Milena Bartlová (historička umění)
Ačkoli bylo letos zajímavých knih dost, vybírám snadno tu, která mne doslova nadchla: Jiří Štaif, Jakub Rákosník, Matěj Spurný – Milníky moderních českých dějin. Krize konsenzu a legitimity v letech 1848–1989. Autoři nově promýšlejí zdánlivě fixně dané etapy konstruované podle významných událostí, a to z hlediska stabilizace a destabilizace sociálního řádu. Strukturují tak české dějiny například rokem 1930 (namísto 1938) a 1945 (namísto 1948). Nově formulují příběhy okolo dat, která se jim osvědčila. Výsledná podoba českých moderních dějin je nejen osvěžující, ale často prostě přesvědčivější a lepší než ta konvenční.
Ondřej Slačálek (politolog a publicista)
Vybrat jednu knihu letos prostě nelze.
Radan Haluzík – Proč jdou chlapi do války. Výsledek doslova několika dekád práce, dlouho zpracovávané a promýšlené osobní zkušenosti, což je na textu (i promyšleně komponovaném obrazovém doprovodu) opravdu poznat. Takové knihy už kvůli termínům grantových uzávěrek většinou nevznikají – ale právě ony mají šanci přetrvat. Pro někoho se může detailní vhled do příčin konfliktů na Balkáně a Kavkaze v devadesátých letech zdát jako text, který během svého psaní změnil zařazení ze „společenských věd“ na „nedávnou historii“, ale nemylme se. Haluzíkova kniha má hodně co říct i k aktuálním debatám o krizi liberální demokracie a nástupu nového nacionalismu. Chcete rozumět popularitě Okamury či Vondrušky? Čtěte Haluzíka!
Kateřina Lišková – Sexual Liberation, Socialist Style. Communist Czechoslovakia and the Science of Desire, 1945–1989. V Česku dosud čekáme na skutečnou debatu o minulém režimu – existují některé kvalitní příspěvky, většinový diskurz ale je poznamenaný představou, že režim byl slovy zákona „zločinný a zavrženíhodný“ (a tím pádem nic jiného), a kontradiskurz zase někdy sklouzává k neadekvátní apologetice. Kniha Kateřiny Liškové nám umožňuje vidět na terénu sexuality emancipační stránku režimu a přináší k ní mnoho nových zjištění, aniž by nás nějak vybízela k zapomínání na jeho represivní stránky.
Holly Case – The Age of Questions: Or, A First Attempt at an Aggregate History of the Eastern, Social, Woman, American, Jewish, Polish, Bullion, Tuberculosis, and Many Other Questions Over the Nineteenth Century, and Beyond. Kniha americké historičky se zaměřuje nejen na to, jak Evropa 19. a první poloviny 20. století přemýšlela o jednotlivých „otázkách“, ale především na to, proč tolik témat rámovala jako „otázky“ (které navíc podle Holly Case nebyly skutečnými otázkami, neboť připouštěly jen jednu odpověď) a co se v dialogu s touto dobou můžeme dozvědět o sobě samých. Zaujme i forma – každá kapitola vypráví příběh dané doby odlišně, až trochu polemicky vůči ostatním kapitolám. Přesně tento druh myslící a problematizující historie potřebujeme číst; dvojnásob v zemi, v níž se významný akademický funkcionář usvědčený z plagiátu brání slovy: „píše-li několik málo relevantních historiků ve srovnatelném stránkovém rozsahu o nějakém dlouhodobě nekontroverzním historickém tématu, nelze očekávat, že budou psát něco dramaticky odlišného“, a ještě se dokáže tvářit, že tento vtip myslí vážně.
Carla Bergman a Nick Montgomery – Joyful Militancy. Building Thriving Resistance in Toxic Times. Kniha vyšla už na konci loňského roku, ale letos byla velmi, velmi aktuální. S „toxickým aktivismem“ zaměřeným místo na společenskou změnu na neustálé moralizování, identitní výčitky, soupeření obětí a vyvolávání pocitů viny, jsme udělali v nedávné době bohaté zkušenosti i v Česku, ať už šlo o neustálé nadřazené opravování výrazů používaných jinými lidmi nebo o šíření představy, že znásilnění se má řešit otevřeným dopisem. Bergman a Montgomery tento druh aktivismu nejen popisují a kritizují, ale především se pokoušejí navrhnout alternativu.
Lubica Kobová (filosofka)
Brnianska historička filozofie a filozofka Dagmar Pichová vydala monografiu Émilie du Châtelet. Femme de lettres o Émilii du Châtelet, filozofke a vedkyni pôsobiacej v tzv. republike vzdelancov v 18. storočí. Pichová sa tak pripája k čoraz robustnejšiemu výskumnému prúdu, ktorý otvára existujúci filozofický kánon a poukazuje na to, že v priebehu jeho konsolidovania dochádzalo k vymazávaniu mnohých, najmä novovekých mysliteliek. Pichová ukazuje, že pre Châtelet bola zásadná spolupráca s Voltairom a tiež jej preklad Newtonových Principií. Kniha ukazuje na význam filozofkiných Základov fyziky, v ktorých Châtelet usilovala o spojenie newtonovskej fyziky s leibnizovskou metafyzikou. Toto svoje dielo uvádza vetou rozvracajúcou dobové predstavy o „akurátne“ vzdelaných ženách: „V této práci jsem neměla v úmyslu být duchaplná, nýbrž mít pravdu.“
Talianska politická teoretička Nadia Urbinati pôsobiaca na newyorskej Columbia University si pôdu pre svoju najnovšiu knihu Znetvořená demokracie. Mínění, pravda a lid vytvorila obsiahlou analýzou princípov a genealógiou reprezentatívnej demokracie (Representative Democracy, 2006). V Znetvořené demokracii autorka argumentuje za dôležitosť demokratických procedúr a vyzdvihuje moc utvárania mienky, ktorou disponujú občianky a občania. Toto formovanie mienky je dnes mnohorako obmedzované, či už koncentráciou mediálneho vlastníctva alebo expertizáciou vedenia uplatňovaného pri rozhodovaní. Znetvořená demokracie je v správnom slova zmysle kniha provokatívna. Kritizuje totiž existujúce riešenia aktuálnych problémov súčasných liberálnych demokracií, a to najmä spoliehanie sa na vládu odborníkov, ďalej populizmus a plebiscitarizmus. Nadia Urbinati vystúpi 17. januára 2019 v Knihovně Václava Havla v Prahe.
Matěj Schneider (publicista a redaktor Radia Wave)
Letos se nedokážu rozhodnout jen pro jednu knihu. Nejvíc mě zaujaly tři, které mají všechny něco společného – připomínají věci, které neměly být nikdy zapomenuty.
Surveillance Valley: The Secret Military History of the Internet od amerického investigativního novináře Yashy Levina stopuje počátky internetu a vysvětluje, že sledování byla klíčová a záměrná funkce internetu už od jeho prapočátků v šedesátých letech. Zásadní je také Levinovo zkoumání anonymizačního softwaru Tor a jeho vazeb na americkou vládu.
Jednou z nejzábavnějších knih, co jsem letos četl, jsou memoáry novináře Seymoura Hershe s názvem Reporter: A Memoir. Je tu spousta veselých historek: mladého Hershe oslovuje editor New York Times Abe Rosenthal „ty můj malý komunisto“, naštvaný Lyndon Johnson zase vyměšuje před novinářem, který byl na prezidentův vkus příliš kritický k válce ve Vietnamu. Především je ale Hershova autobiografie pozoruhodným čtením o žurnalistice. Z Hershova přístupu k práci by se mnoho současných (nejen) amerických novnářů mohlo učit – včetně tak základního předpokladu, že novinář by neměl sloužit jako hlásná trouba různých politických frakcí.
A nakonec ta nejpřevratnější kniha, kterou jsem letos četl: …and Forgive Them Their Debts: Lending, Foreclosure and Redemption from Bronze Age Finance to the Jubilee Year od amerického ekonoma Michaela Hudsona, který po několika dekádách bádání s asyrology a archeology na Harvardově univerzitě přichází s kompaktní studií periodického odpouštění dluhů ve starověké Mezopotámii. Hudson mimo jiné tvrdí, že odklon od praxe odpouštění některých forem dluhů zásadně přispěl k pádu Římské říše, že o návrat k odpouštění dluhů šlo Ježíši Kristovi, a především že bychom dluhy měli znovu odpouštět i dnes.
Kateřina Smejkalová (politoložka)
Že jsem v užším výběru pro toto knižní doporučení neměla ani jednu knihu, která by vyšla v češtině, ale samé anglicky nebo německy psané, je bohužel příznačné. Vybírám tedy nakonec tu, která mi typově v české nabídce chybí asi nejvíc: Untenrum frei (Dole bez) od mladé feministické sloupkařky elektronické verze Spiegelu Margarete Stokowski. Jde o esejistický popis toho, jaké je vyrůstat a žít jako žena v současné německé společnosti, který je zároveň čtivý a zábavný, otevřený a radikální, teoreticky i hodnotově jasně ukotvený. Ženám (i mužům), které už mají o tématu své napřemýšleno, nabízí řadu překvapivých poznatků a originálních vhledů, a je tak srovnatelný například s esejemi Britky Laurie Penny, například se sbírkou statí Bitch Doctrine. U nás se v tomto ohledu podařilo něco podobně slibného pořadu Branky, body, kokoti. Na českou Margarete Stokowski nebo Laurie Penny, obě pravidelně publikující v mainstreamu, ale naše společnost ještě čeká – a nám tak nezbývá než si čekání krátit právě četbou ze zahraničí. Tím pro nás ovšem přístup k tomuto důležitému tématu zůstává velmi omezený.
Marie Heřmanová (sociální antropoložka)
Pokud musím vybrat jednu knihu důležitou pro uplynulý rok, bude to český překlad Alexeje Jurčaka – Bylo to na věčné časy, dokud to neskončilo – poslední sovětská generace.
Jurčak ji sice napsal už v roce 2006, ale česky vyšla až letos. Kromě toho, že v ní zavádí a vysvětluje termín „hypernormalizace“, který od té doby používá i mnoho dalších autorů, jde zkrátka o fantastickou etnografii, ponor do kulturních významů každodennosti, rozbor abstraktních pojmů jako imaginace na elementy konkrétních lidských jednání. Jurčak píše o kulturních a sociálních příčinách rozpadu Sovětského svazu. Jeho knížka je ale v současné situaci platná víc než kdy předtím. Kdybychom četli Jurčaka místo zjednodušených výkladů plných laskavých klišé typu různých Taberyů a Sedláčků, měli bychom se líp.
Pokud bych ale měla vybrat jedinou knížku, která mě letos rozebrala na součástky a spadá do kategorie non-fiction, byla by to Elena Ferrante a její Frantumaglia – A Writer’s Journey (italsky 2003, anglicky 2016). Libozvučné slovo v názvu knížky má mnoho významů – vystihuje závrať protichůdných pocitů a myšlenek, které nejdou uchopit a budí člověka uprostřed noci. A taková je celá knížka a celá Elena Ferrante. Frantumaglia je kompilace Ferrantiných deníkových zápisů, dopisů, poznámek, ponoření se do toho, o čem přemýšlí, co ji ovlivnilo, kaleidoskop myšlenek a pocitů, popsaných jazykem, který se umí rozlétnout, a přitom neobsahuje ani jedno zbytečné slovo. Kdo už něco od Eleny Ferrante četl, ví, o čem mluvím. Nicméně zjištění, že tak dokonale píše nejen romány, ale i maily, mě nepřestává fascinovat (a blažit).
Lukáš Likavčan (filosof)
Je jasné, že i tenhle rok vyšlo množství výjimečných titulů ze zahraniční teorie. Nechce se mi ale předstírat, že na mě udělaly takový dojem jako česká studie Proroci postutopického radikalismu. Alexandr Dugin a Hakim Bey autorského tria Adam Borzič – Olga Pavlova – Ondřej Slačálek, kteří se s nevídanou intelektuální statečností pustili do nejnepravděpodobnější komparativní studie v politické teorii, jakou jsem kdy viděl – totiž do srovnání myšlení postfašisty Alexandra Dugina a anarchisty Hakima Beye. Pokud už pro nic jiného, tak přinejmenším pro Slačálkovy pasáže o Duginově geopolitické koncepci eurasianismu je tahle kniha naprostý mustread. Ponořit se do temného žargonu místy neskutečně odpudivého Duginova myšlení je psychický test schopnosti českého nebo slovenského levičáka nebo levičačky vyrovnat se s nepřekvapivým zjištěním, že fašismus má taky svou teorii, s níž se – parafrázujíce autory – musíme utkat v otevřeném boji, ve kterém nemáme předem vůbec nic vyhráno. A netřeba dodávat, jak zásadní je ve světle Duginova myšlení nutné vybudovat novou levicovou geopolitickou perspektivu, a to nejen jako konkurenci multipolárnímu eurasianismu, ale také jako alternativu k alter-globalismu předchozích dekád – zejména když si uvědomíme, že problémy jako klimatická změna jsou řešitelné jenom skrze planetární koordinaci.
Barbora Bírová (sociální antropoložka)
Tento rok mimoriadne odporúčam knihu Revolting Prostitutes od autorskej dvojice Juno Mac a Molly Smith, ktorá analyzuje prácu v sexuálnom priemysle v širšom kontexte globálnych pracovných práv, fungovania sociálnej a politickej reality a prúdov feminizmu.
Kniha je formovaná priamou skúsenosťou autoriek s prostitúciou i skúsenosťami pracujúcich v sexuálnych službách po celom svete. Autorky ostro pripomínajú, ako pracovníčky a pracovníkov v sexuálnych službách dehumanizujeme a zabúdame na to podstatné – okrem toho, že vykonávajú svoju prácu, sú tiež rodičmi, priateľmi, aktivistami a hlavne ľuďmi.
Povinné čítanie pre tvorcov politík, feministky i feministov a pre každého, komu nie je ľahostajná sloboda a spravodlivosť.