Foto pixabay.com
Intuitivně tušíme, že psychická pohoda se v naší společnosti zhoršuje, i když podle čísel tomu tak není. Které méně známé faktory ovlivňují duševní zdraví, kde je hranice mezi tím, co si způsobujeme sami, a kdy škodí psané i nepsané normy našeho společensko-kulturního prostoru?
Česko je na tom podle globálního statistického webu Our World in Data s duševním zdravím svých obyvatel nadprůměrně. V roce 2016 byl podíl duševně nemocných nebo drogově závislých 14,69 procenta. Světový průměr je nepatrně vyšší – 15,46 procenta. Západní Evropa je na tom hůře s 17,71 procenta. Jsme dokonce i pod průměrem východní Evropy. Otázka je, jak dobrá je u nás informovanost o duševních poruchách a obtížích a jak funguje zdravotní péče. To vše se promítá do statistiky, ale to už je jiné téma.
Tvrdá data, tvrdý alkohol
Nejvíc škodíme sami sobě alkoholem. Podle různých měření se opakovaně objevujeme na prvních místech žebříčku jeho spotřeby v Evropě i na celém světě. Pokud je průměrná spotřeba na obyvatele, tedy i ty, kteří nepijí, 14,4 litru čistého alkoholu, pak by průměrný Čech nebo Češka vypili 640 dvanáctek ročně. Opíjení je v Česku normou. Zákony jsou velmi volné, některá města sice zakazují popíjení na veřejnosti, což je ale zejména v létě spíše k naštvání. Alkohol je ke koupi 24 hodin denně a prodávají ho i trafiky. V některých zemích, zejména severských, jsou omezena místa i doba prodeje, což vede ke snížení počtu sebevražd.
Platy v Česku jsou nízké, a pokud nemáte dostatek financí a času, protože třeba pečujete o děti, nemocné nebo rodiče, nemůžete si zkrátka zdravý životní styl dovolit.
Pití je ale především nepsanou společenskou normou. Trávení volného času se bez něj neobejde, a když si v hospodě objednáte nealko, není výjimkou, že vám obsluha dá najevo kroucením očima, co si o vaší volbě myslí. A přidá nějakou tu peprnější poznámku na vaše mužství. Pokud jste tedy muž. Podle studie odborného časopisu The Lancet navíc prostě neexistuje bezpečná míra pití. Jako vše, je to prudce individuální, ale i sklenička denně je pro některé škodlivá.
Ústav zdravotnických informací a statistiky vloni potvrdil, že po regulaci kouření v restauracích klesl počet hospitalizací s infarkty o 13,1 procenta. Přesto někteří volají po zmírnění zákona, mimo jiné známí senátorští egomani Jaroslav Kubera (ODS) a spoluvlastník největšího dezinformačního českého webu Parlamentní listy Ivo Valenta (Soukromníci). Tito a další politici neváhají bojovat za vaši svobodu dříve a bolestivě umírat. I když je legitimní diskutovat o zmírnění zákona, Kubera a jiní působí spíše jako propagátoři kouření a arogance. Argument, že kdo nechce být vystaven kouři, nemá chodit do hospody, naprosto ignoruje sociální a psychologickou podstatu člověka, který dá samozřejmě přednost socializaci s blízkými. Někteří lidé ve vašem okolí jsou prostě kuřáci. Nikotin je návykový a závislosti se zbavuje těžko. Respektujme volbu někoho kouřit, ale respektujme i volbu nekouřit – aktivně i pasivně.
O čem sním, když nespím
Ve světě i u nás se stala bestsellerem kniha Proč spíme? profesora neurovědy a psychologie Matthewa Walkera. Walker přináší téměř čtyři sta stran poznatků ze studií, analýz a důkazů o tom, proč je spánek pro život zásadně důležitý. Významně snižuje riziko infarktu, mrtvice, rakoviny i psychických poruch. Léčí traumata, udržuje pozornost i kreativitu. Mnoho z nás může dostatečně spát. A měli bychom. Možnost ale nemají rodiče malých dětí, lidé pracující na směny nebo pracovně přetížení. Lékařky, hasiči a policisté jsou určitě vzhůru ve prospěch nás všech a společnost by to měla ocenit. Nikoli ale enormními přesčasy zdravotnického personálu. Práce na směny s největší pravděpodobností podporuje vznik rakoviny, jak ukazuje tato metastudie z 61 různých výzkumů. Tam, kde to není nutné, by lidé přes noc zkrátka pracovat neměli. Společnost také musí opustit kult makání spojený s nedostatečným spánkem. Chlubit se, jak málo člověk spí, je jako chlubit se, že se každý den praštím kladivem do hlavy. Premiér této země spí údajně jen pět hodin denně. Možná je genetickou výjimkou a potřebuje méně než osm hodin spánku, ale rozhodně se podílí na šíření kultu nekonečného makání, ve kterém jsou jedinými hodnotami zisk, pragmatismus a růst pro růst.
Příroda má na lidské zdraví dobrý vliv, i na to existují studie. Ve Skotsku dokonce začali pobyt v ní předepisovat lékaři. Chtějí snížit počet nemocí srdce a mrtvic a posílit dobrou náladu a vyrovnanost. V Dánsku zase porovnáním historických a současných satelitních snímků zjistili, že zeleň o rozloze 210 metrů čtverečních v okolí bydliště snižuje o polovinu pravděpodobnost rozvoje schizofrenie. Tyto studie by podrobně měli zkoumat plánovači a politici odpovědní za veřejný prostor a developeři v Praze, kteří se snaží každý metr ve městě zaplácnout kancelářským komplexem nebo předraženými byty. Asi aby měli dost prostředků na výlety do přírody.
Unhappy meal
Špatná strava je také jedním z faktorů, který zhoršuje duševní stav. Nedávná metastudie dokazuje, že tzv. junk food, průmyslově zpracované jídlo plné cukru a chemických aditiv, se podílí na rozvoji deprese. V tom, že je uměle přidaný cukr v potravinách škodlivý, má věda také už delší dobu jasno. Je dobré se proto ptát, zda by nebylo namístě škodlivé potraviny označit podobně jako cigarety (o dost menší varování je na alkoholu) a také je více zdanit. Zdravé potraviny by neměly být dražší než ty nezdravé. Zdravé jídlo není odměna pro bohaté, ale samozřejmost. Je proto dobře, že téma kvality potravin bylo v Česku tematizováno a stav se lepší tlakem spotřebitelů i některých politiků a političek.
V otázce duševního a fyzického zdraví je vždy nutné se ptát, kdo má možnost se o sebe postarat a kdo ne. Platy v Česku jsou nízké, a pokud nemáte dostatek financí a času, protože třeba pečujete o děti, nemocné nebo rodiče, nemůžete si zkrátka zdravý životní styl dovolit. Je pravděpodobné, že případnou frustraci budou znevýhodnění zahánět všude dostupným, levným a společensky přijímaným alkoholem a cigaretami. Pokud pracujete na směny nebo máte více povinností (třeba i onu péči o druhé v domácnosti) a nedostává se vám spánku, je vám částečně znemožněno žít zdravě. Jistě, jsou fáze života, kdy to lze vydržet. Narození malého dítěte, časově omezená nemoc, budování pracovního projektu. Ale dlouhodobě nekvalitní spánek nesmí být normou.
Není pravda, že na všechny problémy člověka je odpovědí zatnout zuby a makat. Někteří lidé si sice za špatnou kvalitu svého života mohou sami, ale existují i ti, kteří zkrátka nemají možnost si ho zlepšit. Třeba ti, kteří žijí pod hranicí chudoby nebo jen těsně nad ní. A v Česku je jich opravdu mnoho.
Autor je publicista.