Foto Natalie Oweyssi
Maďarští i mezinárodní studenti, rodiny s dětmi, profesoři, zaměstnanci univerzit a důchodci – ti všichni se v sobotu 24. listopadu vypravili na pochod Budapeští. Trasa průvodu symbolicky protínala vzdělávací instituce, které jsou bezprostředně ohroženy politikou maďarské vlády, v jejímž čele je již přes osm let předseda vládní strany Fidesz Viktor Orbán.
Protest začal u Korvínovy univerzity, jejíž provozní model a studijní programy právě podstupují rozsáhlou transformaci. Z veřejné univerzity se má nejpozději do roku 2020 stát soukromá instituce. Rozšíří se již nyní existující školné, omezí se počet studujících a stát se přestane podílet na financování studijních programů.
Okupující studenti vyslovili podporu odborům, jež se v současné době ohrazují proti návrhu zákona, který dereguluje počet pracovních hodin v rámci dne a týdne.
Vše nasvědčuje tomu, že ostatní veřejné univerzity budou v nejbližších letech nuceny následovat toto privatizační schéma, nyní testované na Korvínu. Jednou z nich je i největší maďarská univerzita ELTE (Eötvös Loránd Tudományegyetem), druhá zastávka protestního pochodu. Kromě privatizačních tendencí se ovšem ELTE potýká také s vládním útokem proti jednomu ze svých studijních programů.
Zákaz genderových studií
Letos v létě maďarská vláda prosadila zákon, který znemožňuje vzdělávání v oboru genderových studií v Maďarsku. Legislativa dopadla právě na genderová studia na ELTE. Výuka tohoto oboru na Středoevropské univerzitě (CEU) zatím pokračuje, protože jde o obor nikoli s maďarskou, nýbrž s americkou akreditací. Katedra genderových studií na CEU bude nicméně mezi prvními, které se přestěhují v roce 2019 do Vídně, nedojde-li v této věci ke změně postoje maďarské vlády.
Dále se průvod zastavil u univerzitního kampusu CEU. Od dubna 2017, kdy byl maďarským parlamentem schválen takzvaný Lex CEU, jehož účelem bylo donutit tuto univerzitu k odchodu z Maďarska, došlo k sérii vyjednávání mezi maďarskými a americkými vládními představiteli. CEU mezitím přetvořila své institucionální zakotvení, aby vyhověla pravidlům plynoucím z nové legislativy, a nadále se pokouší dosáhnout kompromisu s maďarskou vládou. Jak se ovšem před několika týdny ukázalo, maďarská vláda odmítá přistoupit na jakákoli přímá jednání s univerzitou. Z nedávného prohlášení maďarského ministra zahraničí vyplývá, že vláda s univerzitou dohodu neuzavře navzdory tomu, že se univerzitě podařilo splnit všechny legislativní podmínky pro setrvání v zemi. Vláda se tak rozhodla ignorovat znění vlastních zákonů, jak v dopise reagujícím na zhoršující se situaci poznamenal rektor CEU Michael Ignatieff. Pokud vláda nepřistoupí k jednání s univerzitou do 1. prosince, CEU zahájí příští akademický rok ve Vídni.
Čtvrtou zastávkou protestního pochodu byla Maďarská akademie věd. Její autonomie je v ohrožení od letošního června, kdy vláda představila nový způsob financování výzkumu, který prakticky znemožňuje tamním vědeckým orgánům rozhodovat o přidělování finančních zdrojů. Akademie se ocitla v rámci působnosti nově zřízeného ministerstva inovace a technologií, které podle všeho bude mít zásadní pravomoci v otázce financování a dohledu nad vědeckou činností. Kromě toho, že se proti tamním výzkumníkům zabývajících se genderovou, migrační a LGBT problematikou vedla útočná kampaň v provládním tisku, došlo také k odmítnutí dvou konferenčních příspěvků z politických důvodů, jak koneckonců potvrdila místopředsedkyně akademie Beáta Mária Barnabás.
Konečným cílem protestujících bylo náměstí před maďarským parlamentem. Na náměstí vystoupili řečníci zastupující každou ze zmíněných vzdělávacích institucí. Ve svých projevech zdůrazňovali především vzájemnou solidaritu, odpor proti vládě a neústupnost při hájení akademických svobod.
Jen jedna z bojových front
Uvědomění si vzájemnosti a budování koalice mezi všemi, kdo se ocitli v centru represivní politiky státu, je, zdá se, největším přínosem sobotního protestu. V posledních několika dnech se podařilo sjednotit doposud spíše odděleně probíhající konflikty, jako jsou privatizace univerzit, vládní zákaz gender studies a nucený odchod Středoevropské univerzity, pod hlavičku společného boje za dostupné a svobodné vzdělávání.
Důležitou dimenzí protestního hnutí je ovšem také jeho provázanost s občanskými protivládními protesty uplynulých let a tím i jeho citlivost vůči rozrůstající se řadě problémů, které pramení z dlouhodobého demokratického deficitu v zemi. To, že se nejedná o demonstraci několika dotčených intelektuálů hájících své pracovní pozice, bylo patrné nejen z rozmanitosti účastníků, ale také z hesel skandovaných během průvodu. Demonstranti dali jasně najevo, že obrana akademických svobod je jen jednou z front boje, který je dalekosáhlejší a jejž je v současné situaci třeba vést. Vedle požadavku akademické svobody se davem nesla ozvěna solidarity s ženami, LGBT komunitami, uprchlíky a v neposlední řadě i s bezdomovci, jejichž situaci se vláda rozhodla vyřešit zákonem, který pobyt na ulici kriminalizuje.
Pokus skloubit konkrétní požadavky s širší představou spravedlivé společnosti, v níž jde o svobodu, ale stejně tak i o rovný přístup ke vzdělání, o to, aby hlasy jednotlivců a skupin byly brány v potaz bez ohledu na jejich gender, etnicitu, třídu či sexuální orientaci – tak by se dal uchopit ideový rámec sobotního protestu. A v tomto duchu se nese i studentská okupace náměstí před parlamentem probíhající v těchto dnech. Po protestu se místo stalo svobodnou univerzitou, kde probíhá výuka, debaty a kulturní program. Kromě toho okupující studenti vyslovili podporu odborům, jež se v současné době ohrazují proti návrhu zákona, který dereguluje počet pracovních hodin v rámci dne a týdne a týká se především zaměstnanců v továrním sektoru. Dopadne-li jednání mezi odbory a vládou neúspěchem, je velice dobře možné, že se část odborových svazů připojí k okupaci.
Autorka studuje na CEU.