Foto Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)
Tiskové konference Andreje Babiše nebyly nikdy přehlídkou rétorických dovedností. Vždycky komolil slova, skákal od jednoho tématu k druhému, bohorovně mistroval všechny vzdělanější lidi v místnosti. Můžeš vydělat, kolik miliard chceš, ale obchoďáka z Petrimexu ze sebe prostě nedostaneš. Přes to všechno byla Babišova pondělní tisková konference mimořádně útrpnou podívanou i pro znalce jeho vystupování. Komolil jména, horkotěžko si vzpomínal na fakta, blábolil více, než by bylo zdrávo, nevysoukal ze sebe kloudnou větu, byl nervózní, těkal očima. I amatérský psycholog s doktorátem z vysoké školy života (jako já) pochopil, že Babiš má kvůli koronaviru nervy v kýblu.
Nikdo neví, co bude
Jistě, takový byl vždycky. A dřív to bylo i zábavné, to uznávám. Třeba v době jeho trestního stíhání (pamatujete na hlavní téma uplynulých tří let?), nebo když řval na Kalouska ve sněmovně „ožralo“ a „zloději zlodějská“. To byla sranda, to jsme sdíleli memy a utahovali si, jak zase Babišovi bouchly saze. Tehdy vlastně o nic nešlo. Ale teď už to vážně není vtipné. Mám z jeho chování strach. Poprvé za dobu, co Andrej Babiš vládne, se opravdu reálně bojím. Nikoliv o společenské konstrukty, jako je demokracie nebo svoboda slova, nikoliv o naše beztak nepříliš funkční instituce, ale bojím se o sebe a o svou rodinu. O nás všechny. Memy sdílet nepřestanu, ale hluboko uvnitř řvu hrůzou.
Poprvé za dobu, co Andrej Babiš vládne, se opravdu reálně bojím.
V následujících týdnech se dost možná začnou zaplňovat nemocnice hospitalizovanými s těžkými příznaky, aktivně se promořujeme, nikdo neví, co dělat, co bude, jestli nějaký další lockdown a co na to česká ekonomika. Sousední země se nás začínají štítit jako malomocných, čím dál větší část národa odmítá nosit roušku, čímž vyjadřuje svou domnělou bezbřehou svobodu a spolu s tím v epidemiologických prognózách věří televiznímu moderátorovi, který nádavkem vrtá lidem zuby. Nad všemi následky raději nechci uvažovat – stačí, že má nervy v kýblu Babiš.
Nebudou testy, nebudou nakažení
Moudří lidé na internetu radí, abychom přestali testovat. Když nejsou testovaní, nejsou ani nemocní – a hotovo. A s tou tiskovkou to bylo podobné. Kdybych se na ni nedíval a koukal jen na Prchalovy sociální sítě, mohl jsem žít v klamné naději, že chaos panuje pouze navenek, že vše bude OK. Nebude. Země pozvolna kolabuje a premiér Babiš jakbysmet. Mohli jsme si o něm myslet, co jsme chtěli, ale tak nějak jsme doufali, že člověk, který vybudoval multimiliardové impérium, bude schopen zachovat chladnout hlavu a řídit stát alespoň jako firmu. Na parlament stejně každý kašle, prezident země je rád, že se ráno probudí živý, ministr vnitra je tvárný jako guma – ideální výchozí pozice pro osvíceně diktátorské řízení země. Babiš by se zapsal do dějin jako státník. Nestalo se. Jeho řízení země je katastrofa, jeho komunikace je katastrofa, celý ten člověk je chodící katastrofa, navíc s blbě nasazeným respirátorem. Učitelé dějepisu budou za desítky let kapitoly o něm přeskakovat s poznámkou: „Tohle raději vynecháme, děti, na to jste ještě malé.“
Babiš křičí po svých ministrech, hejtmanech a jiných podřízených, že žádná krize není, že za všechno může Česká televize a její nepěkné grafy. Chtěl by vládnout, chtěl by rozkazovat, ale nemá komu. Chytrá karanténa neexistuje, nakažení se musí sebetrasovat, do toho ministr zdravotnictví prosí, aby se lidé radši nenechávali „zbytečně“ testovat. Odhaduji, že do měsíce se Andrej Babiš schová ve sklepení Úřadu vlády a bude odtud úkolovat už dávno přehlcené a zkolabované hygienické stanice.
Babiš má nervy v kýblu a uvědomělá část národa, která se při jeho březnové nečinnosti rozhodla vzít vlastní osud do rukou, ho už nezachrání. Roušky už nikdo nešije, sledovací aplikace už nikdo nevyvíjí, sociální služby už nikdo nesupluje. Postarej se sám, holenku, my už to vzdáváme. Babiš to pochopil. A proto má nervy v kýblu ještě víc.
Autor je publicista a scenárista.