Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Jak se student stal nepřítelem Orbánova státu

Rozhovor s doktorandem Adrienem Beauduinem, který byl zatčen při nedávné demonstraci v Budapešti a nyní mu hrozí až osm let vězení.

S Adrienem Beauduinem jsem se poprvé setkal před dvěma lety v pražském kulturním centru Klinika a loni jsem se stal jeho kolegou na Středoevropské univerzitě v Budapešti, kde Beauduin studuje na doktorát v oboru genderových studií. Mimo to je držitelem magisterského titulu v oboru evropských studií z Evropské univerzity ve Varšavě, magisterského titulu z politologie z Univerzity v Londýně a Karlovy univerzity v Praze a bakalářského titulu z historie z McGillovy univerzity v Montrealu.

Naneštěstí si právo na kritiku postsocialistické doby uzurpovali pravičáci a ultrapravičáci jako Orbán nebo Kaczyński – ale vidím tu i prostor pro další politické a společenské síly.

Minulý týden se Beauduin stal hvězdou maďarských i mezinárodních médií. Je jedním z pěti lidí, které policie namátkou vytáhla z davu protestujících proti takzvanému otrockému zákonu, umožňujícímu zaměstnavatelům požadovat 400 hodin přesčasů ročně, a přinucen strávit dva dny v cele za „těžký zločin spáchaný na veřejném činiteli coby součást gangu“ – což je obvinění, které naprosto odmítá. Státem podporovaná média věnovala jeho případu značný prostor hlavně proto, že belgicko-kanadský doktorand genderových studií na „Sorosově univerzitě“ je naprosto dokonalým obrazem nepřítele autoritářské vlády. Nyní očekává soudní proces.

Co přesně se stalo 12. prosince, když jste protestoval před budovou maďarského parlamentu?

Na tu demonstraci jsem šel, protože jsem se chtěl ve vyjádření solidarity s maďarskými pracujícími připojit ke studentům. Ta demonstrace byla poklidná, až v devět vypuklo pár konfliktů mezi policií a protestujícími. Policisté vytáhli obušky a používali pepřový sprej. Kolem tři čtvrtě na dvanáct už byl zase klid a já se chystal vyrazit domů, takže jsem se odpojil od svých přátel. Všiml jsem si, že nějaká skupinka zapálila sáňky, které tvořily část vánoční výzdoby, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornosti a přiblížil se k policistům. Někdo dokonce nahrál video, kde je vidět, jak tam stojím a neprojevuji žádnou agresi.

Co se stalo potom?

Pak se policisté rozhodli vyrazit do útoku. Zatlačili mě k ostatním protestujícím, spousta jich padala, někteří i k tomu ohni. Zkoušel jsem znovu nabýt rovnováhy a couval jsem směrem k policii – pak jsem propadl kordonem a policisté mě zvedli. Odvedli mě před parlament a nakonec mě ještě se čtyřmi dalšími lidmi odvezli na vzdálenou policejní stanici. Dlouho jsme museli stát, nedovolili nám jít na záchod, pak nám vzali vzorky moči a až ráno nám sdělili, z čeho jsme obviněni. V noci mi poslali tlumočníka.

Jak vám bylo, když jste si vyslechl obvinění?

V noci jsem ani nezamhouřil oka, a když jsem si ráno vyslechl obvinění ze skupinového násilí proti policii, byl jsem šokován – bylo to úplně surreálné. Pak mi právník, kterého mi přidělili, řekl, že mi hrozí dva až osm let vazby a mě to úplně vyřídilo. Nedokážu ani přijít na důvod, proč mě sebrali – jenom jsem se snažil udržet se na nohou, když policie vyrazila proti demonstrantům, a ocitl jsem se ve špatný čas na špatném místě.

Některým se může zdát divné, že se člověk s vaším vzděláním a původem zúčastní protestu maďarských pracujících. Proč jste se rozhodl vyjít do ulic a demonstrovat?

Ať už jsem žil kdekoli, vždycky jsem měl potřebu postavit se za správnou věc. Pracovní podmínky v Maďarsku jsou strašlivé: dlouhá pracovní doba a nízké platy – a teď se ještě zhoršily. Chtěl jsem projevit solidaritu. Proti zákonu o přesčasech jsem protestoval už předtím, třeba 27. listopadu spolu se studentskou skupinou. Zatkli mě v den, kdy ten zákon prošel parlamentem, a já měl za to, že musím vyjádřit svůj nesouhlas jak se zákonem, tak s faktem, že byl odsouhlasen bez ohledu na parlamentní proceduru. Ten den navíc prošel ještě jeden zákon, tentokrát omezující nezávislost soudů – to byl další důvod k protestu.

Poté co vás zatkli, zaměřila se na vás provládní média, která vás označují za „Sorosova aktivistu“.

Že ze mě propaganda udělá exemplární případ, mi bylo jasné okamžitě, jak mě zatkli. Nemluvím moc dobře maďarsky, a tak se mi celkem daří ignorovat pomlouvačnou kampaň, ale samozřejmě mám strach z toho, že tomu někteří lidé uvěří a budou chtít ublížit mně nebo ostatním, kteří se protestů účastnili.

A2 předplatné

Nebyl to váš první protest v Budapešti, od října se podílíte na studentském hnutí Szabad Egyetem („Svobodná Univerzita“) a patřil jste mezi organizátory obsazení náměstí před parlamentem.

Začali jsme jako skupinka, která chtěla bojovat proti rychle se blížícímu uzavření Středoevropské univerzity, ale víc než jen to – chtěli jsme se postavit proti nové vlně útoků na akademickou svobodu: zákazu výuky genderových studií z října 2018, cenzuře na Akademii věd, plánům na privatizaci Korvínovy univerzity. Kontaktovali jsme další studenty a organizace, hledali jsme spojence. 24. listopadu jsme po velké demonstraci na týden obsadili náměstí před parlamentem a v dešti, mrazu a sněhu vedli otevřenou univerzitu, kde přednášeli profesoři z mnoha maďarských škol, v maďarštině i angličtině. Měli jsme i fórum za účelem vzniku studentských odborů.

Jak se studenti ze Szabad Egyetem dostali do styku s problémy maďarských pracujících?

Když jsme se doslechli o „otrockém zákonu“, okamžitě jsme si uvědomili, že musíme pracující podpořit. V Maďarsku to asi není obvyklé, ale spousta z nás je z jiných zemí a jsme zvyklí na propojení studentských a pracovnických hnutí. Maďarští studenti i odboráři byli nadšení a my postupně budovali pevnější vazby a vzájemnou důvěru. Myslíme si, že odbory oceňují naši solidaritu a přítomnost na jejich akcích, a doufáme, že si studenti a pracující mohou vzájemně pomoci.

Při letošních protestech došlo k mobilizaci lidí, jakou už Maďarsko roky nevidělo, ale ani to nestačilo k zastavení vlády. Prezident János Áder „otrocký zákon“ podepsal a od prvního ledna 2019 platí. Neznamená to, že protesty nakonec nebyly k ničemu?

Osobně jsem ani nečekal, že bychom měli šanci uspět: věděl jsem, že nemáme šanci zabránit uzavření univerzity, bylo mi jasné, že nezískáme zpět akreditaci pro genderová studia, samozřejmě jsme nemohli znovu nabýt autonomie pro univerzity a bylo očividné, že nezabráníme přijetí „otrockého zákona“. Ale mám za to, že jsme poukázali na skutečnost, že žádná z těchto věcí není v pořádku, že univerzity by se neměly zavírat, že lidé by za normální počet odpracovaných hodin měli dostávat slušný plat. Všichni doufáme, že se podílíme na vzniku ještě většího hnutí, které nakonec povede ke svobodné, vzdělané a spravedlivé společnosti.

Máte belgické a kanadské kořeny, ale ve skutečnosti jste jedním z pár lidí, které bych označil za Středoevropany: před Budapeští jste žil v Praze a Varšavě a jako výzkumník i aktivista se účastníte dění v regionu. Změnily nějak události poslední doby váš pohled na Maďarsko a střední Evropu?

Mám to štěstí, že jsem žil ve třech zemích Visegrádské čtyřky, takže vidím, jak se celý region mění. Po jasně prozápadních, neoliberálních ideologiích vládnoucích tu dvacet let, došlo k posunu, který otevřel nové možnosti. Naneštěstí si právo na kritiku postsocialistické doby uzurpovali pravičáci a ultrapravičáci jako Orbán nebo Kaczyński – ale vidím tu i prostor pro další politické a společenské síly. Všímám si obnovování odborů a jejich činnosti: stávek učitelů a zaměstnanců Volkswagenu na Slovensku, hrozící stávky ve Škodě v České republice, právě probíhající stávky učitelů v Litvě a teď bezprecedentní mobilizace odborů v Maďarsku.

Dokážou tyto změny zvrátit nástup populistického autoritářství?

V tomhle okamžiku existuje na parlamentní úrovni jen pár politických alternativ k dilematu nacionalismus-liberalismus, ale v budoucnosti se snad budou moci na pozitivních změnách v regionu podílet odborová a studentská hnutí. V Maďarsku to vypadá, že vládní propaganda o „Sorosových agentech“ pomalu přestává zabírat, protože stále více lidí začíná chápat, že Soros nemůže za jejich nízké platy a migranti nemohou za jejich problémy s tím, jak vyjít s penězi na konci měsíce.

Jak si teď v Maďarsku připadáte?

Osobně mám strach z malinké menšiny fanatických zastánců strany Fidesz, která na mě může chtít zaútočit pod vlivem lživé propagandy. Obyčejní lidé mi žádnou nenávist najevo nedávají – pořád se tu cítím jako doma.

Máte strach z nadcházejícího soudního procesu?

Samozřejmě. Pokud se nepodaří najít video, na kterém by bylo zachyceno celé moje zatčení, bude to moje slovo proti slovu policistů. Stojí proti mně i politický kontext a kampaň provládních médií. A nevidím ani odpovídající reakce evropských vlád na to, co se v Maďarsku děje – obávám se, že na lidi, kteří teď čelí nespravedlivým obviněním před maďarskými soudy, není upřena žádná pozornost ze zahraničí.

Z angličtiny přeložil Michal Chmela.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image