Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Pět lidí nejspíš umrzlo. Neměli žádné klíče, kterými by mohli zvonit

Bez dostupného důstojného bydlení si můžeme o svobodě nechat leda zdát. Musíme tlačit politiky, aby začali okamžitě jednat.

Jen v Praze pravděpodobně zemřelo na podchlazení za poslední mrazivý víkend už čtyři lidi a další muž umrzl v Olomouci. Když čtete tyto řádky, možná právě někde v okolí vašeho domu umírá člověk bez střechy nad hlavou – a pokud budou mrazy pokračovat, obětí budou desítky. V České republice čelíme tiché humanitární katastrofě. Lidé bez domova mnohdy zůstávají beze jména, nemají rodiny a nikoho, kdo by za ně truchlil a připomínal jejich památku. Často přitom umírají na očích kolemjdoucích, kteří už jsou na jejich takřka neustálou přítomnost zvyklí a vůči jejich utrpení otupěli. Málokdy se dozvídáme jejich osobní příběhy, kde žili a pracovali, co se jim přihodilo, že skončili na ulici, a proč se z ní nedokázali vymanit. Končí jen jako čísla v každoročně narůstajících statistikách těch, kteří zemřeli takzvaně bez cizího zavinění. Anonymita mrtvých a nemožnost spojit jejich těla s konkrétními lidskými příběhy pak vede k tomu, že okolí bezdomovce přestává vnímat jako lidi.

Ptejme se nového primátora Zdeňka Hřiba a jeho spolupracovníků, jak zabrání tomu, aby zbytečně umírali další lidé na ulici?

Jen v Praze žije bez vlastní střechy nad hlavou deset až patnáct tisíc lidí. Část z nich přebývá na ulici, ale většina žije na ubytovnách v provizorních a velmi nestálých podmínkách. V České republice asi dvě stě tisíc lidí – z toho dvacet tisíc dětí – nebydlí v běžném bytě a mnoho z nich je akutně ohroženo ztrátou bydlení. Příčiny jsou nasnadě: příliš vysoké ceny tržních nájmů, obrovské znevýhodnění některých skupin lidí, jako jsou Romové nebo matky samoživitelky, a velká míra zadlužení. Skoro třicet let po revoluci nemáme zákon o sociálním bydlení ani koncepci dostupného bydlení. Každý, kdo žije ve městě a má podprůměrný příjem, cítí, jak se smyčka bytové krize stahuje. Časté stěhování, stále neurvalejší jednání majitelů nemovitostí, krátkodobé smlouvy a pravidelné zvyšování nájmů – kdo z nás něco z toho nezažil?

První mrazy přicházejí opět v době, kdy si připomínáme výročí sametové revoluce a oslavujeme nabytí občanských svobod. V sobotu se lidé sešli pod heslem „Díky, že můžem“ na Festivalu svobody a jen několik set metrů opodál, ve Vrchlického sadech, ještě tu noc umrzl další člověk. Neměl žádné klíče, kterými by mohl zvonit. Je na místě, abychom my, kteří své domovy (zatím) máme, začali zvonit za to, aby politici začali okamžitě řešit krizi bydlení. Vzývání abstraktní svobody nemá smysl, pokud stovky tisíce lidí nemají základní prostředky, jak svobodu naplnit.

Praha má nově zvolené vedení, které do programového prohlášení zařadilo bod ukončování bezdomovectví. Slibuje, že podpoří pilotní projekty pro zabydlení osob bez domova a hodlá řešit příčiny i důsledky bezdomovectví. Šest umrzlých lidí za jediný víkend a další tisíce lidí bez domova, kteří jsou v ohrožení, ale ukazují, že je potřeba začít jednat okamžitě. Každá politická reprezentace, která nechává v podmínkách hospodářského rozmachu mrznout lidi na ulici, musí čelit soustavné kritice a tlaku ze strany veřejnosti. Ptejme se nového primátora Zdeňka Hřiba a jeho spolupracovníků, jak zabrání tomu, aby zbytečně umírali další lidé na ulici? Které konkrétní opatření přijmou a kdy? Bez dostupného důstojného bydlení si můžeme o svobodě nechat leda zdát.

 

Článek byl aktualizován 19. listopadu v 14:50 hodin.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image