ANO v Praze pohořelo a ČSSD je na dně. Voliči to spočítali neschopnému vedení města, což nezvrátila ani masivní kampaň ANO s Petrem Stuchlíkem, investorem firmy Fair Credit (sic!), která poskytuje chudým lidem nebankovní půjčky za šílené úroky. Za panování Adriany Krnáčové v Praze vylétly ceny nájmů a nemovitostí do astronomických výšek, takže na slušné bydlení dnes nedosáhnou nejen ti nejchudší, ale často ani střední třída. O to víc zaráží, že žádná politická síla nenavrhla nejschůdnější řešení: rozumnou regulaci cen nájmů.
Regulované nájemné jako hadr na býka
Haleluja, zjistili jsme, že bydlení je problém! A politici napříč spektrem se předhánějí, jak ho vyřeší. Situace, kdy bydlení v Praze je dražší než v Berlíně, ale mzdy zhruba třetinové, je neúnosná. Jenže co s tím? Skoro od všech pražských kandidátů jsme slyšeli, že chtějí zrychlit výstavbu bytů a podporovat sociální a družstevní bydlení. To jsou jistě bohulibé kroky, jenže narážejí na velkou překážku: hrozí, že výstavba nového bydlení potrvá dlouho, a lidem, kteří jsou už dnes pod rostoucím tlakem, moc neuleví.
Stačí nakouknout do sousedního Německa, kde je regulace nájemného běžná praxe a hrozba astronomického růstu cen za bydlení se řeší na nejvyšší politické úrovni.
Praha v minulosti rozprodala velkou část bytového fondu. Město neinvestovalo do nových bytů, a výjimkou nejsou ani případy, kdy docházelo k jejich lacinému odprodeji do rukou politických kamarádů (známý je případ Prahy 7, na který upozornil lídr Prahy sobě Jan Čižinský). Od roku 2010 stouply v hlavním městě ceny nájmů o jedenapadesát procent a jejich meziroční růst je asi dvanáct procent. Spousta lidí nedosáhne na vlastní bydlení a nájemné jim vysává rozpočet. Řešením má být výstavba nových, dostupných bytů. Jenže ceny nemovitostí v Praze jsou obrovské, stavební řízení úmorně dlouhá a samotná výstavba také. Proto hrozí, že město bude investovat stovky milionů do malého počtu bytů někde v okrajových částech Prahy a výsledek se dostaví až za řadu let. Jak to pomůže lidem, kteří řeší finanční nouzi tady a teď? Kolik z nich do té doby skončí v exekuci nebo na ulici?
Jestli v Praze vznikne koalice Pirátů, Prahy sobě a Spojených sil pro Prahu, nejspíš se dočkáme snahy urychlit stavební řízení. A bylo by fajn, kdyby nové vedení města přitvrdilo i vůči developerům. Jenže Praha je v situaci, kdy nové byty skupují lidé, kteří v nich nebydlí, ale spekulují s nimi nebo je pronajímají na AirBnb. Kromě toho se na obzoru rýsuje hypoteční krize, protože řada lidí nejspíš nebude schopná splácet předražené hypotéky. Máme tu sice návrh zákona o sociálním bydlení, který by vláda měla projednat v příštím roce, otázka ale zní, kdy na jeho základě vzniknou první sociální byty a kdo na ně vůbec bude mít nárok. Stále totiž hrozí, že se většího počtu bytů pro potřebné dočkáme až za několik let. Přitom existuje řešení, které by spoustě lidí přineslo úlevu už dnes: regulované nájemné. Jenže nikdo se neodváží tuhle kartu zvednout.
Jak prosadit regulaci nájmů?
Proti regulaci nájemného se ozývá hysterický pokřik. Regulované nájemné už bylo přece jednou zrušeno, tak jaképak štráchy. Navíc proti němu vystoupil Ústavní soud, který ho označil za omezování vlastnických práv. A kromě toho prý nemáme zákon, který by důslednou regulaci nájmů umožnil. Jenže to není nic nepřekonatelného – změnu zákona totiž může navrhnout vláda, poslanci, ale i zastupitelstva krajů a hlavního města Prahy. Ať už by s ní přišel kdokoliv, měla by celostátní platnost. Vždyť zastupitelé Prahy už v roce 2013 navrhli uzákonit prostituci jako živnost, což mělo Praze pomoci řešit nelegální provozovny sexuálních služeb. A když Praha mohla navrhnout, aby prostitutky platily daně, může přijít i s tím, aby obce měly právo omezit neúnosný růst cen nájmů.
Představme si jednoduchý scénář: zastupitelé Prahy by navrhli zákon, který by obcím umožnil stanovit přijatelné ceny a tempo růstu nájmů. Každé město by si mohlo nově nastavit vlastní mantinely podle svých potřeb. K omezení by mohlo dojít třeba v situaci, kdy dochází meziročně ke zvyšování nájmů o více než šest procent nebo když nájmy vysávají více jak 40 procent průměrné mzdy. Takovou vyhlášku by si připravilo i hlavní město. Sice by s ní nenadělalo nic, dokud neprojde zmíněný zákon na celostátní úrovni, ale byla by veřejná. Majitelé nemovitostí by se tedy v dostatečném předstihu dozvěděli, co se chystá, a jestli jejich ceny budou odpovídat nové úpravě. Nemluvě o tom, jak by takový odvážný krok podpořil veřejnou diskusi o bydlení na celorepublikové úrovni.
Ústavní soud už v nálezu z roku 2000 jasně řekl, že vlastníci jsou povinni „podřídit se určitým omezením při zvyšování nájemného“. Nikde není psáno, že obce nemůžou regulovat to, jak draze se v nich bydlí. Navíc by se tím přesunulo rozhodování o věcech veřejných zase o něco blíž občanům. Vždyť na stejném principu dnes fungují i tzv. bezdoplatkové zóny – obce si můžou samy určit území, kde chudí lidé nebudou pobírat doplatky na bydlení. Institut bezdoplatkových zón se navíc ocitl v zákoně o pomoci v hmotné nouzi díky návrhu jediného poslance – Vladislava Vilímce (ODS) s podporou Svazu měst a obcí, který ani nemá legislativní pravomoc. Obcím tedy přibyla moc nad chudými díky iniciativě jediného člověka, který pro svůj návrh získal politickou podporu.
Politická zbabělost neomlouvá
Nikdo dnes nechce, aby majitelé domů prodělávali a nízké nájmy jim bránily v opravách a údržbě nemovitostí. Ale je nehorázné, aby se zneužívala základní lidská potřeba bydlet. Je zajímavé, že v případě odebrání příspěvků na bydlení šlo všechno hladce. Když jde o přísnost na chudé, nikdo u nás nic nenamítá, protože ti nejslabší se neumějí bránit. Když jde ale o to zajistit lidem důstojný život, který se – byť jen trochu – střetne s principem maximalizace zisku, hned je oheň na střeše. Není to tak trochu hyenismus? Přitom stačí nakouknout do sousedního Německa, kde je regulace nájemného běžná praxe a hrozba astronomického růstu cen za bydlení se řeší na nejvyšší politické úrovni.
Jedním z výsledků letošních komunálních a senátních voleb byl další debakl parlamentní levice. Podle předsedy ČSSD Hamáčka je prý nutné, aby se teď strana (nebo spíš to, co z ní zbylo) sjednotila a hledala nová témata – třeba dostupné bydlení. Že by Hamáček objevil Ameriku? Každý přece ví, že bydlení je velké generační téma, protože tři čtvrtiny mladých do pětatřiceti let na něj nedosáhnou. Regulované nájemné je proto jedno z opatření, které leží na ulici a čeká, až ho někdo zvedne. Jenže to by to nesměli být naši sociální demokraté – nejspíš by nám vysvětlili, že nic prosadit nejde a že je to moc „radikální“ nebo dokonce „konfliktní“ téma. Bohužel pro ně, zbabělost v politice neomlouvá. Otázka za sto bodů proto zní: kdo se neúnosného růstu cen nájmů chopí a lidem v nesnázích s bydlením opravdu pomůže?
Autor je šéfredaktor Alarmu.