Politický komentátor Jiří Pehe vychází v článku O americké vině za všechno špatné v dnešním světě ze zastaralé propagandy, které se v mnoha případech nedrží ani západní masmédia. Rovněž v souvislosti s otázkou odpovědnosti Západu za válkami zmítaný arabský svět v lednových Otázkách Václava Moravce odmítl vinit Západ s tím, že bychom jej pak museli vinit například i za Mubarakův režim v Egyptě a za ten Západ přeci nenesl žádnou zodpovědnost. Opravdu?
Dolaroví diktátoři Egypta
Nevím, jak českému politologovi mohl uniknout základní fakt známý snad všem západním komentátorům, kteří se věnují Blízkému východu. Alfou a omegou Mubarakovy krutovlády byly americké dolary a masivní dodávky zbraní. Egypt byl hned po Izraeli druhým největším příjemcem takzvané zahraniční pomoci Spojených států. V letech 1948 až 2011 tato pomoc přišla americké daňové poplatníky na 68 miliard dolarů. Jen v roce 2009 poslal Obama Mubarakovi „pomoc“ v hodnotě zhruba 1,5 miliardy dolarů, přičemž z šestaosmdesáti procent šlo o vojenskou techniku.
O byznys jde v ekonomice vojenskoprůmyslového komplexu především. Stranou zůstává ideologie a jen opravdový naiva si může myslet, že kdy šlo o demokracii nebo snad lidské životy.
To je naprosto triviálně dostupná informace, kterou zmiňují i americká masmédia jako třeba NBCNews. Už samotný název článku, kde najdete zmíněné informace, je celkem vypovídající: Na co vsadily USA v Egyptě: poslouží miliardy určené na pomoc americkým zájmům? Washington navíc právě opět uvolnil zmrazenou vojenskou pomoc Egyptu, i když tam sedí nový diktátor, který 14. srpna 2013 nechal za jediný den povraždit nejvíce demonstrantů v nedávné historii. Human Rights Watch odhaduje minimální počet obětí zhruba na jeden tisíc.
Neokonzervativní lži a export fašismu
O neokonzervativcích a jim stokráte dokázaných lžích, kterými americkou veřejnost vmanipulovali do podpory irácké invaze, Pehe říká, že „nejspíš tedy lhali“. Nejspíš? Noviny The New York Times se dokonce už v roce 2004 omluvily za nekritickou publikaci neokonzervativních lží, které vedly k podpoře invaze. Způsob, jakým se propaganda ve speciální pentagonské továrně na lži PCEG (Policy Counter Terrorism Evalution Group) vyráběla, odhalila whistleblowerka a podplukovnice amerického letectva Karen Kwiatkowski. Tato žena pracovala pro Pentagon a Národní bezpečnostní agenturu (NSA) a – podobně jako bývalý hlavní zbrojní inspektor OSN Scott Ritter – rozpletla síť lží a manipulací v dokumentu z roku 2004 s názvem Hijacking Catastrophe 9/11 (Zneužití katastrofy 11. září).
Pehe rovněž píše: „Je ovšem třeba si připomínat, že přesvědčení neokonzervativců o možném vývozu demokracie pramenilo z úspěšného vývozu demokracie Amerikou po druhé světové válce.“ Bohužel, po druhé světové válce se Spojené státy nejvíce zasloužily o vývoz fašismu. O financování a zbrojení fašistických geril a diktátorských režimů by mohli vyprávět v Latinské Americe, Asii, Africe nebo arabském světě. Dokonce i v Evropě. Vzpomeňme na americkou podporu Frankovi ve Španělsku či řeckým fašistům. Americké korporace, především banky, stály dokonce za vzestupem hitlerovského Německa. Nejde o žádnou konspirační teorii, ale o dávno známá fakta z amerických vládních dokumentů, o kterých se psalo například ve Washington Times nebo britském Guardianu. O evropských bankéřích, kteří investovali do Hitlera, byl také natočen dokument BBC s názvem Banking with Hitler (1998). Mimochodem, asi nejznámějším symbolem vězňů holocaustu bylo číslování na zápěstí. A odkud pocházelo? Ze speciální byrokraticko-genocidní zakázky, na kterou americká korporace IBM vyrobila Hitlerovi sčítací stroj.
Zbraně z peněz daňových poplatníků
Pehe též apeluje na objektivitu kritiků americké zahraniční politiky v posuzování více než milionu obětí irácké invaze. Kritici by podle něj „neměli opomíjet, co předcházelo. Saddámův režim byl vskutku vražedný.“ Ano, to byl, ale kdo se na tom podílel?
Saddám byl na výplatní pásce CIA již od roku 1959. Jeho režim nabyl obludných rozměrů také díky byznysu s americkými a evropskými korporacemi. Materiál na výrobu chemických a biologických zbraní hromadného ničení měl Saddám především od USA. Jeden z mnoha těchto obchodů se Saddámem počátkem osmdesátých let zprostředkoval sám Donald Rumsfeld jako Reaganův speciální vyslanec na Středním východě a obchodník s biologickými zbraněmi v jedné osobě. Diplomat Rumsfeld byl současně také prezidentem farmaceutické společnosti G. D. Searle, předchůdkyně dnešního Monsanta, které geneticky modifikuje potraviny a podílí se na devastování půdy. Společnost G. D. Searle vyzbrojila Saddáma například dýmějovým morem, botulinovým toxinem či antraxem za miliardu dolarů. Saddám také nakupoval u Francouzů, Italů, Britů, Švýcarů nebo Rakušanů. A Němci s Američany mu postavili celé továrny na výrobu chemických a biologických zbraní. Pro Amerického daňového poplatníka musí být poslední ránou do zátylku fakt, že řadu z těchto zbraní hromadného ničení si Saddám pořídil za peníze amerických daňových poplatníků z fondu státní korporace Commodity Credit Corporation.
V dalším návalu historicky vadného moralismu Pehe vykřikuje na kritiky USA, jestli je nevzrušuje, že během „íránsko-irácké války v letech 1980 až 1988 bylo zabito více než jeden a půl miliónu lidí“. Prý nám na tom nezáleží možná jen proto, že mrtví byli Arabové a Peršané. Pokud vím, aféra Iran-Contra nebo také Irangate byla asi nejslavnějším skandálem v době, kdy jsem chodila do školky. Ve zkratce: Reaganovi obchodníci se smrtí tajně a proti zbrojnímu embargu Íránu přes Izrael prodávali zbraně. Za tyto peníze pak vyzbrojovali a cvičili contras – fašistické gerily v Nikaragui. Související odhalení pak v polovině devadesátých let přinesl reportér Gery Webb z listu San Jose Mercury News. Přišel na to, že CIA za vlád Ronalda Reagana a Bushe (staršího) od contras nakupovala kokain a pašovala ho do Spojených států. Webbova odhalení vyšla v trojdílné sérii pod názvem Dark Alliance. Webb sice získal Pulitzerovu cenu, ale žádné z velkých novin jeho výbušné zjištění nepublikovaly. A to dokonce ani poté, co CIA vše přiznala.
Zamoření chemickými zbraněmi z USA
V roce 1982 Reaganova administrativa vyškrtla Irák ze seznamu států sponzorujících terorismus, aby usnadnila výše zmíněný byznys s biologickými zbraněmi. USA totiž Saddámovi během války s Íránem dodávaly materiál na jejich výrobu, ve které se angažovaly i americké korporace jako Bechtel. Tudíž se USA během války Íránu s Irákem podílely na vyzbrojování obou stran konfliktu. Byla to situace podobná druhé světové válce, kdy američtí bankéři investovali do nacistů. A o byznys jde v ekonomice vojenskoprůmyslového komplexu především. Stranou zůstává ideologie a jen opravdový naiva si může myslet, že kdy šlo o demokracii nebo snad lidské životy. Ty jsou absolutně mimo zájem byznysu, který politiku ovládá.
Kdyby Pehemu na srdci opravdu ležely životy iráckých civilistů, měl by mu vadit fakt, že samotná americká armáda Irák i Afghánistán na dlouhá léta dopředu zamořila ochuzeným uranem, po němž se rapidně zvedl výskyt rakoviny a děti se v rekordních počtech rodí s hrůznými genetickými deformacemi. Chladným by ho neměly nechávat ani masakry iráckých civilistů, na které US Army při honbě za povstalci použila zakázaný bílý fosfor, jako například ve Faludže roku 2004.
Vzdělávací programy pro Tálibán
Dalším těžce stravitelným názorem českého politologa je tvrzení, že USA neměly de facto nic společného se vznikem Tálibánu. Zásluhu na vzniku islámského fundamentalismu prý měla především ruská okupace Afghánistánu nebo také izraelsko-palestinský konflikt či stav současného islámu a jeho problematický vztah k západní modernitě – myslí si Pehe.
Je sice pravda, že důvodem vzniku Tálibánu byla ruská okupace, ale tím, kdo Tálibán vyzbrojil, vycvičil a dokonce mu tisknul knihy s militantní propagandou, byly USA. Ruku k dílu přiložili také Britové a Saudi. Výcviková centra byla v Pákistánu, s operačním velením v Rawalpindi. Podle zvláštní zprávy Washington Post z března 2002 se džihádistická propaganda tiskla na Univerzitě Nebraska-Omaha v Centru afghánských studií. V letech 1984 až 1994 na tento „vzdělávací program“ americká státní agentura USAID uvolnila jedenapadesát milionů dolarů. Tedy vymývání mozků džihádistům si doslova a do písmene zaplatili američtí občané. Ti o tom ovšem samozřejmě nevěděli.
Vznik Islámského státu
Investigativní novináři Patric Cockburn a Jeremy Scahill řadí k hlavním faktorům vzniku Islámského státu především devastující útoky amerických bezpilotních bombardérů na civilní obyvatelstvo v regionu. Dále uvádějí americké rozhodnutí rozpustit po invazi v roce 2003 Saddámovu armádu, čímž si nový irácký režim nadělal 250 tisíc nepřátel během jediného dne. Pro ilustraci, jeden z propuštěných „hardcoreových“ generálů Izzat Ibrahim al-Tikriti dnes patří k vedení Islámského státu. Ten vznikl také jako odpověď na eskadry smrti nového šíitského režimu, které pomohl zorganizovat americký velvyslanec John Negroponte a které útočí na irácké sunnity. Negroponte byl známý stejnými praktikami v Hondurasu, kde v osmdesátých letech z téhož diplomatického postu dohlížel na aktivity zmíněných nikaragujských contras a honduraské armády, která masakrovala vlastní obyvatelstvo. Nemalou roli při vzestupu Islámského státu sehrála také americko-saudská podpora syrským rebelům proti režimu Bašára al Asada. Tito ozbrojenci se totiž také připojili k Islámskému státu.
Rekordman Obama
Myslí si někdo, že Obamova administrativa se z ideologických důvodů v otázkách obchodu se zbraněmi chová umírněněji než tomu bylo ve výše načrtnuté historii republikánských dealerů? Za prezidentování držitele Nobelovy ceny míru zámořský obchod se zbraněmi vystoupal do nevídaných výšin. Obama jen v prvních pěti letech prezidentování prodal více zbraní než Bush za celých osm let v úřadu. To také znamená, že Obama posvětil více zbrojního exportu něž jakýkoli americký prezident od druhé světové války. Největšími příjemci těchto zakázek jsou diktátoři Blízkého východu v čele se saudským králem. To jsou závěry poslední studie Williama Hartunga, ředitele Projektu zbraně a bezpečnost Centra pro mezinárodní politiku a autora práce Prophets of War (Proroci války, 2010).
Diví se snad ještě někdo, že existuje odpor k americké zahraniční politice řízené zájmy zbrojních gigantů, pro které je nejpříznivějším obchodním plánem nekončící válka?
Autorka je aktivistka sociálních hnutí.