Squatujeme mediální prostor od roku 2013

V Mladé Boleslavi se liberální image Fialovy ODS zvrtla v autoritářskou frašku

Obraz ODS jako obrozené strany pro umírněné pravicové voliče je v rozporu s tím, jak působí její politici na celostátní i lokální úrovni.

Foto Petr Zewlakk Vrabec

Dodnes si dobře pamatuji tísnivý pocit, který jsem z Mladé Boleslavi měl, když jsem autobusem poprvé projížděl kolem zdí automobilky Škoda k autobusovému nádraží. Napravo tovární vchod pro zaměstnance, nalevo šedá krychle nákupního centra Bondy a malá nádražní nálevna. Před ní se klátil opilec, který se mnou mluvil lámanou češtinou s ukrajinským přízvukem. Nabídl jsem mu cigaretu a zeptal se ho, co dělá v Boleslavi. Z kapsy vytáhl vstupní kartu ze Škodovky a řekl, že nedávno dostal padáka. Teď je na ulici, neví co se sebou a možná zkusí štěstí v jiném městě, nebo se vrátí na Ukrajinu. O několik set metrů dál prochází napříč oploceným areálem fabriky cesta lemovaná topolovou alejí, která vede k městskému hřbitovu. Jsou tam pohřbení převážně dělníci Škodovky a jejich rodiny. Rozšiřující se mohutné výrobní haly postupně obklopily celý hřbitov, který pravděpodobně brzy pohltí. Betonová zeď s kříži přiléhá těsně k nově budované lakovně automobilky, která sice slibuje několik set nových pracovních míst, ale většinu úkonů v ní budou provádět roboti. Po několika měsících jsem se do Mladé Boleslavi vypravil znovu těsně po komunálních a senátních volbách, abych zjistil, proč tady opět zvítězil politik Raduan Nwelati, který brojí proti cizincům a vyjadřoval podporu městským policistům odsouzeným za tyranizování bezdomovců.

Chceš pracovat? Dodržuj pravidla!

„Bezpečnostní situace se za poslední dva roky zhoršila. Je to tím, že přibývá zahraničních pracovníků, kteří přicházejí přes agenturu pracovat do Škodovky. Dělníky často vyhodí, zůstanou v Boleslavi, stanou se s z nich bezdomovci a feťáci,“ říká mi u kávy aktivní člen místní organizace Občanské demokratické strany (ODS), který si nepřál být jmenován. Rozhovor totiž spolu děláme bez souhlasu jeho spolustraníka primátora Nwelatiho a zpovídaný muž má obavy, že by se rozhovor pro levicový deník mohl obrátit proti němu. Sešli jsme se, abych mohl lépe pochopit, proč lidé jako on aktivně podporují nejsilnější pravicovou stranu, která nabízí ideologickou směs individualismu, konzervatismu, ale v posledních letech také stále hlasitější odmítání migrantů a volání po pořádku. „Další problém je, že aby ušetřili, bydlí v deseti v jednom bytě, dělají tam nepořádek a chodí pořád do hospody,“ popisuje politik, jak místní lidé vnímají zahraniční dělníky ve městě. Podobně mluví i další lidé v Boleslavi, podle kterých není město na příliv nových obyvatel připravené. „V Kosmonosích, kde bydlím, jsou zjevné sociální problémy. Dělníci když nepracují, tak hodně pijou. Místní se v důsledku toho radikalizují a slyší na jednoduchá hesla. Další problém jsou drogy, pervitin je ve fabrice v podstatě běžná věc a znám člověka, který tam drogy prodává,“ glosuje situaci Bára, která celý život žije v Boleslavi a pracuje v pojišťovně.

Primátor Nwelati voličům nabídl nekompromisní řešení, když v létě zahájil předvolební kampaň heslem: „Boleslav je Boleslaváků. Nulová tolerance cizincům. Chceš tu pracovat? Dodržuj pravidla! Jinak tě tu nechceme!“ V říjnových volbách pak už počtvrté obhájil post primátora a uspěl také v senátních volbách. „Asi to neřekl správnými slovy a myslím, že to bylo spíš nesprávně pochopeno. On osobně nemá nic proti cizincům, ale proti tomu, že nám tady dělají bordel a ničí tady to, co dvanáct let ODS budovala, na čemž má samozřejmě největší zásluhu on,“ komentuje primátorovu kampaň jeho spolustraník. Odmítá také, že by primátor zneužíval v kampani nenávistné rétoriky: „Nedávno dokonce prohlásil, že by město přijalo uprchlíky, pokud by to byli nějací odborníci a nedělali tady bordel. ODS není xenofobní, nehrajeme na stejnou notu jako Okamura, ale jde nám o bezpečnost.“ Právě důraz na bezpečnost je hlavní téma, které ODS zdůrazňuje na lokální i celorepublikové úrovni, a komunální volby ukázaly, že strana oslovila i voliče, kteří by jinak zamířili právě k otevřeně xenofobní SPD Tomia Okamury. Tato strana v komunálních volbách propadla a voliči jí tak vystavili účet za mizerné působení v parlamentu.

Ne střed, ale okraj pravice

ODS v nedávných komunálních volbách naopak potvrdila pozici hegemona na pravici a také nejsilnější strany v opozici vůči Hnutí ANO Andreje Babiše. Díky postavě předsedy strany, umírněně působícího „smart casual“ profesora politologie Petra Fialy se daří straně vytvářet dojem liberální evropské pravicové strany. Personální obměny ve vedení posilují dojem, že se strana takzvaně očistila od své pochybné minulosti. O tom, že spíše než ke středu má dnešní ODS ale blíže k okraji pravého spektra politické scény svědčí například projev předsedy Petra Fialy z posledního stranického sjezdu: „Kráčíme ke kolapsu našeho sociálního systému. Nejen my, ale různou rychlostí celá Evropa. Nelze udržet sociální stát v tomto rozsahu, když je nás stále méně, když svoji ochotu mít děti nahrazujeme přílivem pracovníků z kultur, které se s námi nechtějí nebo nedokáží integrovat. (…) Musíme sociální politiku korigovat, omezit. A musíme začít u těch, kteří sociální dávky nepotřebují, ale zneužívají.“ Zatímco dříve ODS brojila spíše proti „neúspěšným“ lidem, kteří nestíhají vysoké tempo výkonnostní společnosti, dnes už se otevřeně staví proti cizincům a chudým.

Mladoboleslavský primátor Raduan Nwelati patří také ke krajně pravicovému křídlu ODS nejen pro ostrou předvolební rétoriku namířenou proti cizincům. Jméno se v posledním roce skloňovalo v médiích kvůli soudu s dvěma městskými strážníky, Roučkou a Bělským, kteří soustavně fyzicky a psychicky mučili mladoboleslavské bezdomovce. Tento případ mě na podzim minulého roku přivedl do Mladé Boleslavi poprvé a mohl jsem tady zblízka sledovat, jak vypadá politika strany, když se řeči o vyhánění cizinců a sociálně slabých stanou skutečností. Nwelati dva dny před hlavním líčením vyznamenal jednoho z obviněných strážníků za deset let věrné služby městu. Město dokonce obviněným strážníkům zaplatilo náklady na obhajobu a až do vynesení rozsudku je zaměstnávalo jako obsluhu kamerového systému. U soudu jim pak vyjádřil podporu šéf městské policie Tomáš Kypta, který také volbách kandidoval za ODS. Strážníci vystupovali sebejistě, svou vinu až do vynesení rozsudku popírali a stěžovali si na nedostatečné pravomoci, které městská policie má při postupu proti bezdomovcům. Člen ODS, se kterým jsem o případu mluvil, vyjádřil své zděšení nad násilím strážníků a popřel, že by bezdomovce vytlačovali na základě politické objednávky nebo že by vedení policie a města pachatele jakkoli krylo.

Sociální čištění města

Svědek, za kterým jsem se na podzim minulého roku vypravil do nemocnice, kde se zotavoval z trvalých následků po napadení strážníky, mi vyprávěl, jak ho hodili opilého do řeky Jizery. Na sobě měl mokré oblečení, ve kterém se pak musel dobelhat do města, takže mu omrzly nohy. Jednu nohu mu lékaři amputovali a druhou má trvale nemocnou. Opakovaně jej také odvezli několik kilometrů za město, sebrali mu boty a nechali ho jít bosého zpět. Ponižování a brutální fyzické týrání byl způsob, jímž strážníci pacifikovali vzpurné bezdomovce, kteří se opětovně vraceli na zakázaná místa v centru města.

Místo u jezu na řece Jizeře, kde policisté házeli bezdomovce. Foto Petr Zewlakk Vrabec

 

„Nejvíc útočili na cizince a nenáviděli hlavně Poláky. Ti dostávali čočku. Odvezli je do lesa a tam je zkopali. Nechali je tam, sebrali jim hadry a boty. Bili je třeba kvůli tomu, že pili alkohol na lavičce. Byli to cizinci, co dělali pod agenturama, který je využily. Hodně z nich ve Škodovce skončilo, někteří vlastní vinou a někteří ne, ale neměli ani na cestu domů, tak tady zůstali. Vedení města udělalo čistku. Pak se ale vykašlali na cizince a šli po nás,“ vzpomíná muž, jak problémy s městskou policií začaly. V minulosti si údajně na jejich brutalitu zkoušeli stěžovat u vedení městské policie, ale výsledek byl opačný, než očekávali – šikana se prý v reakci na stížnosti ještě zhoršila.

Kauza měla také nepříjemnou dohru pro organizaci LUMA MB, která poskytuje bezplatnou pomoc obětem trestných činů. Na sociální pracovnici Martinu Brzobohatou se nejprve obrátili napadení lidé a ona jim poradila, aby podali na strážníky trestní oznámení na policii. U soudu pak obhájci strážníků tvrdili, že sociální pracovnice zosnovala spiknutí bezdomovců proti jejich klientům a chtěla se obohatit na odškodném. Martina Brzobohatá případ také opakovaně komentovala do médií a obrátila tak proti sobě vedení města, které do té doby podporovalo fungování její sociální poradny částkou sto tisíc korun ročně. „Letos ale nedostaneme od města ani korunu. Já si to vysvětluji tím, že naše organizace poskytla pomoc bezdomovcům napadeným strážníky, takže případ začala vyšetřovat policie a dostalo se to k soudu,“ komentuje důsledky své činnosti sociální pracovnice, podle které se proti její organizaci postavila náměstkyně primátora za ODS Zdeňka Veškrnová, která je ve městě zodpovědná za sociální politiku.

Sociální pracovnice Martina Brzobohatá, která poskytovala podporu napadeným bezdomovcům. Foto Petr Zewlakk Vrabec

 

Represe namísto sociální práce

Podle vedoucího místního střediska Naděje, sociálního pracovníka Tadeáše Hrabovského, může hrát roli také politika automobilky jako největšího zaměstnavatele ve městě: „V posledních letech přibývá v Mladé Boleslavi hodně cizinců, kteří přijíždí z Polska nebo ze Slovenska za prací ve Škodovce. Působí tady mnoho pracovních agentur, které je zaměstnávají. Někteří cizinci práci nezískají nebo ji brzo ztratí. I město už uznalo, že jsou agentury problém a vlastně ty bezdomovce vytvářejí.“ Vzápětí dodává: „Problematické jsou také ubytovny pro zahraniční pracovníky. Zaznamenali jsme mnoho případů cizinců, kteří tvrdili, že se na nich nedá vydržet, takže raději odešli. Buď bydlí mnoho lidí na jednom pokoji nebo je tam nepořádek. Cizinci jsou pak často na ulici přechodně, dokud si nenajdou lepší ubytování.“

Vedoucí pobočky Naděje Tadeáš Hrabovský. Foto Petr Zewlakk Vrabec

 

Podobné zkušenosti má i sociální pracovnice Lucie Ditrychová z nevládní organizace Centrum pro integraci cizinců, která v Mladé Boleslavi provozuje poradnu pro migranty: „Obrovský problém je nedostatek bydlení pro lidi, kteří přijíždí za prací. Ceny pronájmů jsou skoro vyšší než v Praze a je v podstatě nemožné ubytování vůbec sehnat. Hodně se rozšířilo sdílené bydlení, kdy v jednom bytě bydlí hodně lidí. Agentury sice zajišťují dělníkům bydlení, ale za místo v pokoji dělníci platí často i pět tisíc.“ Že by zahraniční dělníci představovali tak závažné bezpečnostní riziko, o kterém tolik mluví představitelé města, ale zpochybňuje: „Oni to sice označují za kriminalitu, ale já považuji Boleslav za jedno z nejbezpečnějších měst vůbec. Městská policie funguje takovým způsobem, že si tam nikdo nedovolí cokoli udělat. Jde nanejvýš o znečišťování veřejných prostranství, výtržnictví nebo nějaké potyčky, kterých se zahraniční dělníci dopouští ve volném čase.“ Město podle ní sice investuje do sociálních služeb, ale ne dostatečně. „V Mladé Boleslavi převládá zejména represivní řešení s tím, že samozřejmě nějaké sociální služby pro tyto lidi fungují. Ale kapacitně naprosto nestačí,“ říká sociální pracovnice.

Kam jdou peníze?

Při pohledu na letošní rozpočet Mladé Boleslavi je patrné, proč jsou ve městě tak citelné sociální problémy i přes nadprůměrně vysoké platy a znatelný blahobyt jeho obyvatel, které z velké části tvoří zaměstnanci prosperující automobilky. Z celkem 1,2miliardového rozpočtu má na odbor sociálních věcí pro rok 2018 vyhrazených jen něco málo přes 26 milionů korun, tedy dvě procenta. Z této částky město financuje všech osmnáct organizací, které poskytují ve městě veškeré sociální služby pro klienty s rozmanitými potřebami od drogově závislých až po nevidomé. Poradna i intervenční centrum LUMA MB pro letošek z rozpočtu úplně vypadla. Jediná organizace, jež se v Boleslavi specializuje na práci se zahraničními dělníky je už zmiňované Centrum pro integraci cizinců (CIC), které má poradnu otevřenou jen v pondělí od desíti do čtyř hodin. „Poskytujeme odborné sociální poradenství, také se s cizinci setkáváme, ale většinou se na nás obrací pracovníci Naděje nebo města, abychom řešili ten cizinecký prvek. Jde zejména o lidi na ulici, kterým poskytujeme základní zabezpečení – potraviny a oblečení,“ popisuje provozní ředitelka CIC Lucie Ditrychová. Město přispělo na fungování této organizace padesát tisíc korun. Místní politici často kromě cizinců označují za problém lidi bez přístřeší. Těch žilo v minulém roce v ulicích Mladé Boleslavi podle oficiálních odhadů městské policie celkem 169 (v roce 2016 jich bylo údajně pouze třicet, což znamená 560procentní nárůst). Jediná organizace, která poskytuje podporu těmto lidem je místní pobočka Naděje, která ale disponuje pouze šestnácti lůžky v noclehárně. Z rozpočtu města získala letos 560 tisíc. Dalších 150 tisíc se má alespoň investovat do stanu, který má sloužit jako útulek pro lidi bez domova v největších mrazech.

Nízkoprahové centrum Naděje v Mladé Boleslavi. Foto Petr Zewlakk Vrabec

 

Pro srovnání: roční provozní výdaje městské policie čítají necelých 41 milionů (bez nákupů vybavení a motorových vozidel), což jsou tři procenta rozpočtu. Jen za kamerový systém má město utratit o patnáct tisíc víc než za podporu sociálních služeb Naděje. Kromě toho Mladá Boleslav zaměstnává za necelé čtyři miliony takzvané asistenty bezpečného města, což jsou pochůzkáři v reflexních vestách beze zbraně. Jeden z preventistů mi při krátkém rozhovoru vysvětlil, jaký je smysl jeho povolání „Jsme uši a oči policie. Naším cílem je vyčistit město od bezdomovců. Hlavní problémy, které řešíme, je žebrota, zápach a alkohol na ulicích.“ Represivní aparát je v Mladé Boleslavi výrazně lépe financovaný než sociální služby, ale výsledkem je zvyšující se zaznamenaná kriminalita i velmi rychle rostoucí počet lidí v nouzi, kterým ale nemá kdo pomoci. Městská policie, která nikdy nemůže plnit roli sociální práce, řeší problémy po svém a magistrátní média o tom navíc hojně informují. Na facebookové stránce Mladé Boleslavi popisuje městská policie jeden svůj zásah slovy: „V úterý [16. 10.] ve 20.35 hodin provedli strážníci kontrolu prostoru za Pírkovým sanatoriem, kde si dle svědectví občanů, měl někdo postavit stan. Strážníci na místě zjistili tři muže cizí státní příslušnosti. Dle kontroly totožnosti se nejednalo o osoby hledané policií. Muži strážníkům uvedli, že jsou zaměstnáni u jedné z pracovních agentur a čekají na přidělení ubytovny. Strážníci nařídili mužům odstranit stan během následujícího dne, kdy dojde ke kontrole.“

Všichni táhnou za jeden provaz

Když se ptám člena ODS, proč si myslí, že lidé volí právě jeho stranu v čele s rozpornou postavou Raduana Nwelatiho, odpovídá výčtem investic: „Město čerpá obrovské množství dotací, ze kterých se hodně staví – teď se dostavil bazén, revitalizovalo se moc pěkně staré město, kde je podzemní parkovací dům. Opravujou se chodníky, je tady plno hřišť. Město funguje, takže mě překvapuje, že hodně lidí i přesto volilo značku ANO.“ To, že vedení města hodně investuje zejména do dopravní infrastruktury, je mimo jiné výsledek tlaku firmy Škoda a jejích subdodavatelů, která má zájem na tom, aby byly cesty vedoucí k továrně řádně opravené. Na otázku, jestli automobilka přispívá dostatečně do městského rozpočtu, odpovídá: „Škodovka začíná docela spolupracovat, ale podílí se především na projektech, které jí v konečném důsledku přinesou nějaký zisk. Takže infrastruktura, cesty nebo parkování.“ Letos firma ohlásila, že založí rozvojový fond, do kterého hodlá do roku 2020 investovat 750 milionů korun, ale vymínila si právo rozhodnout, kam peníze půjdou. Ze strany vedení města padají obecné zmínky o budování nových bytů pro dělníky i o větších investicích do sociální oblasti, ale na konkrétní plán výdajů si budeme muset počkat.

Foto Petr Zewlakk Vrabec

 

Volební vítězství staronového vedení umožnila také pasivita opozice, kterou válcuje široká koalice stran pod vedením ODS. Ta má po volbách 29 z celkových 33 zastupitelů – opozici tvoří už značně vyčerpaní komunisté, jeden kandidát za Křesťansko-demokratickou unii spolu s političkou ze Zelených. Městské reprezentaci se navíc daří mobilizovat voliče soustavným poukazováním na narušitele veřejného pořádku a zásahy městské policie proti nim. Kauza mučení bezdomovců strážníky zůstala mezi mladoboleslavskými voliči i mezi politickými oponenty bez větší odezvy. Zdá se ale, že hlavním předpokladem pro trvalý úspěch ODS jsou masivní investice do výstavby z bohatého rozpočtu – díky těmto výdajům si Nwelatiho vedení udržuje politický konsenzus na směřování města. Principu, podle kterého se mimořádně štědré zakázky rozdělují, se budu více věnovat v dalším textu, který odhalí, na základě jakých osobních a finančních vazeb se politická jednota udržuje.

Autor je redaktor Alarmu.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image