Foto Sophie Brown, Wikimedia Commons (CC BY SA 4.0)
Účelové obviňování z antisemitismu není jen parketou izraelské pravice. V poslední době se jeho terčem stala progresivní levice a jeho cílem eliminace její byť jen potenciální kritiky kapitalismu. Ukázkovým příkladem je britská Labour Party, která už skoro čtyři roky čelí dehonestujícím kampaním, podle nichž má údajně „velký problém s antisemitismem“. Očerňován je hlavně předseda Jeremy Corbyn, a to už od svého zvolení do čela strany. Tyto kampaně proti levici vedou hlavně stoupenci pravice a proizraelské lobby – jedni ve snaze o zneškodnění údajného „komunisty“, druzí zase v úsilí zabránit tomu, aby se příštím britským premiérem stal kritik izraelské okupace palestinských území.
Průzkumy mluví úplně jinak
Podle dostupných výzkumů Labouristická strana žádným závažným „antisemitským problémem“ netrpí a za Corbynova vedení se dokonce už tak nízký počet antisemitských případů ve straně dramaticky snížil. Vloni zveřejnila strana údaje z vlastního vyšetřování. Není jistě překvapivé, že tak masová a dnes největší evropská strana s půlmilionovou členskou základnou má ve svých řadách i jedince, kteří trpí antisemitskými předsudky. Proto mohla zpráva hovořit o tom, že i jeden případ je „too many“, což se dá číst jako jasný projev ochoty tento – jakkoliv nafouklý – problém řešit. Procentuálně vyjádřeno se nicméně antisemitské prohřešky týkají jen jedné desetiny procenta členské základny.
Podobné statistiky vykazuje i podrobná analýza „Antisemitismus v současné Velké Británii“ ,kterou zveřejnil Institut pro výzkum židovské politiky v září 2017. Studie dokládá, že i když je skoro polovina britské populace nějakým způsobem kriticky naladěna vůči Izraeli, antisemitské předsudky vykazuje jen o něco více než pouhé procento z nich. Britská levice vychází z výzkumu jako obecně kritičtější k Izraeli, ale podle očekávání je antisemitismem více zatížená pravice.
Netanjahuův sionismus je v lecčems ideologicky podobný maďarsko-křesťanskému nativismu Viktora Orbána, který by pro řadu proizraelských Židů byl přijatelnější než na rovná práva zaměřený Corbynův projekt.
Je to pozoruhodné. Podle průzkumu YouGov je totiž antisemitismem stiženo členstvo konzervativců dvakrát více než členové Labouristické strany. Proti konzervativcům se však nepořádají demonstrace před britským parlamentem ani nepodnikají výpady jako proti Jeremymu Corbynovi. V téměř permanentní kampani je předseda labouristů napadán jednou jako „přední postava antisemitské politické kultury“, podruhé spolu se svoji stranou rovnou coby „historicky poslední perzekutor Židů, dědic dlouhé a ubohé tradice sahající až k Hamanovi“ (vezírovi z biblické knihy Ester, který plánoval vyvraždění perských Židů). Tato směšná obvinění pohybující se v úrovni konspiračních teorií přitom ignorují fakt, že Corbyn se svou minulostí protirasistického aktivisty se nijak antisemitsky neprojevil. Je proto více než oprávněné domnívat se, že terčem kritiky se stal kvůli něčemu jinému.
Útoky proti Židům ve jménu „boje s antisemitismem“
Kdyby kritikům skutečně šlo o antisemitismus, nemohli by útočit i na samotné Židy, kteří Corbyna hájí a nepřejí si, aby se antisemitismem manipulovalo jejich jménem. Strůjci anticorbynovských kampaní však tyto Židy leckdy osobně napadají, je zpochybňováno jejich židovství, jsou kádrováni jako „nepraví Židé“ nebo hanobeni s odkazem na židovské kolaboranty s nacisty. Absurditu celé situace pak dokresluje případ dnes již bývalé poslankyně Labouristické strany Joan Ryanové. Ta, ač nežidovka, se s oblibou vydávala za mluvčí židovské komunity, přičemž už i samotná kritika jejích postupů proti domnělému antisemitismu – jak je zaznamenala investigativní reportáž televize Al Jazeera The Lobby – byla vydávána za antisemitskou. Přes všechny tyto útoky a kritiku však Corbyn může počítat se silnou podporou mnoha židovských uskupení, ať již sdružených v Labouristické straně, nebo mimo ni.
V téhle situaci se může zdát zvláštní, že britští Židé vykazují podle posledního průzkumu Agentury pro základní práva EU větší míru znepokojení než třeba Židé v Maďarsku. Přitom právě premiér Viktor Orbán již delší dobu hraje na otevřeně antisemitskou kartu, a to nejen svými útoky na finančníka George Sorose. I když se průzkum netýkal zdaleka jen vztahu k Labouristické straně, potřebu apelovat právě na Corbyna měla evropská komisařka pro spravedlnost Věra Jourová, která jej nepřímo varovala, aby si „nezahrával s ohněm a poučil se z minulosti“. Odpověď sice přišla po návodné otázce deníku Guardian (jenž v proticorbynovském tažení často sehrává smutnou roli), Jourová však dlouhodobě vykazuje ve věci obviňování z antisemitismu značnou neinformovanost, která ji podle britského novináře Davida Cronina naopak vede až k hanlivým prohlášením na adresu kampaní za rovná práva Palestinců.
Vysvětlení této zdánlivě nepochopitelné situace, kdy je Orbánův otevřený antisemitismus opomíjen, kdežto u Corbyna zdůrazňován, je podle britského novináře Jonathana Cooka nutné hledat ve vzrůstajícím nacionalismu, jenž je nechtěnou odpovědí na identitární paniku spojenou s krizí důvěry v kapitalismus. Pokud se maďarský premiér prezentuje jako „strážce křesťanské Evropy“, který ji hodlá ochránit před zaplavením „cizinci“ (jimiž jsou míněni hlavně muslimové), představuje Izrael jakožto národní stát Židů z této perspektivy pro mnohé jakousi civilizační hráz proti „arabskému moři“. Netanjahuův sionismus je v lecčems ideologicky podobný maďarsko-křesťanskému nativismu Viktora Orbána, který se prezentuje jako „věrný přítel“ Izraele. Podle Jonathana Cooka by tak pro řadu proizraelských Židů byl přijatelnější Orbánův paternalistický nacionalismus než otevřený a na rovná práva zaměřený Corbynův projekt. Je však třeba mít na paměti, že to byla právě silná komunita maďarských Židů, která Netanjahua vyzvala, aby si vybral mezi ní a podporou maďarského premiéra.
„Chování poškozující stranu“
Zajímavé je sledovat i jiné praktiky Corbynových kritiků. Jednou z dalších postižených ve vlně nařčení se stala i Corbynova blízká spolupracovnice a bývalá místopředsedkyně hnutí na jeho podporu Momentum Jackie Walker. Tato žena tmavé pleti s židovskými kořeny zobrazila svoji zkušenost s rasismem a falešným obviněním z antisemitismu v divadelní hře The Lynching, kterou mohli vloni vidět i diváci v Praze. Letošní představení v rámci Žižkovské noci, jež se mělo v Praze konat v březnu, musela Walkerová zrušit. Byla zrovna podrobena slyšení před stranickou disciplinární komisí kvůli údajnému antisemitismu, po kterém byla ze strany vyloučena za „chování poškozující stranu“. Šlo ovšem o slyšení, které se vlastně ani nekonalo.
Jak mi Jackie Walker sama řekla, její případ je typickou ukázkou honu na čarodějnice, čistky zaměřené na příznivce Palestinců a na levici: „Byla jsem dezinterpretována, bylo mi vyhrožováno, byla jsem vyloučena z Labouristické strany. Byla jsem hanobena napříč médii, která o mně málokdy řekla pravdu, svá tvrzení neověřovala a odmítala mé právo na odpověď.“
Osudným se pro ni stal její požadavek definice antisemitismu, který vznesla v září 2016 na semináři labouristické proizraelské organizace Jewish Labour Movement, kde byla tajně nahrávána. A také její zmínka z února 2017 o tom, že „mnoho Židů (včetně mých předků) financovalo (v Karibiku) obchod s cukrem a s otroky“. Toto tvrzení, které Walkerová podepřela vlastním zjištěním o svých portugalských předcích, zaznělo na okraj jejího předchozího požadavku na rozšíření pojmu holocaust i na genocidu Afričanů. Walkerová přitom doslova napsala, že její rodina má dvojí zkušenost, protože její předci patřili ke zmíněným obchodníkům, ale byli též postiženi holokaustem. Tyto výroky, které navíc nepronesla veřejně, ale pouze je poslala v soukromé zprávě přes Facebook, byly následně naprosto překrouceny na stránkách listu Jewish Chronicle, kde se tvrdilo, že „čelní postava procorbynovského hnutí Momentum prohlašuje, že Židé mohou za ‚africký holokaust‘“.
V rozhovoru pro americký web truthout.org Walkerová zdůrazňuje svůj židovský a černošský původ a poukazuje na obavy sionistů z toho, aby právě sjednocení zkušeností s útlakem nevedlo u obou dotčených etnik ke společné radikalizaci. Podobné chápání rozšiřuje i na obavu bělochů ze ztráty výsadního postavení. Symptomatické přitom je, že jak média, tak vyšetřovací stranické orgány zcela opomenuly Walkerové původ a zkušenost, ze které vychází, přičemž i u ní se její židovský původ snažily popřít. Po dvou a půl letech šetření a po závěrečném stání před stranickou komisí byla tato Corbynova blízká spolupracovnice ze strany vyloučena.
Chris Williamson a hon na čarodějnice
Příběh Jackie Walker byl letos dokumentárně zpracován v celovečerním filmu WitchHunt britského režiséra Jona Pullmana. Film zachycuje podobné události jako divadelní hra The Lynching a televizní série The Lobby. Po londýnské premiéře s následnou diskusí, kterou pořádalo procorbynovské židovské hnutí Jewish Voice for Labour, byla domluvena i projekce pro labouristické poslance v britském parlamentu. Ta však byla na nátlak pravicových a proizraelských poslanců samotné Labouristické strany zrušena. Tady pak začíná příběh dalšího suspendovaného vysokého stranického představitele – poslance a Corbynova příznivce Chrise Williamsona. Ten totiž i přes zákaz projekci snímku v prostorách poslaneckého klubu umožnil. Navíc ji uvedl slovy, že strana se k falešným obviněním zatím stavěla „příliš omluvně“. Za tuto vzdorovitost byl Williamson stranickým výborem ovládaným příznivci bývalého premiéra Tonyho Blaira rovněž ze strany vyloučen, což bylo pochvalně přijato i některými našimi komentátory.
Chris Williamson doplnil řadu svých levicových kolegů, kteří byli či jsou tímto „nastupujícím mccarthismem“ postiženi. Ať už se jedná o významného židovského intelektuála Moshe Machovera, zakládajícího člena izraelské levicové platformy Matzpen, který však byl pod nátlakem do strany opět přijat, bývalého starostu Londýna Kena Livingstona či redaktora komentářového webu electronic intifada Asy Winstanleyho. Právě Winstanley se takzvanou antisemitskou krizí v Labouristické straně soustavně zabývá. Jeden z jeho posledních investigativních počinů, který se rychle stal virálním, bylo odhalení deseti falešných twitterových účtů, jejichž majitelé pod předstíranou identitou Corbynových příznivců šířili sami po síti antisemitismus, a to ve snaze Corbyna poškodit.
Trump chce zabránit nástupu Corbyna
Film WitchHunt mapující falešná obviňování z antisemitismu uvedl Noam Chomsky těmito slovy: „Třídní boj, ideologický boj obecně, může být drsný, bez jakýchkoliv omezení, bez rozhodčího, který by zavedl aspoň minimální pravidla. Jedním z nebezpečných příznaků tohoto boje v Británii je řada mediálních a politických útoků na Jeremyho Corbyna a jeho spolupracovníky. Tento hon na čarodějnice se snížil na skandální obviňování z antisemitismu proti dlouholetým antirasistickým aktivistům a podporovatelům práv Palestinců.“
A to není vše. Nedávná prohlášení amerického ministra zahraničí Mikea Pompea na konferenci předsedů hlavních amerických židovských organizací o tom, že Trumpova vláda chce znemožnit případné jmenování Corbyna do úřadu britského premiéra, dokládají, že toto ideologické tažení proti progresivnímu vedení labouristů se rozhodně neomezuje jen na území Velké Británie.
Autor je člen Mezinárodního hnutí solidarity.