Už jste slyšeli, jak strašně dopadl finský experiment s nepodmíněným základním příjmem? Lidi byli sice šťastnější a zdravější, když se nemuseli honit za každou existenčně nutnou korunou, ale nechtěli dělat špatně placenou práci. Absolutně marný pokus – líné vyžírky zkrátka makat nic nepřinutí. Aspoň tak o tom před pár dny informoval český mainstream.
Faktem je, že ve Finsku aspoň otestovali, jak bude společnost v blízké budoucnosti reagovat na nedostatek normální práce. Ten totiž nevyhnutelně přijde, a nejen do technologicky vyspělého Finska, ale i k nám a do dalších středoevropských končin, kde nejčastějším zaměstnavatelem není technologický lídr, ale stará dobrá montážní fabrika. Práci nám zkrátka do pár let začnou ve velkém přebírat chytré stroje a softwary. Už je to kupodivu jasné i českým politikům. To, na co se v západní Evropě připravují roky a o čem pravidelně píšeme i na Alarmu, se dostalo na nejvyšší místa naší vládnoucí věrchušky. Babišova vláda nedávno projednala průlomovou zprávu nazvanou Výzkum potenciálu rozvoje umělé inteligence v ČR. Jde o studii, která mapuje důsledky automatizace v českém prostředí. A přináší jednu zásadní novinku – máme úředně potvrzené, že nás čeká divoká jízda provázená hrozbou citelné ztráty pracovních míst.
Neradostné vyhlídky pro českou montovnu
Ano, vláda Andreje Babiše je asi první, která vůbec oficiálně připustila, že Češi budou mít s výkonnými roboty velký problém. Nová vládní studie přiznává, že informační technologie do pěti let nahradí většinu dovedností u jedenácti procent dnešních profesí. A do třiceti let vytlačí nadpoloviční většinu dovedností skoro u všech povolání. Prostě řečeno: výrazně ubude pracovních míst a dojde k radikální proměně světa, jak ho známe.
Zpráva upozorňuje, že automatizace změní charakter práce a že Česko nemá pro zavádění umělé inteligence „příliš dobré výchozí podmínky“. Důvod je podle autorů nasnadě: většina domácích firem je pod zahraniční kontrolou nebo produkuje nízkou přidanou hodnotu. Jsme zkrátka montovna, takže kontrolu nad zaváděním umělé inteligence a nových technologií budou mít hlavně zahraniční centrály podniků, nikoli my.
Pro českou debatu o automatizaci je typické, že nemá žádný humanistický rozměr. Hlavním cílem je hospodářský růst, konkurenceschopnost a výkon jako posvátná kráva.
Vládní studie přiznává jednu zásadní věc: Česko patří mezi země s největším očekávaným dopadem umělé inteligence. Zpráva uvádí, že „automatizace bude mít v ČR větší vliv na zaměstnanost a pracovní místa“. Přeloženo do češtiny: máme moc fabrik. Na Západě se část propuštěných lidí rozmělní ve službách, rozvinutém neziskovém sektoru, vzdělávání, zdravotnictví a podobně. Na českém „trhu práce“ ale není dost takových míst, takže bez práce zřejmě zůstane mnohem víc lidí.
Když mlčí společnost, vládne tvrdý byznys
Jak se v tom Češi zařídí? Východiskem má být maximální důraz na konkurenceschopnost. Češi se mají stát buď novými tygry ve vývoji umělé inteligence, nebo – řečeno jen s mírnou nadsázkou – chcípnout hlady. Vládní zpráva je totiž prošpikovaná nutností rozvoje a podpory ajťáckých startupů. Ty mají růst jako houby po dešti, vyrábět špičkové technologie a nejlépe je prodávat do zahraničí.
V konkurenci se Silicon Valley nebo Mercedesem nás zkrátka mají zachránit zlaté české ručičky. Trochu to připomíná pohádku S Čerty nejsou žerty, kde rádce ujišťuje zchudlého knížete, poté co jim několik států najednou vyhlásilo válku: „Ještěže máme silné vojsko!“ Jenže jestli máme nástup robotů skutečně přežít, lehkovážný technooptimismus není na místě. Pro českou debatu o automatizaci je totiž typické, že nemá žádný humanistický rozměr. Hlavním cílem je hospodářský růst, konkurenceschopnost a výkon jako posvátná kráva. Lidé, kteří přijdou o práci, se musí přizpůsobit, rekvalifikovat a „nějak“ to zvládnout. Když v médiích najdeme zprávy o robotizaci, řeší se hlavně blaho firem. Lidé jsou „lidské zdroje“ – i zkracování pracovní doby, které výše zmíněný vládní dokument připouští, se nemá dít kvůli zlepšování kvality života, ale jako důsledek plné zaměstnanosti.
Úplně stranou pak stojí společnost a s ní i otázka, jaké bude mít automatizace práce širší sociální dopad. Špatné sociální podmínky nebo rychlé snižování životní úrovně můžou mít děsivé politické následky třeba v podobě radikalizace (nejspíš směrem doprava). Ale to nejspíš není tak podstatné jako hospodářské výsledky českého průmyslu.
Srovnání s Německem – když jde někomu o lidi
Humanismus přitom není žádný bizarní romantický přežitek. Stačí se podívat, v jak velkém kontrastu s českou realitou je nová strategie německé vlády, která se také týká rozvoje umělé inteligence. Hned v úvodu se dočteme, že vedle konkurenceschopnosti má být „středobodem člověk“ a „životní prostředí“. Autoři píšou o využití umělé inteligence pro „všeobecné blaho“ a vyzývají k „dalšímu posílení podnikového spolurozhodování“. Kladou důraz na autonomii, sociální a kulturní podíl lidí na rozvoji společnosti a žádají „multidisciplinární sociální utváření technologií“. Na diskusi o automatizaci se mají podílet „všechny společenské skupiny“.
V německém prostředí se řeší i využití umělé inteligence pro zlepšení veřejných služeb a budoucích výzev, jako jsou demografické změny nebo přechod na bezuhlíkové hospodářství. Mimochodem – Německo má pátou největší ekonomiku na světě a několik let po sobě vykazuje rozpočtové přebytky. Nejde tedy o žádné diktování pravidel nějakými zpovykanými mileniály.
Podřiďme technologie společenskému blahu
V českém prostředí ale mnoho ohledů na člověka, společnost ani planetu nenajdeme. V technokratickém ptydepe ajťáků, ekonomů a právníků pro ně není místo. Český vládní dokument snad překvapí tím, že připouští nutnost změnit sociální systém – zmiňuje vzdělávací volno kvůli rekvalifikacím nebo experimentování se zaváděním nepodmíněného základního příjmu. Jenže nic konkrétního se autoři nesnaží dovodit, nenabízí žádnou perspektivu. A proto vůbec není jasné, jestli by zavedení občanského příjmu v Česku nakonec neznamenalo jen zrušení ostatních pojistných systémů. A jestli by krácení pracovní doby nepřineslo jen hubenější mzdy a nejistotu pro všechny staré, nemocné a „nerekvalifikovatelné“.
Vymstít se nám může i politický zvyk delegovat nepříjemné výzvy na „osvícené autoritáře“. V postkomunismu jsme zvyklí, že sociální nerovnosti, pracovní podmínky ani systém příliš neřešíme. Takový Miloš Zeman proto klidně tvrdí, že robotizaci nemáme klást žádné překážky a Babiš v Davosu rovnou nabízí technologie brazilskému autoritáři Jairu Bolsonarovi.
Je životně důležité z těchto halucinací vystřízlivět. Podle řady expertů nás totiž v souvislosti s automatizací čekají změny srovnatelné třeba s vynálezem knihtisku ve středověku. A jestli tyhle změny nepodřídíme imperativu společenské prospěšnosti a neochráníme před nimi slabší, výsledkem může být katastrofa. Opravdu chceme, aby nás nahradily stroje, zatímco půlka populace bude živořit? Jestli ne, měli bychom přestat oslavovat byznys a co nejdřív se vrátit na zem – k člověku, společnosti a planetě.
Autor je šéfredaktor Alarmu.