Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Sudety: možnosti tu jsou

Oblast uhelných dolů na severozápadě Čech hledá svoji identitu i budoucnost. Klíčovou roli v tom může hrát tvořivost a umění.

Foto Miloš Štáfek

Byl 11. leden 1893 a v chomutovských Mannesmannových závodech právě skupina zaměstnanců založila „Spolek pro péči o zdraví“ (Verein fur Gesundheitspflege). Sdružoval vegetariány, kteří „pili jen vodu a odmítali alkohol a tabák“. Ve stejný rok členové spolku vybudovali pět převlékacích kabin a další plovárenské zázemí u vodní plochy dnes známé jako Kamencové jezero. To do té doby bylo skládkou rozbitého skla z místního pivovaru. Spolek získal podporu města i pivovarské společnosti, která do podniku vstoupila, a v roce 1902 v Chomutově vznikly léčebné lázně. Odsun původního obyvatelstva a nástup komunismu sice znamenaly konec lázeňství, ale Kamencové jezero je dodnes hlavní turistickou atrakcí města lemovaného hnědouhelnými doly a divokými Krušnými horami.

Kouřové clony

Po nuceném odsunu původního obyvatelstva a částečném dosídlení se Krušnohoří začalo rapidně proměňovat. Komunisté do toho šli ve velkém – od Ústí nad Labem až téměř po Cheb naplánovali pásovitý rozvoj krajiny. Hned pod horami to byla linie obřích panelových sídlišť, pod nimi se táhne silnice číslo 13 a za ní povětšinou najdete městská centra. Toto pásmo ale narušují povrchové uhelné doly, kterým muselo ustoupit přes sto měst a vesnic. To vše tehdy zakrývaly pestrobarevné mlhy plné zplodin z místních elektráren a dalších státních podniků. Zkrátka Vorlův Kouř jako vyšitý.

V tom dusivém prostředí bylo ovšem nebývale živo. Oko socialistického cenzora jako by na severozápad přes mlhy často nedohlédlo, a tak třeba v ústeckém Činoherním studiu mohli režírovat jinde přísně zapovězení Jan Grossman, Evald Schorm nebo Jan Kačer.

Přehlížení ekonomického potenciálu umění, kultury a tvůrčích odvětví je pro severozápad Čech pořád ještě typické. Kultura a kreativita jsou stále vnímány jen jako volnočasová aktivita, zábava při pátečním pivu.

Ale ani tady nepošlo všechno. Tvořit nezávisle, mimo oficiální kulturní domy nebo závodní kluby, bylo téměř nemožné. Pocítil to mladý Jiří Bulis, později významný hudební skladatel. Jeho divadelní působení v rodném městě utnul cenzor. Undergroundová komunita v Nové Vísce u Chomutova byla samozřejmě pod bedlivým dozorem StB.

Stejně jako ve Vorlově Kouři i na severozápadě Československa přišla vzpoura. Už 8. listopadu 1989 vylepili šestnáctiletý učeň Zbyšek Jindra a kytarista kapely Jateční ulice Jindřich Uhlíř po Teplicích plakáty s pozvánkou na demonstrace proti toxickému ovzduší. Série ekologických protestů mezi 11. a 13. listopadem byla prvním silným znamením pádu tehdejšího režimu.

Boj o nezávislost

V době útlumu těžkého průmyslu a divoké privatizace do místního kulturního života poprvé začali promlouvat nezávislí organizátoři. Chomutovský A klub nebo Cirgus, Knak v Teplicích, Banán v Žatci, Ponorka v Litvínově – dnes už legendárních scén vznikly po kraji desítky.

Nezávislé umění a kultura byly i dlouho pro revoluci mnoha lokálními politiky podobně jako za komunismu považovány za nežádoucí element ohrožující klid na vládnutí.

Koncert v Chomutově. Foto Miloš Štáfek

 

V roce 2005 převzalo sdružení Ku prospěchu od chomutovské radnice do správy vybydlenou ruinu sídlištního kina Evropa. O pár let později, krátce po pořízení nákladné projektové dokumentace na rekonstrukci kina, přišla od tehdejší primátorky výpověď. Ivana Řápková pak přiznala, že sdružení vnímala jako politickou opozici. Podobný scénář, kdy nezávislé iniciativy aktivních lidí byly nežádoucí, se na severozápadě opakoval ještě několikrát.

Proč politici i po revoluci zasahovali proti aktivním lidem? Mělo to i ryze praktické důvody. Do Ústeckého a Karlovarského kraje přiteklo z Evropské unie dvacet miliard korun na rozvoj kraje a dvě miliardy na zvýšení vzdělanosti místních obyvatel. Dotační programy ROP Severozápad i OPVK byly ale drsně rozkradeny politickou mafií. Dnes je celá věc záležitostí soudů, někteří vinící jsou ve vězení – to ale nevrátí nejméně osm let, kdy byl cíleně brzděn rozvoj kraje a upírána finanční podpora projektům s opravdovým rozvojovým potenciálem.

V Kadani už vědí

„Přál bych si, aby za deset let byl kraj místem, kde se sice těží uhlí, ale stát to lidem štědře finančně kompenzuje, takže máme moderní a kvalitní nemocnice včetně špičkového onkologického centra,“ prohlásil před lety místní komunistický hejtman Oldřich Bubeníček. Hejtmanova věta přesně vystihuje základní důvod paralýzy kraje, který se ve srovnání třeba se sousední rovněž uhelnou, ale také čím dál více turistickou Lužicí rozvíjí mnohem pomaleji. Sázka na rozvoj průmyslových zón s výrobnami zahraničních firem je více než riskantní. Místní ekonomika není připravena na moment, kdy skončí těžba uhlí a zahraniční investoři zároveň přesunou své továrny o kus dál za levnější prací.

Je potřeba víc odvahy. Ze spolupráce německého spolku vegetariánů, pivovaru a radnice těží Chomutov dodnes – Kamencové jezero přitahuje tisíce návštěvníků. Na začátku byl spolek aktivních lidí, které by dnes místní politici s více či méně hanlivým podtextem nazvali aktivisty.

Mezi městy na severozápadě vyniká Kadaň. Nejen proto, že se podařilo uchovat její téměř českokrumlovský architektonický ráz. Dlouholetý starosta Kulhánek totiž podpoří každého, kdo přijde se smysluplnou aktivitou ve prospěch města. Zatímco jinde byste s dobrým nápadem narazili na úřednickou hradbu, v Kadani věc podpoří přímo starosta, který o sobě říká, že „nevládne, ale slouží“. Právem si při posledních volbách vysloužil 52,22 procent hlasů. Jen o pár kilometrů dál, v Chomutově, vsadila Kulhánkova domovská strana ODS na předvolební kampaň s hesly proti „parazitujícím neziskovkám“. Přitom právě chomutovská ODS byla významnou součástí eurodotačních tunelů. Její „parazity“ voliči ocenili necelými sedmi procenty.

Zkrátka, místní decision makeři mají dvě možnosti – paranoidně vidět za každou občanskou inciativou potenciální opozici, anebo naopak, po vzoru Kadaně, vytvářet prostředí otevřené aktivním talentům.

Sázka na tvůrčí talenty

Nápad nadšenců ze Spolku pro péči o zdraví oživit Kamencové jezero přerostl už na začátku 20. století v podnik, který z Chomutova učinil vyhlášené lázeňské město navštěvované pacienty i turisty. A s nimi do Chomutova tekly i jejich peníze.

Přehlížení ekonomického potenciálu umění, kultury a tzv. tvůrčích odvětví je pro severozápad Čech pořád ještě typické. Umění, kultura a kreativita jsou postaru stále vnímány jen jako volnočasová aktivita, zábava při pátečním pivu. Obdobné lokality v zahraničí – Porúří, sever Anglie, Sasko a Lužice nebo u nás doma Ostrava – vsadily na rozvoj talentů a na tvořivost, od uměleckých řemesel až po filmová studia.

V sousedním Sasku od minulého roku funguje síť Kreatives Sachsen, financovaná zemským ministerstvem financí. Síť poskytuje bezplatnou podporu kreativním lidem, kteří podnikají v tvůrčím oboru nebo se k tomu chystají. Kreatives Sachsen před pár měsíci zveřejnilo analýzu od renomované společnosti, z níž vyplývá, že tzv. tvůrčí odvětví mají pro lokální ekonomiku stejný přínos (HDP apod.) jako celý automobilový průmysl. O přidané hodnotě ekonomiky tvořené místními kreativními lidmi ve srovnání s korporátním světem výrobců automobilových komponentů se tu ani nebudu rozepisovat.

A pak jsou tu další výmluvná čísla z poslední studie Arts Council England, zkoumající přínos tvůrčích odvětví britské ekonomice (2017). Ze studie vyplývá, že 92 procent ekonomických subjektů v britském kreativním průmyslu jsou živnostníci nebo firmy s jedním zaměstnancem. Průměr v jiných průmyslových odvětvích činí 76 procent. Zmíněná odvětví v současnosti vytvářejí 0,64 procenta britského HDP a 9,5 procenta celkového ročního obratu ekonomiky. Každá libra vygenerovaná v kulturních odvětvích znamená další 1,3 libry utracených jinde – ve službách, za módu, na realitním trhu apod. Tento multiplikační efekt umějí Britové vyčíslit také v přepočtu na pracovní místa. Jedno místo v kultuře tak s sebou podle aktuální studie nese vznik průměrně 1,77 dalšího pracovního místa v jiných oborech. Takzvaná hrubá přidaná hodnota na jedno pracovní místo v kultuře činí ročně 66 tisíc liber, průměr za celou ekonomiku je přitom 47 tisíc liber.

Zámek Jezeří. Foto Miloš Štáfek

Tři T pro Podkrušnohoří

Právě tvůrčí průmyslová odvětví a zvyšování podílu sebezaměstnanosti byly motorem přeměny průmyslového severu Anglie. Creative industries tady byla v devadesátých letech 20. století nejrychleji rostoucím sektorem ekonomiky.

Pro srovnání – v průmyslové zóně Triangle u Žatce se právě dokončuje megatovárna na pneumatiky. Státní pobídky pro korejský podnik Nexen Tire činí něco mezi 1,7 až 2,3 miliony korun na vytvoření jednoho pracovního místa, celkem 3,5 miliardy korun pro jeden podnikatelský záměr. Naproti tomu Ústecký kraj rozdělí ročně 8 milionů korun na podporu začínajících podnikatelů z regionu.

Možnosti, jak dostat severozápad Čech z letargie a jak podpořit místní ekonomiku a zapojit do rozvoje tvůrčí talenty, tu nicméně jsou. Inspiraci lze najít ve vlastní historii, u dobrých místních starostů nebo v příkladech ze zahraničí.

Jen by bylo dobré se spíše než na hejtmanovu větu o budoucnosti v uhlí a rakovině soustředit na pěknou poučku Richarda Floridy, gurua mnoha městských plánovačů. Florida říká, že dobře rozvíjející se město či kraj, potřebuje „tři T“: rozvoj technologií, podporu talentů a toleranci.

Jsem si jistý, že spících talentů s dobrými nápady je na severozápadě Čech více než dost. Je třeba je probudit a dát jim impuls pro vlastní tvorbu a podnikání.

Tak jen směle do toho!

Autor je nezávislý produkční. Článek vznikl ve spolupráci s Agosto Foundation.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image