Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Mix Měsíce: YSTR

Od freetekna až k instrumentální improvizaci s producentem YSTR a saxofonistou Martinem Debričkou.

V naší pravidelné sérii tentokrát vystřídalo mix živé vystoupení, o které se postaral tuzemský producent YSTR společně se saxofonistou Martinem Debřičkou. Precizní DJskou práci se CDJs tak poprvé nahradily různé krabičky, synťáky a drumboxy v doprovodu živého nástroje. YSTR stihl za zhruba sedmnáct let, co se věnuje elektronické hudbě, zahrát na desítkách ilegálních freetekno party, undergroundových koncertech nebo předskakovat legendárním Supercrooo. Jeho bratr Martin Debřička je profesionální hudebník, který vyučuje hru na hudební nástroje na soukromé škole. Mezi jeho nejoblíbenější nástroje patří saxofon, který si vzal s sebou na nahrávání i do našeho studia. Live set, který nahráli exkluzivně pro Alarm, je vlastně jejich první společný veřejný experiment. Jedná se o volnou improvizaci, v níž saxofon vyplňuje zvukový prostor, který tvoří YSTR svými krabičkami. V přiloženém rozhovoru si přečtěte, jak je na tom podle YSTR freetekno scéna, s jakým soundsystemem několik let hrával a v čem je pro instrumentalistu zajímavé hraní do elektronické hudby. Videozáznam z livestreamu si můžete pustit v přiloženém videu. Zvukovou nahrávku jejich setu si můžete poslechnout a volně stáhnout také na našem soundcloudovém kanálu.

Jak jste se dostali k hraní? V jakých hudebních projektech teď hrajete?

YSTR: Zhruba v patnácti jsem vyměnil kytaru za synťáky a začal tvořit hudbu za pomoci hudebního softwaru Reason. Hned ze začátku jsem hrál live sety. Nikdy jsem nebyl DJ. S kámošem jsme začali hrát naživo tak, že jsme hráli oba z Reasonu a měli jsme tam uložený různý projekty, který byly ale tak na pět až deset minut hraní. Teď už bych to asi dokázal postavit jinak, aby to bylo tvárnější, ale tehdy to bylo tak, že po těch deseti minutách dojel projekt a tys ho musel shodit a rozjet zas novej. V ten moment se do mojeho projektu vmíchal kámoš se svým projektem, který měl na pět až deset minut, a takhle jsme odehráli naši show. Vlastně se dá říct, že jsme tak napůl DJs byli. No a postupně jsem obměňoval svůj setup, začal jsem používat jiný programy, analogové hračky a takhle jedu už sedmnáct let. Nikdy jsem ale netlačil na pilu a hudbu dělám hlavně pro radost. Proto jsi o mě nejspíš neslyšel. Zatím se nepovedlo natočit nějaký album, ale kdoví. Teď mám postavený nový setup, který mi umožňuje improvizovat a hrát celé hodiny bez jakýchkoli příprav. Tak třeba se s tímhle způsobem jednou něco sejde a nahraje.

Co ty Martine? Ty máš předpokládám jinou hudební dráhu než brácha.

Martin: Já jsem profesionál. Hudbou se živím. Učím lidi hrát na hudební nástroje. Vždy jsem tíhnul k dechovým nástrojům. Nejvíc ze všeho mě dostal saxofon. Od prvního okamžiku, kdy jsem si ságo vyzkoušel, jsem mu totálně podlehl a pořád se při hře na něj pokouším vrátit k tomu prvotnímu vzrušení.

Můžeš říct, kde učíš hrát na hudební nástroje? Hráváš třeba s kapelou nebo sám?

Martin: Učím soukromě a taky na soukromé hudební škole. V současné době žádnou kapelu nemám, ale občas jsem hrával sám na saxofon na ulici. To je zvláštní zážitek. Tam musíš zapojit určitou energii, aby si tě lidi všimli, a přesvědčit je o tom, že mají vytáhnout love a hodit ti je do klobouku. Má to svoje kouzlo. Samozřejmě za sebou mám i účast v nějakých kapelách, např soulfunkový Tribe Town, afrobeatové Marimba Mama atd., ale nyní se věnuji studiím a lektorství.

Tys mi říkal, že si hrával se soundsystemem. Můžeš mi k tomu říct něco víc?

YSTR: Jasně, měli jsme vlastní soundsystem Billy Da Kidz. Připojil jsem se k němu v době, kdy už to byla v podstatě kompletní crew. Tehdy jsem v Praze téměř nikoho neznal, protože pocházím z vesnice kousek od Plzně. Kámoš mě furt tahal, že mě seznámí tady s těma lidma z Billy Da Kidz. Zahrál jsem jim z krabiček, celej víkend jsme se tlemili a stal jsem se řádným členem. Nebyli jsme nějak rozjetý, dělali jsme pár akcí za rok. Ale uměli jsme se bavit a některý ty akce byli celkem výživný. Vydrželo to pár let. Od té doby jsem nebyl členem žádného soundsystemu, ale hrávám na různých akcích jako host. Ruka hore pro Peace is Dead, RAW, Cirkus Alien. Nedávno jsem třeba hrál před Supercroo v Plzni, jak měli ten svůj comeback. To je zas jiná zkušenost.

Je zajímavý, že se pohybuješ už X let na freetekno scéně, ale vlastně spíš tak zvnějšku, zároveň se účastníš žánrově úplně jiných akcí. Jak bys popsal ze svého pohledu vývoj freetekno scény za ty léta, co aktivně hraješ?

YSTR: Techno dělaj lidi a lidi stárnou, nebo mládnou – a s tím i scéna. Já s tím problém nemám, jen ať se to hejbe, to je normální. Mělo to svoji vlnu od druhé poloviny devadesátých let do začátku nultých let. Tehdy to bouchlo a lidi čuměli, co to je, a začali zakládat soundsystemy. Letos byl dobře vidět stav freetekno scény na letním Falanxu. Lidi si mezi sebou v soundech tahali kabely z mixáků a podobně. Taky byl ten rudý měsíc, ale stejně. Těžko říct, kam směřuje freetekno scéna u nás a jak dlouho se ještě bude hrát na loukách. Určitě existují lidi, kteří to furt drží, takže buďme optimisti. Scéna je trochu za zenitem, ale ta podstata za zenitem není. Lidi na technaře koukají jak na největší póvl, ale mrkni, co dělají lidi, co jdou třeba z koncertu Kabátu. Ničí zastávky a chovají se jak největší hovada. V tom freeteknu je každej soundsystem trochu jinačí. Mě baví Peace is Dead i v tom, že jedou vyloženě DIY přístup. Třeba jejich silvestrovská party pár let zpátky ve Face 2 Face byla naprosto legendární.

Kde vás můžeme teď v nejbližší době vidět hrát?

YSTR: Měli bychom mít show v Punctu někdy v listopadu. Ještě to není stoprocentně potvrzený, ale mohla by tam vzniknout nějaká experimentálnější věc. Budeme tam my dva a ještě další lidi. Jinak teď vůbec žádné hraní nemáme. Kdyby se to někomu tady na Alarmu líbilo, může se zkusit ozvat.

Co byste ještě ke svýmu setu řekli?

YSTR: Vzali jsme to trochu od boku a celé to byla improvizace. Můj aktuální setup je postavený na tom, aby fungoval intuitivně a nebyl založený na přepínání patternů. Já jsem hrával hodně dlouho z Abletonu a to bylo vlastně založený na tom, že to hodně připravuješ dopředu. To je nuda. Hodiny a hodiny tlačíš stopy do Abletonu a pak je párkrát zahraješ a přestanou tě bavit. Teď jsem si chtěl zkusit nový setup, který funguje tak, že to strčíš do zásuvky a něco z toho prostě odehraješ. Co odehraješ už záleží na tom, jak se to zrovna povede. Dneska z toho vznikla celkem šílenost plná ploch a vrzání, ale tím je ten setup právě zajímavej. Zatím to ještě není úplně dostavěný, ale už se to dost rýsuje. Mám z toho celkem radost.

Martin: Pro instrumentalistu se tam otevírá hodně prostoru. Zaznívá tam hodně zvuků, které nejsou úplně hudební, hodně ruchů a hluků, a s tím je spojená vlastně improvizace, která se nedrží klasického harmonicko-melodického systému. Dostávám se tam, kde jsem se nikdy v rámci hudby nepohyboval. To mě na tom vlastně baví nejvíc.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image