Jednomu z nejdůležitějších rapperů současnosti hrozí deportace ze Spojených států: po jeho víkendovém zatčení vyšlo najevo, že 21 Savage se nenarodil v Atlantě, ale v Londýně a vízum mu vypršelo už v roce 2006. Imigrační úřad prohlásil, že „celá jeho identita je falešná“, a drží ho ve vazbě. Co nám tahle kauza říká o současné Americe a o autenticitě v rapu?
Kdo pochází z Ameriky?
„Když jste někde nelegálně, zkrátka vás deportují,“ napsala na Twitter konzervativní politická komentátorka Tomi Lahren. „Já jsem ten zákon nenapsala a nenapsal ho ani imigrační úřad.“ Reagovala tím na rapperku Nicki Minaj, která jí vyčítala, že žertuje o zadržení rappera 21 Savage. „Směješ se deportovaným lidem a chováš se, jako bys byla potomek objevitelů Ameriky. Jsi snad původní obyvatelka?“ ptala se Minaj. Lahren jí suše odpověděla: „Moji předkové ale byli objevitelé Ameriky.“ Další reakce přišla záhy – do beefu se přimotal filmař Guy Endore-Kaiser, který Lahren odpálkoval: „Ty žádné předky nemáš. Vzniklas omylem, když na apríla udeřil blesk do továrny na tatarku.“ Ve Spojených státech je víkendové zadržení rappera imigračním úřadem (ICE) tématem číslo jedna a zastínilo i zoufalé vystoupení Maroon 5 o přestávce Super Bowlu. Kromě memů (Savage rapuje s britským přízvukem, Savage popíjí čaj o páté) ale přináší i zásadní otázky: proč dodržovat zákony, které nedávají vůbec žádný smysl? A co dnes znamená autenticita v rapu?
Savage v Atlantě založil rodinu, vychovává tu tři děti a je důležitou součástí místní komunity: jeho společnost Leading By Foundation spolupracuje na zvýšení gramotnosti atlantských dětí s místní neziskovkou Get Schooled a Savage rovněž pravidelně přispívá na charitu.
Český hudební magazín Refresher má jasno – svůj clickbaitový článek s výběrem těch nejlepších memů uvedl stupidním perexem, ve kterém paternalisticky vzkazuje Savageovi, že „vydávat se za rappera z Atlanty se opravdu nevyplácí“. Shéyaa Bin Abraham-Joseph sice čtyři dny po zatčení potvrdil, že se skutečně narodil v Británii, do USA ale poprvé přiletěl ve svých sedmi letech a od svých třinácti žije v Atlantě natrvalo. A Atlanta žije v něm – rapper, o kterém jeho dvorní producent Metro Boomin mluví jako o „jednom z posledních opravdových kluků z ulice“, mimo jiné přežil ostrou přestřelku, ze které si odnesl šest jizev po nábojích. V ulicích Atlanty byl ovšem zavražděn jeho bratr Johnny i jeho nejlepší přítel Larry. Savage v Atlantě založil rodinu, vychovává tu tři děti a je důležitou součástí místní komunity: jeho společnost Leading By Foundation spolupracuje na zvýšení gramotnosti atlantských dětí s místní neziskovkou Get Schooled a Savage rovněž pravidelně přispívá na charitu. Jestliže dlouholetý rapový novinář Rob Markman upozorňuje, že „být real“ v rapu znamená „být upřímný sám k sobě“, je jasné, že Savage upřímný je. Tohle opravdu není Rick Ross, který si vystavěl kariéru na obrazu gangsterského drogového dealera, aby pak vyšlo najevo, že pracoval jako policista v nápravném zařízení.
Je načase být real
Vtípky na Savage ale nefungují ani z jiného ohledu. Sám často mluví o tom, že jeho matka pochází z karibského ostrova Dominica, což je bývalá britská kolonie, a pokud by se na Britských ostrovech opakoval skandál Windrush z roku 2017, mohlo by se teoreticky stát, že by Savage nezůstal ani v Británii. Před dvěma lety totiž vláda neprávem deportovala víc než šedesát lidí do karibské oblasti, jakkoli někteří z nich byli potomky přistěhovalců z první vlny karibské migrace do Spojeného království, kteří do Británie připluli na lodi Empire Windrush po druhé světové válce. Podle publicistky Zity Holbourne z deníku The Guardian jsou deportace reálnou hrozbou: tento týden má totiž britská vláda vypravit letadlo, které vrátí na Jamajku dalších padesát lidí. „Člověk má morální povinnost porušovat nespravedlivé zákony,“ připomíná novinářka Kim Kelly ve svém aktuálním článku pro Independent výrok Martina Luthera Kinga. A jak jinak se stavět k zákonu, který na základě rodného listu ničí nejenom rodiny, ale i komunity a hudební scény?
Hrozivé přešlapy má přitom na kontě i americký imigrační úřad. Patří mezi ně třeba případ Davina Watsona, který byl tři a půl roku držen ve vazbě kvůli chybě v papírování a po propuštění nedostal ani dolar odškodného. Dlužno dodat, že Watson byl zatčený mezi lety 2008 a 2011, tedy v době úřadování Baracka Obamy. Ještě tragičtěji dopadla trans žena Roxsana Hernández Rodriguez z Hondurasu, která na konci loňského roku zemřela ve vazbě ICE na dehydrataci a po pitvě byly navíc odhaleny stopy po bití. O žádném z těchto případů se ale nemluvilo tolik, jako o zadržení 21 Savage. Jeho právník v prohlášení mluví o porušení občanských práv a tvrdí, že „zatčení nemá jiný cíl než potrestat a zlomit Savage, aby přestal bojovat o své právo zůstat ve Spojených státech“. Savage ovšem bojovat nepřestane. Ve čtvrtek vyšlo najevo, že se na jeho stranu postavil legendární Jay Z, který najal vlastního právníka a trvá na tom, aby se Savage mohl okamžitě vrátit ke svým dětem.
Jsou tu ale samozřejmě stovky jiných případů, o kterých se veřejnost nikdy nedozví – jak se asi ICE chová k bezejmenným lidem? Rapový novinář Rodney Carmichael, který pracuje pro NPR a má za sebou působení v Rolling Out nebo Faderu, nabízí ještě jednu definici toho, co je to „být real“. Podle něj je člověk autentický tehdy, když je solidární s utlačovanými komunitami. 21 Savage solidární je – a ani k tomu nepotřebuje uvědomělý rap ověnčený Pulitzerem jako Kendrick Lamar. Je načase být real.
Autor je hudební publicista.