Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Německá realita leží mimo signál většiny českých médií

Česká média vykreslují Německo jako zemi v rozkladu a straší „multikulti“ agendou. Pravda je ale trochu jinde.

Česko v souvislosti s uprchlickou krizí prožívá nevídaný nával evropanství a péče o bezpečí svých západních sousedů. Jeho projevem je mimo jiné bytostný zájem o kriminalitu v ulicích metropolí, jako jsou Brusel, Stockholm nebo Berlín. Zvláště Německo se ocitlo pod drobnohledem. Bystrému oku zahraničního redaktora nejednoho českého deníku či webového portálu neunikne jediná zpráva o přepadení, vraždě nebo znásilnění spáchaném migrantem nebo uprchlíkem, byť by se jednalo o zprávu na straně 12 v rubrice krimi lokálního plátku v Baden-Badenu. Velký zájem média projevují také o to, jaké finanční břemeno uprchlíci pro Německo představují. Čtenář, který často netuší, na jakou podporu by sám měl nárok, kdyby náhle přišel o práci, je tak podrobně informován o tom, jaké dávky v Německu pobírá uprchlická rodina se třemi dětmi.

Pravá vlna sousedského porozumění se pak vzedmula po nedávných protestech v Saské Kamenici, když kvůli vraždě, ze které jsou podezřelí dva žadatelé o azyl, do ulic vyšly dva tisíce lidí. Ihned jsme měli pochopení pro hněv sousedů, že se jim jejich země před očima proměňuje v peklo na zemi, kde řádí bandy migrantů znásilňujících a vraždících na potkání a luxujících státní pokladnu – ostatně sledujeme to už tři roky v přímém přenosu. Nějaké to lynčování neněmecky vypadajících osob ani hajlování v ulicích na tom nic nemění – při spravedlivém rozhořčení se může stát, že člověku ujede ruka. Hlavní přece je, že Němcům konečně došla trpělivost a pochopili konečně to, o čem si čtenář našich zahraničních rubrik udělal obrázek už dávno – že integrace totálně selhala a Německo to nezvládá!

Šok! Uprchlíci obohatí společnost

První reprezentativní studie na toto téma od roku 2015, kdy do země přišel téměř milion uprchlíků, nicméně zůstala bez povšimnutí českých médií. Expertní rada německých nadací pro integraci a migraci se ve svém Integračním barometru ptala skoro tří tisícovek náhodně vybraných Němců na to, jak se staví k integraci a přijímání dalších uprchlíků. Taková vražda je pochopitelně větší trhák než výsledky průzkumů, ale vzhledem k zájmu o migraci a Německo by se dalo čekat, že Česko oblétnou palcové titulky hlásající „Šok! Němci berou uprchlíky jako obohacení“ nebo „Němci: přijmeme uprchlíky, i kdyby je odmítala celá Evropa“. Právě k takovým výsledkům totiž studie došla.

Zatímco většina německé společnosti považuje integraci za vcelku zdařilou a imigrace ji zásadně nepálí, radikalizovaná menšina obojí odmítá – a to dost silně a hlasitě. V Německu se pro ni vžil výraz „znepokojení občané“. V Česku máme však tendenci tuto skupinu a její postoje stavět na roveň s celou německou společností.

Sedmdesát procent Němců je podle studie přesvědčeno, že uprchlíci zemi dlouhodobě kulturně a ekonomicky obohatí a 60 procent z nich je pro přijímání uprchlíků i tehdy, kdyby Německo v Evropě s touto politikou zůstalo osamělé. Ani jejich otevřenost však není bezbřehá – téměř stejný počet lidí si zároveň přeje stanovit limit pro počet uprchlíků, které Německo přijme. Není ovšem bez zajímavosti, že mezi Němci s migrantským původem, kteří integraci v průměru hodnotí ještě o něco pozitivněji než běžní Němci, výrazně vybočuje jedna skupina – vysídlenci ze zemí bývalého Sovětského svazu, kteří měli německé předky a kterým Německo na základě toho v devadesátých letech umožnilo „návrat“. Velká část z nich jazyk prarodičů při příchodu neuměla, zachovala si silnou vazbu k Rusku a sleduje ruská provládní média. Většina vysídlenců žije na západě Německa, a svými postoji tak silně kontrastuje s tamním většinově pozitivním míněním o integraci.

Pozitivní výsledek studie může těšit všechny, kteří si škodolibě nepřejí selhání německé integrační politiky: otevřený postoj společnosti k nově příchozím je totiž jedním z nejdůležitějších faktorů pro jejich úspěšné začlenění. To si aspoň vzdáleně umí představit každý, kdo někdy změnil školu – musíte se nejen snažit zapadnout, ale také potřebujete najít někoho, kdo je ochotný vás vzít do party.

Ale co ti naštvaní Němci v ulicích Saské Kamenice, co stoupající preference AfD, jejímž hlavním tématem je právě odpor k imigraci? Zkusme opět odhlédnout od českého mainstreamového obrazu Německa a nechodit si pro vysvětlení k lidem, jako je předseda bavorské AfD Petr Bystroň. Integrační studie ukázala, že někteří Němci strach z migrantů opravdu mají – a to tím větší, čím méně se s nimi ve svém okolí setkávají. V těch částech země, kde je multikulturní soužití běžné, je většina Němců vůči imigraci otevřená. I proto nepřekvapí, že AfD má svou voličskou základnu právě v etnicky a národnostně homogenních „nových spolkových zemích“, kde se chybějící zkušenost s migranty mísí s frustrací z průběhu transformace, neřešenými ekonomickými a sociálními problémy a pocitem, že i třicet let po sjednocení Německa jsou místní lidé stále občany druhé třídy.

Také Zelení rostou

Prefrence AfD však stoupají v celém Německu, už i ve starých spolkových zemích dosahují dvojciferných čísel. Tradiční strany naopak zjišťují, že dno leží hlouběji, než si myslely. O tom jsme v Česku informováni poměrně dobře, zapadá to totiž do obrazu Německa jako země, kde lidem dochází trpělivost s multikulti politikou šílené kancléřky. Zatímco každé procento AfD navíc vnímáme jako potvrzení našich očekávání, naprosto ignorujeme pohyb na druhém konci politického spektra, který si už tak snadno vysvětlit neumíme – volební preference Zelených. V aktuálním průzkumu Deutschlandtrend pro ARD tato strana, která se staví velmi otevřeně k imigraci a uprchlíkům, AfD dokonce o jedno procento přeskočila – volilo by ji 17 procent Němců. Také o víkendových volbách v jinak tradičně konzervativním Bavorsku dosáhli Zelení nevídaného úspěchu: od minulých voleb zdvojnásobili své preference na 17,5 procenta a stali se druhou nejsilnější stranou. CSU, bavorské sesterské straně CDU kancléřky Angely Merkelové, se naopak nevyplatila sázka na protiuprchlický populismus, jímž se snažila zaujmout voliče koketující s AfD, a vyděsila tak řadu svých liberálnějších či křesťansko-sociálně smýšlejících voličů. Výsledek: strana přišla o více než 10 procent hlasů a absolutní většinu v zemském sněmu.

Spíše než jednostranný útěk voličů k AfD tedy v Německu vidíme rozklad tradičních středových stran, který je u SPD ještě citelnější než u CDU/CSU. Tento trend, patrný i v jiných západních zemích, v Německu dále posiluje únava z velkých koalic CDU a SPD, které s čtyřletou přestávkou posledních 13 let zemi spíše byrokraticky spravují, než aby hledaly odpovědi na otázky budoucnosti. Rozhádanost současné koalice, především sesterských stran CDU a CSU, a pochybné kompromisy odrazují od podpory těchto stran další voliče. A AfD je svým antisystémovým vystupováním i kooperací s neonacistickou scénou v kultivované německé politické kultuře zjevením, které tradičním stranám nahání hrůzu – a je tedy ideální protestní volbou.

Imigrace? Řešme radši důchody

Co mají výsledky integrační studie, rozklad tradičních stran a potyčky ve vládní koalici společného? Při bližším pohledu nám tyto v Česku často přehlížené „detaily“ odhalí, že při pohledu z českého obýváku vliv imigrace na životy Němců a jejich volební chování enormně přeceňujeme. V létě zveřejnil deník Die Welt výsledky průzkumu agentury Emnid, která se německých občanů zeptala, podle jakých témat se rozhodují u voleb. Výsledky z české perspektivy překvapí: pro téměř 80 procent lidí hraje hlavní roli to, aby zvolení politici byli schopni zabránit chudobě ve stáří a zajistit dětem rovné šance ve vzdělávání. Omezení imigrace jako zásadní volební téma vnímalo jen 38 procent dotázaných – tento politický požadavek skončil na žebříčku priorit na třináctém místě – ovšem s jednou výjimkou: pro voliče AfD bylo omezení imigrace druhým nejdůležitějším tématem.

Zatímco tedy většina německé společnosti považuje integraci za vcelku zdařilou a imigrace ji zásadně nepálí, radikalizovaná menšina obojí odmítá – a to dost silně a hlasitě. V Německu se pro ni vžil výraz „znepokojení občané“. V Česku máme tendenci tuto skupinu a její postoje stavět na roveň s celou německou společností. Chceme-li ale současné Německo pochopit, věnujme pozornost také jeho občanům znepokojeným z jiných důvodů: například čtvrtmilionu lidí, kteří tento víkend v ulicích Berlína demonstrovali proti rasismu, za solidaritu a otevřené Německo. Nebo také těm, kteří jsou naštvaní na vládu řešící koaliční spory víc než budoucnost země. A především těm, kteří mají pocit, že jejich ohrožená pracovní místa, nízké platy a nejisté důchody současným politickým elitám nestojí za pozornost. Možná zjistíme, že toho se sousedy máme společného víc, než jsme se domnívali. Minimálně však pochopíme, že značná část toho, co skutečně hýbe Německem, nám proklouzává někde v prostoru mezi krimi zprávami a palcovými titulky v Mladé frontě.

Autorka je politoložka a socioložka.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image