Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Tábor Moria – malé evropské peklo

Tisíce lidí včetně dětí přežívají už třetí rok v katastrofálních podmínkách uprchlického tábora na řeckém ostrově Lesbos.

V posledních týdnech proběhla některými médii zpráva Lékařů bez hranic (MSF), kteří upozornili na katastrofální podmínky v řeckém uprchlickém zařízení na ostrově Lesbos – v táboře Moria. Oficiálně se jedná o takzvaný „hotspot“, který má sloužit k rozhodování o tom, zda může příchozí migrant žádat o azyl v Evropské unii, nebo zda bude odeslán zpět do Turecka v rámci dohody z března 2016 mezi EU a Tureckem o navracení příchozích migrantů a kontrole hranic. Tato zpráva se pozoruhodně sešla s českou diskuzí o potenciálním přijetí syrských dětí bez doprovodu z iniciativy europoslankyně Šojdrové, takže si získala relativně velkou pozornost a velký ohlas mezi českou veřejností – byla to totiž právě návštěva hotspotů, která Šojdrovou k nápadu „inspirovala“.

Italský psychiatr Barberio ve zprávě MSF popisuje katastrofální podmínky nedobrovolných obyvatel Morie, ze kterého se většině průměrně citlivých čtenářů dělá nevolno – psychické i fyzické utrpení dospělých i dětí, prohlubující se válečná traumata a pokusy o sebepoškozování nebo i sebevraždy. Ovšem tento stav se neobjevil v posledních týdnech nebo několika měsících, situace na ostrově Lesbos je kritická již neuvěřitelné tři roky, aniž by se cokoliv změnilo nebo zlepšilo. Jako o nejhorším řeckém táboře se o Morii mluvilo a psalo nejen podzim roku 2017, ale dokonce už v listopadu 2015 a kdykoli mezi tím. Zprávy vždy vypadají o trošku hůře s příchodem zimy a mrazu.

Provizorní centrum už několik let

Kemp Moria původně vznikl jako provizorní centrum pro uprchlíky, kteří připlouvali z Turecka na vratkých gumových člunech během „horké fáze“ takzvané migrační krize od jara roku 2015. Tehdy se však jednalo spíše o průchozí tábor, odkud tisíce migrantů během několika dnů odcházely na řeckou pevninu a dále do Evropy. Kapacita tábora byla plánována pro asi tři tisíce osob. Řecké úřady tehdy nebyly – celkem pochopitelně – připraveny na takové množství lidí a jejich systém registrace a kontroly naprosto selhal v době, kdy na Lesbos připlouvalo několik tisíc lidí každý den. Evropské státy tehdy problém v podstatě neřešily a předstíraly, že se jich řecké komplikace netýkají.

Je naprosto neospravedlnitelné, že Evropská unie – a svým dílem i čeští politici – nechávají v takových podmínkách přežívat lidi, z nichž většina má za sebou trauma války a ve vlasti přišli o všechno.

Na podzim 2015, kdy začalo docházet k postupnému uzavírání balkánské trasy, se situace začala rapidně zhoršovat jednak kvůli příchodu mrazivých teplot, jednak proto, že na Lesbu i na dalších místech se začali lidé hromadit a neměli možnost se dostat nikam dál. Tuto situaci dokázalo Řecko ve spolupráci s mnoha neziskovými organizacemi a tisícovkami dobrovolníků postupně zlepšit do té míry, že na podzim roku 2017 již většina táborů byla zazimovaná (byla zajištěna teplá voda, vytápěné kontejnery nebo společenské prostory) a dalo se tam minimálně důstojně přežít. To vše se ale vyhnulo Morii, kde nikdy nedošlo ani k zajištění základních podmínek pro přežití.

Čekání na zázrak

Řada neziskových organizací, včetně spolku Pomáháme lidem na útěku, opakovaně upozorňuje na katastrofální podmínky v kempu Moria. Přinášejí svědectví z místa, fotografie zasněžených stanů a zablácených lidí. Řecko ani Evropská unie nedokázaly za tři dlouhé roky zajistit alespoň základní důstojnost, hygienické podmínky nebo základní lékařskou pomoc tisícovkám lidí. Vždy když se zvedla větší vlna protestů veřejnosti, řečtí úředníci přislíbili, že do měsíce přesunou z Morie několik tisíc nejzranitelnějších do lepších podmínek, nicméně ani jednou se nepodařilo situaci vyřešit (k 28. září bylo zatím přesunuto asi 1 500 lidí). V táboře je dlouhodobě 7–9 tisíc lidí (jak bylo zmíněno, kapacita je asi 3 000 osob), migranti spí v turistických stanech a mají k dispozici jen velice omezené příděly jídla. Jak popisuje řada dobrovolníků a pracovníků z neziskovek, které v Morii pomáhají, nad táborem se neustále vznáší zápach z ohňů, kterými se lidé snaží zahřát a pálí, co se dá, na cestičkách mezi stany se válí odpadky a toalety přetékají.

Podle oficiálních statistik UNHCR (Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky) přežívá v současné době v táboře přes 8 000 lidí, z toho asi 3 000 nezletilých (a z tohoto počtu jsou asi 2 000 děti mladší dvanácti let). Téměř 70 procent obyvatel tábora pochází ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu.

Je jen velice těžko představitelné, co zažívají lidé, kteří se při útěku před válkou, bombardováním nebo mučením dostali do malého evropského pekla jménem Moria, kde musí s nulovou perspektivou trávit dlouhé měsíce a někdy i roky čekáním na zázrak – přesun na pevninu do standardních uprchlických táborů. Je naprosto neospravedlnitelné, že Evropská unie – a svým dílem i čeští politici – nechávají v takových podmínkách přežívat lidi, z nichž většina má za sebou trauma války a ve vlasti přišli o všechno. Mluvme o tom, pomozme ať už Lékařům bez hranic nebo dalším místním neziskovkám, které se snaží zoufalství alespoň trochu zlidštit. Připomínejme to našim politikům, protože i oni mají zodpovědnost za to, že se do Řecka posílají policisté a psovodi, a ne vytápěné kontejnery nebo zásoby lékařského materiálu. Komu ze svých přátel byste přáli pobyt v malém evropském pekle?

Autor je analytik organizace Pomáháme lidem na útěku.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image