Foto thebalkanista.com
Od prosince se v Tiraně i dalších albánských městech konají protesty vysokoškolských studentů. V roce 2015 bylo v jedné z ekonomicky nejslabších zemí Evropy v důsledku neoliberálních reforem vlády, která se oficiálně považuje za socialistickou, zavedeno školné a poté bylo několikrát navýšeno. Loni navíc vypukl plagiátorský skandál kolem doktorských titulů vládních činitelů a byly zavedeny nové poplatky za opakované zkoušky. Socialistická vláda se nepopulárním krokem snažila přimět studenty k disciplíně. Opatření pro lepší školní prospěch však nezohledňuje fakt, že kvůli školnému a dalším poplatkům má mnoho albánských studentů kromě studia ještě běžné zaměstnání, a možnost opakování zkoušek tak představuje jediný způsob, jak studium úspěšně dokončit.
Studenti – stejně jako „žluté vesty“ – musí bojovat proti neoliberální vlně, která zasahuje naši společnost.
Po měsíci protestů stále není jasné, co bude dál. Premiér Edi Rama z vládnoucí socialistické strany nemá pro protestující studenty pochopení – už jeho ostrá reakce na říjnové nenásilné akce Hnutí za univerzitu, které je zapojené také do současných protestů, vzbudila silnou kritiku. Nyní ale premiér svůj postoj musel přehodnotit. Rama nejprve nabídl tisíc pracovních míst ve státní správě a možnost prominutí školného pro studenty, kteří mají výborný prospěch nebo pocházejí z chudých poměrů. Tato nabídka ale protestující studenty neoslovila. Rama jim následně nabídl setkání streamované přes Facebook. Studenti ale o dialog s premiérem nestojí. Jejich cílem není hledání kompromisu, ale zrušení neoliberálních reforem. Sám Rama situaci komentoval s kuriózní směsicí uznání a obav, když na prosincovém zasedání parlamentu prohlásil: „Protesty představují úder do tváře vládnoucí strany, ještě silnější ránu zasadily opozici, a navíc dávají lidem naději.“ Na konci prosince premiér dokonce přistoupil k radikální obměně svého kabinetu, i když jakoukoli souvislost s probíhajícími protesty vyloučil.
Interview s Redim Muçim, pedagogem University geologie a hornictví v Tiraně a členem hnutí Levizja Për Universitetin, vedl Phillipe Alcoy týden po vypuknutí protestů.
Ve čtvrtek 6. prosince vyrazily tisíce studentů do ulic Tirany a dalších měst po celé Albánii. Co bylo příčinou demonstrací a jaké jsou jejich požadavky?
Nynější protesty jsou přímým důsledkem neoliberálních reforem z roku 2015. Jejich hlavním principem bylo zavedení konkurence do akademického prostředí: univerzity mají mezi sebou soutěžit, nespoléhat se na financování od státu a aktivně si shánět prostředky ze soukromého sektoru. Tato opatření měla zvýšit kvalitu výuky. Jediné co se ale skutečně zvyšovalo, bylo školné. Poslední kapkou byly mimořádné poplatky. Protesty začaly na Fakultě architektury a urbanismu a hned následující den se konala před budovou ministerstva školství velká demonstrace s účastí okolo 15 tisíc lidí. Hlavními požadavky studentů jsou snížení školného, zvýšení státních příspěvků pro vysoké školy, ale také odvolání zkorumpovaných pedagogů a státní investice do laboratoří, knihoven a ubytovacích zařízení pro studenty.
Co žádá Hnutí za univerzitu (Levizja Për Universitetin), které bylo jedním z organizátorů protestů v Tiraně?
Hnutí za univerzitu organizuje protesty proti reformám už od roku 2012, kdy se začalo mluvit o školném. Cílem hnutí je znovuzavedení bezplatného veřejného vzdělávání. Hnutí se také zaměřuje na každodenní problémy studentů, které pramení z nedostatečné infrastruktury, a na různé formy zneužívání studentů ze strany pedagogů. Odmítáme jakýkoli dialog s vládou a prosazujeme bezpodmínečné zrušení školného. Jedině pak může přijít nová reforma, která zohlední požadavky studentů.
Jaká je životní situace studentů v Albánii?
Mnoho albánských studentů žije ve velmi špatných podmínkách. Poplatky za zápisné a školné jsou jedny z nejvyšších v regionu a jejich výše je zarážející hlavně ve vztahu k průměrným mzdám: školné za semestr činí v přepočtu zhruba 1500 eur, přitom průměrná měsíční mzda je v Albánii 350 eur. Univerzitní koleje připomínají staleté katakomby. Jejich provoz navíc zajišťují členové vládnoucích politických stran, a provozují tak výnosný byznys, který se obejde bez jakýchkoli investic. Kvalita knihoven a učeben je také žalostná. Protesty studentů jsou více než oprávněné.
Jakým způsobem se protestní hnutí organizuje?
V současnosti vládne při každodenních manifestacích pozitivní chaos. Míra mobilizace studentů nemá obdobu a další události se nedají předvídat. Problém však představují snahy aktivistů nevládní opozice, kteří se snaží energii protestů využít pro agendu vlastních politických stran. Tyto snahy už vyvolaly několik fyzických střetů. Na současných protestech je fascinující hlavně to, že všichni protestující studenti odmítají vyjednávat s vládou a zároveň blokují účast opozičních stran.
Jaká byla reakce vlády?
Předseda vlády Edi Rama v bezprostřední reakci onálepkoval protestující studenty jako „flákače“, kvůli kterým musí lidé platit větší daně. Toto přezíravé tvrzení se ale premiérovi vymstilo. Musel svou rétoriku změnit, a najednou se začal tvářit, že se o starosti studentů dlouhodobě zajímá. Ministryně školství Lindita Nikolla se dokonce pokusila navštívit protestující studenty a vést s nimi dialog. Ti ji ale vypískali a vyhnali.
Ve Francii studenti také pořádají blokády univerzit a organizují demonstrace – třeba proti vzrůstu zápisného pro mimoevropské studenty. Takové opatření totiž většinou bývá prvním krokem, po němž následuje nárůst poplatků pro všechny studenty. Co na to říkáte?
Francouzští studenti pochopitelně mají důvod být těmito opatřeními znepokojeni. Když vezmeme v potaz historii zvyšování školného na univerzitách v Anglii, vláda Margaret Thatcherové začala zvyšovat školné právě zahraničním studentům, a nakonec to zasáhlo všechny. I v Albánii slouží „anglosaský model“ jako eufemistické označení pro neoliberální reformy. Bojujeme za stejné cíle. Studenti – stejně jako „žluté vesty“ – musí bojovat proti neoliberální vlně, která zasahuje naši společnost.
Z francouzského originálu Interview. En Albanie aussi, les étudiants mobilisés en masse contre la hausse des frais d’inscription, publikovaného na webu Révolution permanente, přeložil a úvodníkem doplnil Jan Sůsa. Redakčně upraveno.