„Skončily sice původní projekty pro čerpání financí, které jsou vždycky na pár let, ale samotný přístup se v Brně uplatňuje dál. Navzdory tomu, že se změnila politická reprezentace,“ vysvětluje Jan Milota v úvodu podcastu Bulvár. „Město ho teď realizuje z jiných zdrojů a poskytuje podporu asi dvaceti rodinám.“ Mnoho rodin, které se zúčastnilo prvního testovacího experimentu, se ale muselo vystěhovat kvůli ukončené intenzivní podpoře ze strany sociálních pracovníků. „Pro město to zkrátka nebyla priorita. Pro nás v Platformě to tím pádem priorita začala být, protože se ukázalo, že ty rodiny nezvládnou bez problémů bydlet, pokud nemají kontinuální podporu.“ Milota vysvětluje, že pro byty v režimu Housing First jsou vybíráni nejohroženější z nejohroženějších nájemníků, často mají duální zatížení, například psychiatrické onemocnění nebo závislosti.
Dávat lidem další šance
„Pracujeme s mnoha ženami, které mají posttraumatický stresový syndrom v důsledku domácího násilí. Tihle lidi nedobře reagují na stres, těžko snášejí stěhování a nedá se tu čekat úspěch v tom smyslu, že budou fungovat skvěle, bez problémů platit nájemné a že nebudou rušit sousedy. Toho se v Housing First dosáhnout hned stoprocentně nedá – musí těch šancí dostávat víc.“ Milota vysvětluje, že se u těchto nově zabydlených opakují například epizody domácího násilí, které odrazují sousedy. „Pro nás je úspěch, když je v bydlení udržíme nebo když je přestěhujeme. Housing First by jako cíl mělo sledovat jejich zotavení. Bydlení je podmínka, ale jde o to se stabilizovat a zotavit. Pronajímatelé vůči nim nemůžou být striktní jako vůči ostatním.“ Dodává, že pro politiky i úředníky je těžké obhájit, že v městských bytech bydlí dva druhy lidí, z nichž se jedněm toleruje to, co druhým ne. „Ale je to zkrátka potřeba, jsou to lidé, kteří bez intenzivní podpory a lehčí shovívavosti skončí zase na ulici.“
Jakožto sociální pracovník, který dnes jezdí radit ohledně ukončování bezdomovectví do dalších měst, si myslí, že je momentálně potřeba začít právě tyto závěry veřejně komunikovat. „Otázka je jak. Aby to bylo srozumitelné širší veřejnosti a aby s tím ti, kteří rozhodují, mohli pracovat. Musíme jim nabídnout argumenty, které budou fungovat, a ty nemůžou stát na tom, že Housing First je úspěšné, protože se v něm udrží vysoké procento lidí. Udrží se jen tehdy, když je jim poskytnuta podpora.“ Podle Miloty je pro pochopení přístupu potřeba změna uvažování.
O přístupu Housing First ví ale podle něj dnes už mnohem více lidí a politiků než na začátku. „Už to má osaháno hodně stran a my po volbách musíme najít větší průnik než minule, kdy za námi stáli jen liberálové. Na některých městských částech ale pro nás někdy hlasují i lidé z SPD, náměstek primátorky Robert Kerndl o brněnském Housing First na svém facebooku pravidelně informuje – shoda tudíž nemusí být nedosažitelná. První brněnský experiment s Housing First si odkroutil nevděčnou roli něčeho, co spousta lidí považuje za sociální inženýrství. Teď už se ta diskuse může vést o něco líp, tehdy se skoro nedalo komunikovat věcně.“
Gentrifikace brněnského Cejlu
Řada sociálně vyloučených rodin v Brně žije ve známé oblasti kolem ulice Cejl, kterou teď intenzivně mění gentrifikace. „Dlouho se o tom mluví, ale teď už se to opravdu děje. Na Bratislavské se staví dva bytové domy, je tam největší developerský projekt ve městě, staví tam tisíc bytů – samé garsonky. Na Hvězdové už zbývají jen dva neopravené domy – lokalita se opravdu mění a posouvá k vlastnickému bydlení, přestože tam město stále má dost domů a bylo v posledních letech schopné si je i opravit.“
Podle Miloty teď bude městský bytový fond pod stále větším tlakem. „Od devadesátých let se vede neustálá diskuse o tom, zda privatizovat. Vždy, když je pravicová vláda, přijde privatizace na přetřes. Dneska je fond poloviční a máme za sebou spoustu korupčních kauz, kdy příbuzní komunálních politiků přišli k městskému bytu, který obratem prodali.“ Pravidla správy fondu jsou ale prý nastavena dobře. „Veškeré peníze z privatizací tečou vždy zpět do fondu a má se z nich znovu stavět, což je docela vyspělý model.“ Jedním dechem Milota dodává, že důležitý bude i tlak na proměnu veřejného prostoru. „Dřív do oblasti nikdo nechtěl investovat, a najednou je poptávka po tom, aby byl čistší, na oko příjemnější. Uvidíme, co to přinese – jestli ubytovny na kraji města, nebo požadavek na městské části, aby se nájemníci, kteří odtud odcházejí, mohli rozprostřít do volných bytů.“
Největším tahounem v oblasti ukončování bezdomovectví je dnes podle Miloty Praha. „Vytkla si cíl dostat všechny děti z ubytoven a povedlo se to. To je pořád nedoceňovaný úspěch. Taky je skvělé, jak široká je v hlavním městě bytová politika. Že nemíří jen na nejohroženější, ale i na ty, co se ještě úplně na dno nepropadli, a rovněž na pečující profese. Ani hasiči a učitelé dnes nevydělávají majlant.“