Foto unteilbar.org, CC-BY 4.0
Nejlepší zprávou je špatná zpráva z Německa. Alespoň pro některé české politiky a komentátory. Úspěchy Alternativy pro Německo (AfD) a pochody neonacistů glosují s podivným zadostiučiněním. Je v tom pocit úlevy, že když česká společnost zahodila při první humanitární krizi všechny humanistické ideály, neměla vlastně jinou možnost? Podívejte se, jak to dopadlo tam, kde se snažili skloubit politiku s etickými hodnotami! Nebo jim dokonce neonacistické pochody působí potěšení, které se snaží zakrýt řečmi o „rozezlených občanech“. Jenže situace v Německu není tak jednoduchá, jak by si u nás mnozí přáli, a z Německa nepřicházejí jen špatné zprávy. Dvě největší události uplynulého víkendu v Německu – bavorské volby a berlínská demonstrace – ukazují, že lidí, kteří preferují principiální stanoviska před strategií strachu, je stále dost.
Seehoferova historická prohra
V Bavorsku proběhly dlouho očekávané volby, jejichž výsledky mohou ovlivnit celoněmeckou, ale i evropskou politiku. Křesťansko-sociální unie (CSU), tradiční partner CDU na celoněmecké úrovni, zaznamenala nejhorší výsledek od padesátých let minulého století. CSU ve své spolkové zemi tradičně získává absolutní většinu a vládne bez koaličních partnerů. Tentokrát sice zvítězila, ale se ziskem pouhých 37,2 procenta. Druzí skončili Zelení, kteří zaznamenali skoro dvojnásobný nárůst preferencí a získali 17,5 procenta.
Nejlepší zprávou je špatná zpráva z Německa. Alespoň pro některé české politiky a komentátory. Úspěchy Alternativy pro Německo a pochody neonacistů glosují s podivným zadostiučiněním.
Volební výsledky nelze interpretovat zcela jednoznačně a první povolební boj se vede o to, jak budou zarámovány. Největší ztrátu totiž zaznamenala také sociální demokracie (9,7 procenta), což ukazuje, že ji stejně jako CSU postihl všeobecný trend slábnutí tradičních stran. Jako úspěch hodnotí svůj výsledek AfD, která získala 10,2 procenta. Na jednu stranu jde o největší nárůst hlasů, na stranu druhou se podobný výsledek vzhledem k pozici AfD ve spolkovém sněmu dal očekávat a získaná procenta zůstávají pod celoněmeckým průměrem.
Jeden člověk ovšem prohrál zcela jednoznačně – totiž německý ministr vnitra za CSU Horst Seehofer. Ten se dlouhodobě snaží získat body pro svou stranu kritikou migrační politiky kancléřky a předsedkyně CDU Angely Merkelové. V poslední době ovšem ještě přitvrdil a evidentně se pokusil předehnat v pravicovém populismu samu konkurenční AfD. Nejdříve v převážně katolickém Bavorsku zkoušel hrát na náboženskou strunu, když přikázal na úřadu rozvěsit kříže. Úplného dna ovšem Seehofer dosáhl, když sám sobě nadělil zvrácený narozeninový dárek. Ke svým šedesátým devátým narozeninám si dopřál odsun šedesáti devíti migrantů. Ke konci kampaně se Seehofer rozhodl dohnat AfD i v protičeském nacionalismu, když přitvrdil v tradičně opatrné rétorice o Benešových dekretech.
Vyděšený pohled lídra CSU Markuse Södera na preference své strany karikaturisté přirovnávají k výrazu novopečených majitelů Banksyho obrazu, který v okamžiku prodeje sám sebe skartoval. Preference CSU ovšem zničil Seehofer. Naznačil to v povolebních rozhovorech právě Söder, který se nechal slyšet, že jádro neúspěchu strany neleží v Bavorsku, ale v Berlíně, tedy tam, kde sedí Seehofer ve vládě a bojuje s Merkelovou. Myslí si to také většina voličů CSU: 66 procent z nich viní z neúspěchu právě šéfa strany Seehofera a jen 33 procent lídra kandidátky Södera.
Zpráva je jasná. Soutěžit s AfD jejími vlastními zbraněmi se nevyplácí. Výsledek CSU navíc kontrastuje s úspěchem Zelených. Bavorští Zelení jsou sice velmi umírněnou alternativou k CSU a vydělali především na růstu bohaté kosmopolitní střední třídy v bavorských městech, faktem nicméně zůstává, že se od začátku vymezovali proti xenofobní rétorice Seehofera i AfD a tento postoj se jim vyplatil.
Čtvrt milionu lidí proti rasismu
Druhá zpráva je z Berlína. Tam se v sobotu uskutečnila jedna z největších demonstrací v dějinách Spolkové republiky Německo. Akce s názvem #Unteilbar (Nedělitelní), měla za úkol zformovat širokou společenskou koalici proti rasismu, přitvrzování azylové politiky i seškrtávání sociální politiky. Organizátoři chtěli dát najevo, že společenskému skluzu k rasismu a autoritářství se nelze přizpůsobovat, ale je třeba se mu jasně postavit. A také ukázat, že je dost lidí, kteří jsou ochotni to udělat. Výsledek daleko předčil jakákoli očekávání. Místo předpokládaných 40 tisíc lidí jich přišlo 242 tisíc. Mluvilo se o útocích na právní stát a svobodu vyznání, ale také o bytové politice a antifašismu.
Samotná demonstrace společenskou změnu neudělá. Jde ale o jasný a důležitý signál: smršť protiuprchlické a protifeministické rétoriky, konspirační teorie a agresivní vlastenectví je sice všude slyšet, to ale neznamená, že s ní všichni souhlasí. A je načase, aby byli slyšet i ti druzí. Parazitům na strachu a špatných zprávách v Německu i u nás to může vzít půdu pod nohama.
Autor je spolupracovník redakce.