Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Saská Kamenice: zrcadlo dnešního Německa

Demonstrace a protesty v Chemnitzu pokračují. Osud města předznamenává budoucnost Německa.

Začátkem října se v ulicích hlavního města Německa sešlo bezmála čtvrt milionu lidí z různých částí politického spektra. Pod heslem „Nedělitelná“  demonstrovali na podporu otevřené a svobodné společnosti. Účast byla tak obrovská i kvůli nedávným politickým nepokojům v Saské Kamenici (Chemnitz), ležící nedaleko českých hranic, jejíž ulice málem ovládli neonacisté. Veřejná shromáždění proti rasismu s podobně velkou účastí se konala v několika městech už v roce 1993 po vražedných útocích neonacistů na cizince a uprchlíky v Rostocku, Solingenu a Möllnu.

Přistěhovalec byl ubodán, nacionalisté jdou do ulic

Po zářijových nepokojích v saskokamenických ulicích, kdy tisíce občanů demonstrovaly bok po boku s funkcionáři AfD, neonacisty a chuligány, se antifašistické kapely obratem dohodly a uspořádaly v centru Chemnitzu koncert pod názvem „Nás je víc“. Spolkový prezident jim tweetem poslal zdravici. Koncertu se zúčastnilo přes šedesát tisíc lidí – a ač někteří z hudebníků přímo vyzvali k násilí proti neonacistům, atmosféra v městě se záhy uklidnila. V celém Sasku nicméně přibylo násilných útoků na cizince a lidi, jejichž vzhled budí dojem, že patří k levicové scéně. Co se ale stalo v Chemnitzu tak významného, že se právě zde tolik lidí znovu a znovu scházelo v ulicích?

Už dva měsíce se v centru města každý týden konají demonstrace tisíců odpůrců migrace v čele s místním advokátem se specializací na zastupování migrantů.

Koncem srpna se v neděli nad ránem na každoročních městských slavnostech dostali do sporu uprchlíci z Iráku a Sýrie s již naturalizovanými Němci s kubánskými a ruskými kořeny. Během střetu byl ubodán místní truhlář Daniel H. Policie zatkla dva mladíky ze Sýrie a Iráku a státní zastupitelství je obvinilo z těžkého ublížení s následkem smrti. Během několika hodin od činu místní klub chuligánů zmobilizoval stovky lidí, kteří odpoledne pochodovali městem, aby protestovali proti násilnému útoku na „našince“, který se údajně měl zastat žen, které prý migranti sexuálně obtěžovali (což nikdo nedokázal). Den po činu místní protiislámská strana ProChemnitz zorganizovala shromáždění s pochodem po městě. Někteří z jeho účastníků při něm hajlovali, další honili a napadali cizince. Po demonstraci zatím neznámí pachatelé přepadli místní židovskou restauraci a napadli fyzicky jejího majitele. To samé se stalo měsíc poté i majiteli místní perské restaurace, který skončil v nemocnici. V polovině října byla vypálena turecká restaurace – útok se obešel bez zranění. Pachatelé i jejich motivy jsou zatím ve všech případech neznámí.

Už dva měsíce se v centru města každý týden konají demonstrace tisíců odpůrců migrace v čele s místním advokátem se specializací na zastupování migrantů. Začátkem listopadu navštívil Saskou Kamenici spolkový prezident Walter Steinmeier, který zde diskutoval se skupinou pečlivě vybraných třinácti občanů města. Na polovinu listopadu totéž plánuje německá kancléřka Angela Merkelová. Třeba se ukáže, zda se město uklidnilo a kdo v něm v současné době má většinu. Pokud se tedy kancléřka na rozdíl od prezidenta ukáže i před širokou veřejností.

Saský Manchester

Na přelomu 19. a 20. století se nejbohatšímu městu Německa říkalo „Saský Manchester“. Stalo se centrem strojírenského a potom i automobilového průmyslu. V roce 1883 v něm žilo sto tisíc lidí, třicet let na to třikrát tolik, dnes už jen čtvrt milionu. Před nástupem nacismu se na růstu města významně podílela početná židovská komunita. V době, kdy bylo Německo státem s největším dělnickým hnutím, Sasko a právě Saská Kamenice se svými vysoce zorganizovanými dělníky v něm vynikaly. Po zákazu komunistické strany v roce 1933 polovina obyvatel přešla k nacionálním socialistům Adolfa Hitlera. Vůdci místních komunistů a sociálních demokratů byli nacisty zatčeni a veřejně mučeni, vydavatel levicového deníku byl zastřelen na schodech svého nakladatelství. Někteří stačili uprchnout a našli útočiště v tehdy ještě demokratickém Československu.

Za druhé světové války se ve městě vyráběly hlavně motory pro tanky, nebylo tedy divu, že na konci druhé světové války byly továrny i centrum města téměř zcela vybombardované. Po válce se z města znovu stalo centrum průmyslu, nyní už socialistického. I kvůli tomu se vedení komunistické strany rozhodlo přejmenovat Saskou Kamenici na Karl-Marx-Stadt. Oslav přejmenování se v roce 1953 zúčastnilo čtvrt milionu lidí, ovšem z velké části povinně. Za socialismu třetina průmyslové výroby Saska pocházela právě z toho města. Po převratu v roce 1989 výroba z velké části zanikla, šedesát tisíc lidí město opustilo. Až postupem času se z něho stalo „Silicon Saxony“, centrum nových technologií, vzdělání a služeb. Ovšem jelikož velký počet dlouhodobě nezaměstnaných ve městě zůstal, míra nezaměstnanosti je dodnes nejen nad celorepublikovým, ale i nad saským průměrem. To souvisí také s tím, že čtvrtina zaměstnanců do města dojíždí. Ač město vykazuje velice nízkou porodnost, počet obyvatel roste zejména díky tomu, že se do něj v posledních letech stěhují mladí odborníci a studenti z celého světa. Donedávna si nově příchozí chválili kosmopolitní atmosféru a toleranci místních.

Teroristická buňka a znepokojení občané

Chemnitz ovšem v posledních desetiletích proslul nejen inovativními technologiemi, ale i početnou a aktivní komunitou neonacistů a fotbalových chuligánů. Zdejší neonacistická scéna celá léta hostila a schovávala teroristy NSU, kteří spáchali sérii vražedných útoků na cizince po celém Německu. Když začaly smuteční pochody na památku ubodaného Daniela H., většina účastníků se vehementně ohradila proti obviněním celostátních médií s tím, že „jen truchlí nad mladým člověkem“, „jen chce bezpečnost pro své ženy a dcery“, „přeci nemá nic společného s nacisty nebo rasisty“ a „nemá nic proti cizincům, akorát nechce chaos“. Na začátku října pak policie během noční razie zatkla skupinu místních mužů. Po obvinění ze založení ozbrojené neonacistické buňky a přípravy násilných útoků na cizince putovali do vazby. Někteří členové buňky se předtím zúčastnili smutečního pochodu za Daniela H., zorganizovaného stranami ProChemnitz a AfD.

Sasko celorepublikově vede v počtu členů zakázaných neonacistických uskupení. Zatímco v devadesátých letech zemská vláda CDU problém nárůstu neonacismu v Sasku zarytě bagatelizovala, od doby rozkrytí kriminálních buněk NSU, Freital, Old School a dalších se policie i justice věnuje této oblasti organizované kriminality s větší vážností. Jenže mezitím se struktury neonacistických uskupení rozrostly a na mnoha místech už ovládly i saský venkov. Podle odborníků vyžaduje denacifikace společnosti v této oblasti desetiletí intenzivní práce hlavně s mladými lidmi. Závažným problémem je přitom vstřícnost velké části saského bezpečnostního aparátu k AfD.

Smíšený pohled na dějiny

Jedním z paradoxů města je, že se lid volající po národní revoluci v Chemnitzu schází před bustou Karla Marxe v nadživotní velikosti. Váží sedm tun, měří třináct metrů – po egyptských sfingách je to největší volně stojící busta. Symbolem města se stala v roce 1971. Po převratu se demokratické strany nedokázaly dohodnout na jejím odstranění a nakonec si město sochu ponechalo. Chemnitz se tím stál symbolem místní „ostalgie“, tedy touhy po zaniklé NDR, „Ostdeutschlandu“. A právě tyto nálady pěstuje nová AfD, aby lovila protestní hlasy mezi lidmi, jejichž životní příběhy, postoje a obavy z nových podmínek byly po návratu k demokracii přehlíženy.

Minulý pátek, tedy v den osmdesátého výročí Křišťálové noci, pořádaly různé spolky i divadla v Saské Kamenici akce, které připomínaly začátek systematického vyhlazování Židů. Během jediné noci byly v roce 1938 po celém tehdejším území Německé říše zavražděny stovky Židů, zapáleno více než tisíc synagog a modliteben, zničeny tisíce Židy vlastněných obchodů a bytů. Oficiálně šlo o „hněv lidu“. Strana ProChemnitz se rozhodla i v tento den protestovat proti uprchlíkům. Před pochodem prohlásil její předseda Martin Kohlmann, že v roce 1937 německá vláda zakázala zákonem Židům nosit zbraně, což jim pak znemožnilo bránit se proti násilí. A podle něho je i dnes německý národ bezbranný vůči údajné „masové invazi migrantů“. Jeho slova zní jako jasná výzva k ozbrojenému boji. Zda se dnešní německá „bojující demokracie“ dokáže bránit proti této další vlně „lidového hněvu“ se ukáže v dalších měsících právě v „městě první linie“ Chemnitzu.

Autor je novinář.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image