Foto převzato z pořadu Černota
Pořad Černota, vysílaný na serveru Stream.cz, se ve své další sérii věnuje prostituci. Ve zkratce to znamená, že poté, co se jeho autoři Martin Klesnil a Patrik Fiala podívali na zoubek feťákům a černochům z Václaváku, aniž by se jakkoliv hlouběji zabývali tématem drogové závislosti, nyní divákům odhalují, že můžeme na Karlově náměstí narazit na „pouliční šlapky”. Navrhuji autorům, aby dokument přejmenovali na Ponižme lidi na okraji společnosti ještě o trochu víc. Bude to přesnější a možná to přinese ještě větší počet zhlédnutí.
Na serveru Seznam Zprávy zatím můžeme najít dva díly Černoty týkající se prostituce. Oba trvají okolo pěti minut, dohromady mají okolo 600 000 zhlédnutí. Z obou dílů je jasné jedno: tvůrci se s přípravou, která by spočívala v tom, že si o prostituci něco přečtou nebo si promluví s někým, kdo se tématu věnuje, evidentně nezdržovali.
Koncept seriálu je jednoduchý. Dva moderátoři se v roli zákazníků ptají prostitutek, za kolik nabízejí své služby. Tento materiál pak doplňují několika prostřihy na moderátora, který nás seznámí s pár fakty o prostituci. Například se dozvíme, že prostituce tu byla odnepaměti, jelikož, jak říká moderátor, tu máme hezký holky. Anebo nás překvapí informací, že za sex prostitutkám platí lidé, kteří vlastní drahá, ale i levná auta.
O ženách v prostituci referují autoři s takovým pohoršením, jako by byly nebezpečnými kriminálními živly. Přitom skutečné a vlastně jediné nebezpečí hrozí právě jim.
Důležité je všimnout si toho, že natáčené ženy nemají o tom, že je pozoruje kamera, ani tušení. Jejich anonymitu pak má nejspíš zajistit to, že jim autoři dají přes oči poloprůsvitnou pásku. Jejich hlasy však nijak neanonymizují a o ochraně identity se opravdu mluvit nedá. Každý známý je pozná.
Naprostá absence empatie
Autorům pořadu uniká nejdůležitější věc: ženy v prostituci jsou obzvlášť zranitelnou skupinou osob. Podle organizace Rozkoš bez rizika jsou to z poloviny matky samoživitelky, kterým nezbylo moc jiných možností, jak například svým dětem zajistit slušné bydlení, zaplatit obědy a školy v přírodě a u toho umořit dluhy, které často zavinili jejich bývalí partneři. O tom, že si vydělávají prostitucí, nikomu ve svém okolí neříkají, protože je to nepochybně stigmatizující způsob obživy. Jak asi bude jim a jejich dětem, až je někdo kvůli seriálu pozná? V nejkrajnějším případě takové odhalení může vést až k odebrání dítěte.
Absenci základní empatie autorů pochopíme ve chvíli, kdy se jedné z žen na ulici moderátor ptá, jestli má pasáka. Ta mu vysvětluje, že na ulici se dá pracovat i samostatně a že podle ní způsobují pasáci víc potíží než užitku. Vypráví mu, co zažívá s pasákem její kamarádka. Za noc prý vydělala šest tisíc korun, z čehož jí ale pasák nechal jen patnáct set. „On ji i mlátí,“ dodává žena. „Takže ty platíš za to, že tě pasák zmlátí,“ směje se moderátor.
Jak škodí prostituce společnosti?
O ženách v prostituci referují autoři s takovým pohoršením, jako by byly nebezpečnými kriminálními živly. Přitom skutečné a vlastně jediné nebezpečí hrozí právě jim. Násilí na ženách, které pracují v prostituci, je velkým a přehlíženým problémem, který souvisí s tím, že se prostituce odehrává v šedé zóně. Podle průzkumu zmiňované Rozkoše bez rizika se s psychickým násilím setkalo 75 procent žen v pracujících v sexuálních službách. Polovina prostitutek pak zažila i sexuální násilí. Řešit takovou situaci s policií je však pro většinu z nich nemožné. Za dvacet let bylo podle Rozkoše dokonce zavražděno 28 prostitutek a 2 prostituti.
Černota ale vesele pokračuje dál. Nezabývá se násilím, s nímž se prostitutky setkávají. Neřeší, proč ženy zůstávají pod pasákem, i když je mlátí a sebere jim většinu výdělku. Místo toho nám sdělují, že odhalili pasáka, který nemá zaplacené povinné ručení. Následně jsme ještě svědky toho, jak jeden z falešných zákazníků přemlouvá prostitutku k análnímu styku. Klientelou prostitutek se autoři zabývají jen v jediné scéně, v níž se vysmívají zákazníkovi, který si v parku nechá dělat orální sex. Nepřekvapí, že se v pořadu dostane pozornosti zrovna zákazníkovi, který je gay.
Autoři Černoty by zřejmě rádi dělali investigativní žurnalistiku a točili zajímavé reportáže, ale jejich schopnosti nestačí na víc než na to, aby tajně natočili pár lidí v nelehké životní situaci, odsoudili je a zesměšnili. Chybí jakákoli snaha o odvedení pořádné práce, která by zahrnula vhled, ne jen prostý popis nejočividnějších situací. Autorům bohužel nedochází, do jaké situace svým počínáním své objekty mohou dostat. Jako by pro ně prostitutky ani nebyly lidmi. Jaká je ale vlastně reálná společenská škodlivost prostituce? Já jsem zatím na žádnou nepřišla.
Autorka je spoluzakladatelka spolku Konsent.