Zrušit chudobu. To byl ambiciózní cíl zavedení tzv. občanského příjmu, o kterém mluvil v září minulého roku italský místopředseda vlády Luigi di Maio (Hnutí 5 hvězd). Po pěti měsících tahanic s vládními partnery z Ligy a rozpočtovými limity stanovenými Evropskou komisí, italská populistická vláda schválila vládní výnos, který má nový příjem zavést od dubna letošního roku. Nová dávka přinese lidem s ročním příjmem pod 9 360 eur až 500 eur měsíčně, plus dalších 280 eur na zaplacení nájmu. Dávka má trvat osmnáct měsíců, během nichž si má daná osoba aktivně hledat práci.
Za co chudí utrácí?
Jak se stalo v minulosti již mnohokrát, Hnutí 5 hvězd si přivlastnilo jedno z témat, která rezonují italskou levicí v posledních letech. Občanský příjem dlouhodobě prosazují odbory i sociální hnutí. V provedení Hnutí 5 hvězd se však „jedná se o směsici opatření proti chudobě a pro vstup na trh práce“, jak uvádí socioložka Chiara Saraceno. Nový občanský příjem se tak podobá dávce v chudobě a dávkám v nezaměstnanosti v rámci německé reformy Hartz IV. Částka bude vyplácena na speciální kartě, s níž – podle předchozích vyjádření členů vládu – bude možné zaplatit jen omezený druh „morálně přijatelného“ zboží a služeb. V případě, že by si chudí žili příliš nad poměry, začne je vyšetřovat finanční policie, pohrozila náměstkyně ministra financí Laura Castelli. Vláda tak evidentně předpokládá, že finanční policie přestane vyšetřovat daňové úniky (nedávno byla koneckonců schválena částečná daňová amnestie) a zaměří se na kontrolu nákupů chudé části obyvatelstva.
Dozorčí orgány, policie a soudy budou zahlceny malými prohřešky chudých, zatímco velké případy korupce, praní špinavých peněz či daňových úniků nebudou do vypršení promlčecích lhůt vyřešeny.
Dalším silným prostředkem kontroly je povinnost provádět veřejně prospěšné práce a především povinnost přijmout třetí nabídku práce, a to kdekoli v Itálii. Místopředseda vlády za H5H Luigi di Maio to označil jako opatření „proti povalečům“, čímž dobře ukazuje, jaké mínění má o svých voličích. Hnutí 5 hvězd se tak veze na staré liberální mantře, podle níž existuje jen dobrovolná nezaměstnanost způsobená buď neochotou samotného nezaměstnaného, anebo tím, že se neprotíná nabídka s poptávkou. „Jenže problém spočívá v nedostatečné nabídce pracovních míst v Itálii,“ tvrdí Chiara Saraceno s tím, že ani nová vláda nepřišla s výraznými investičními stimuly. Zmíněná mantra je tak prospěšná jen poskytovatelům všelijakých rekvalifikačních kurzů, jejichž skutečná účinnost, pokud jde o „přiblížení poptávky nabídce“, je všude v Evropě pochybná. Občanský příjem bude navíc i dárečkem pro firmy, které v případě že zaměstnají chudého na dávkách dostanou daňové úlevy. Podle odborářů hrozí, že firmy se budou zaměřovat spíše na čerpání dotací než na tvorbu stabilních pracovních míst. To se koneckonců dělo i v minulých letech, kdy byly schváleny další daňové úlevy pro tvorbu nových pracovních míst.
„Workfare“ pojetí dávky navíc z čerpání občanského příjmu nejspíše vyloučí ty nejpotřebnější. Jak známo, italský sociální stát se drží na nohou díky rozsáhlé péči v rodinách a domácnostech, které v jiných částech Evropy zabezpečuje stát. Tato pečovatelská práce je odváděna samozřejmě zadarmo, a to především ženami. Osoby věnující se této péči tak nemají vlastní příjem a zřejmě ho ani mít nebudou. V současné době si totiž vstup na pracovní trh nemohou dovolit, jelikož hypotetický příjem ze zaměstnání by zřejmě nestačil na pokrytí nákladů na pečovatelské služby, dojíždění a tak podobně. Na to však vláda ve své protipovalečské rétorice nemyslela. Občanský příjem tak chudobu nezruší. Na jedné straně nemalá část z pěti milionů chudých nebude dávku čerpat, na druhé straně systém povinností a pobídek ještě rozšíří řady chudých pracujících, jako se stalo v případě zavedení obdobných workfare systémů v Německu či Spojeném království.
Chybí jen bachaři
Jakkoli má současná italská vláda tendenci svádět všechny své nedostatky na Evropskou unii a trhy, tímto způsobem znetvořená podoba občanského příjmu je jejím vlastním produktem. Podmíněnost příjmu je výsledkem jak snahy o to, aby příjem čerpala jen část z pěti milionů chudých, tak i předsudků vůči sociálně slabým, již si za svoje postavení údajně mohou sami svou nedostatečnou pílí. Těmito předsudky trpí především maloburžoazie na severu země, která je hlavním voličským blokem Ligy, a týkají se především obyvatel jižní části Itálie.
Novou dávkou tedy italská vláda zavádí systém dohledu a kontroly nad chudobou. Filosof Michel Foucault by jisté z tak ryzí podoby panoptika zajásal. Na druhé straně, neustále snižování stavů ve veřejné správě vede k paradoxní situaci, v níž toto panoptikum nebude mít kdo kontrolovat. V tom horším scénáři pak budou dozorčí orgány, policie a soudy zahlceny malými prohřešky chudých, zatímco velké případy korupce, praní špinavých peněz či daňových úniků nebudou do vypršení promlčecích lhůt vyřešeny.
Navzdory všem těmto nedostatkům byl italský občanský příjem kritizován jako vyhazování peněz z okna, a to jak zprava, tak částečně i levicovými stranami. V kritice se vyznamenala především část postblairovské levice kolem bývalého premiéra Mattea Renziho. Jedna z představitelek tohoto křídla, bývalá ministryně Marie Elena Boschi, prohlásila, že příjem má zaručit „prázdniny po celý život“. Většina levice ale uznává potřebu podpory pro chudé, byť kritizují konkrétní podobu schváleného opatření. A i „zásluhou“ této časti levice, uchvácené postblairovským neoliberalismem i poslušností k evropským orgánům za každou cenu, se příjem z dílny Hnutí 5 hvězd nyní zdá mnohým Italům jako rozhodný krok k větší solidaritě. Ve srovnání s tím, co předvedl středolevý blok v předchozích pěti letech, kdy byl u vlády, je totiž i zpitvořená podoba občanského příjmu odvážným opatřením.
Autor je přispěvatel italského deníku Il Manifesto.