V úterý 15. ledna zahájil francouzský prezident společně se šesti stovkami starostů a starostek z Normandie velkou celonárodní debatu, kterou chce zklidnit nepokoje v zemi. Reaguje tak na více než dva měsíce trvající demonstrace a stávky. Co tím chce Emmanuel Macron říct? A jak reaguje hnutí „žlutých vest“?
Protesty, o kterých jsme nedávno informovali, začaly zhruba v polovině listopadu. Nejdříve reagovaly na zvyšování cen pohonných hmot, ale velmi rychle se staly spouštěčem nesouhlasu Francouzů a Francouzek s politikou prezidenta a vlády. První akce žlutých vest se odehrávaly hlavně mimo velká města, docházelo k blokádám čerpacích stanic, otevření mýtných bran, demonstracím a stávkám. V době adventní pohltily protesty i Paříž. Téměř do Štědrého dne docházelo v metropoli k pouličním potyčkám, byly zavřené obchody na hlavních třídách, hořela auta a byl cítit slzný plyn. Otázkou zůstávalo jen to, zda v novém roce nepokoje utichnou, anebo znovu začnou. Druhá varianta je správná. Poslední dva víkendy to ve francouzských městech opět vřelo.
Drazí spoluobčané, vaši netrpělivost sdílím
Emmanuel Macron si zřejmě vážnost situace uvědomuje, byť z jeho jednání stále není jasné, zda chce svým naštvaným spoluobčanům skutečně vyjít vstříc. V neděli 13. ledna se rozhodl uvést celonárodní debatu dopisem, v němž apeluje na Francouze a Francouzky, aby mu sdělili své postoje a názory a aby se zapojili do konzultací na radnicích nebo na internetu. Vytyčil si čtyři hlavní témata debaty: zdanění a veřejné výdaje, státní a veřejnou službu, ekologickou tranzici a demokracii a občanství, ale v dopise zmiňuje, že chce diskutovat také o migraci nebo sekularismu (laïcité). Pokládá v něm také mnoho otázek. S nadřazeností sobě vlastní se ptá: „Z jakých zdrojů chcete financovat veřejné služby?“, „Jaké daně máme podle vás snížit?“ nebo „Jak se máme postavit k ekologické krizi?“ Dále například vyzdvihuje fakt, že Francie vždy byla zemí kvalitních a dostupných veřejných služeb, zemí, která si vážila svých státních zaměstnanců.
Lídr levicové Nepoddajné Francie Jean-Luc Mélenchon se na svém Twitteru podivoval: „Nevím, jak je možné otevírat všechna témata, když rovnou z dopisu víme, že jsou některá méně žádaná. Jako třeba solidární daň z bohatství.“
Nejen mezi řádky ale čteme, že se prezident nehodlá vzdálit od své „modernizační“ vize. A ta si žádá škrty veřejných výdajů, liberalizaci pracovního trhu a podporu soukromých firem. Ty podle Macrona totiž mohou zajistit větší zaměstnanost. Nevšimnout si nelze také toho, že velmi kategoricky odsuzuje násilí, ovšem o tom policejním, které má na svědomí desítky lidí se zraněními na hlavě (francouzská policie totiž jako jedna z mála používá tzv. flashball) a člověka v umělém spánku v nemocnici v Bordeaux, se nezmiňuje ani v nejmenším. V závěru dopisu slibuje, že se všemi návrhy, které z debaty vzejdou, bude jak on, tak jeho kabinet zabývat, 15. března celonárodní debatu ukončí a koncem dubna představí konkrétní kroky, které z ní pro něj plynou.
„Jsou to jenom kecy“
Nejočekávanější jsou jistě reakce „žlutých vest“. Lidé v tomto nejasně strukturovaném hnutí se většinově shodují na tom, že jde „opět o takový ten macronovský apel na transparenci, demokracii a otevřenost“. Zatím tedy není ani jisté, zda se vůbec konzultací zúčastní. Někteří již souhlasili s tím, že své požadavky do debaty pošlou, jiní se od celé akce distancují a hodlají pokračovat v demonstracích, blokádách a stávkách. Co přesně „žlutým vestám“ chybí? Podle jednoho z mnoha mluvčí je to například znovuzavedení solidární daně z bohatství (ISF), kterou Macron začátkem minulého roku zrušil a nahradil daní z nemovitostí. Ale hlavně referendum z občanské iniciativy (RIC), které se stalo v podstatě symbolem celé současné revolty. Prezident sice v dopise uvádí, že je ochotný o tomto tématu také debatovat, poměrně velká část Francouzů má ovšem jasno v tom, že ho stejně nikdy nevyhlásí. Přitom si podle nejnovějšího průzkumu agentury OpinionWay myslí 67 procent oslovených, že je institucionální změna nutná. Výzvy k demisi nebo hlasování o setrvání Francie v Evropské unii jistě ze spánku budí nejen obyvatele Elysejského paláce.
Reakce opozice na Macronovo psaní jsou zatím spíš vágní. Lídr levicové Nepoddajné Francie (FI) Jean-Luc Mélenchon se na svém Twitteru podivoval: „Nevím, jak je možné otevírat všechna témata, když rovnou z dopisu víme, že jsou některá méně žádaná. Jako třeba solidární daň z bohatství.“ Šéfka ultrapravicového Národního sjednocení (RN, dříve Národní fronta) Marine Len Pen se zase domnívá, že „je to úplně k ničemu“.
„Manu“ hraje vabank
Pro Macrona to může znamenat opravdu hodně a jeho krok lze vnímat jako velmi odvážný, možná až riskantní. Nabízí se totiž více možností. První scénář: mnoho lidí se nezúčastní, demonstrace budou probíhat i nadále, násilí bude eskalovat, Macron bude pokračovat ve své politice, ale krize bude spíše nahrávat krajní pravici, což není před blížícími se evropskými volbami to nejlepší. Druhý scénář: lidé se konzultací zúčastní, navrhnou svá východiska, která se ale nebudou shodovat s prezidentovou linií, ten tak bude stát před dilematem, zda se skutečně řídit vůli francouzského lidu, anebo svým vlastním přesvědčením. Pokud zvolí druhou možnost, končí. A třetí scénář? Podobný jako předchozí, ovšem s tím rozdílem, že prezident na podmínky přistoupí a prvním tématem referenda bude Macronova demise. Ať už se dojde na jakoukoli variantu, čeká nás opět zajímavé francouzské jaro.
Autorka studuje politologii.