Foto Lewica Razem, Flickr, Creative Commons, CC0 1.0
Je snadné podlehnout dojmu, že polský předvolební souboj se odehrává výhradně mezi dvěma hlavními soupeři. Proti sobě stojí vládnoucí národně-pravicové Právo a spravedlnost (PiS), jež chce vládnout i ve třetím volebním období, a liberální Občanská koalice, vedená bývalým premiérem a předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem. Jakožto nejsilnější opoziční strana přitahuje právě Občanská koalice nejvíce pozornosti. Dvoustrannému charakteru souboje napomáhají i osobní antipatie mezi předsedy soupeřících stran. Je známo, že Jarosław Kaczyński s Donaldem Tuskem nemluví a oba lídři nešetří tvrdými slovy na účet druhého. V předvolebním klání však figuruje ještě několik menších subjektů, které pro sestavení budoucí koalice mohou být zásadní.
Kampaň ad hominem
Kampaň v Polsku se už dávno nevede za konkrétní body volebního programu. Opozice PiS versus Občanská koalice natolik určuje polskou politickou scénu, že vyprazdňuje politickou debatu. Souboj se tak svádí o budoucí celkové směřování Polska, obsažené spíše v abstraktních pojmech jako vlastenectví a suverenita (PiS) či svoboda, tolerance, otevřenost (opozice). Pro jednu stranu představuje Právo a spravedlnost cestu k mezinárodní izolaci, omezování lidských práv a nebezpečným nacionalistickým sentimentům. Pro druhou je zase hrozbou Občanská koalice a její údajné zaprodání polských zájmů Německu a Bruselu či přílišná otevřenost vůči migrantům či menšinám.
Levice jde do volebního klání s heslem „Bydlení je právo, nikoli zboží“ a nabízí vizi Národního programu bydlení.
Českou optikou představuje nevídaný fenomén míra personalizace: PiS zosobňuje Jarosław Kaczyński, Občanskou koalici zase Donald Tusk. Osobní útoky přitom dosahují pro české pozorovatele těžko představitelné intenzity. Politici vládního tábora se nezdráhají používat na Tuskovo konto označení jako „zrádce“ či „německý agent“. Veřejnoprávní televize, kterou již během svého prvního volebního období u moci ovládlo PiS, ukazovala záběry Tuska vytvářející dojem, že mu z hlavy rostou ďábelské rohy. Soukromá média sympatizující s liberálním táborem se ovšem svým pohledem také netají a hledají i nejmenší kauzy, kterými by mohly diskreditovat PiS.
Tento charakter polské politiky je pro část voličů značně unavující. Již v roce 2015 ostatně vznikla levicová strana Razem, jejímž cílem bylo stávající opozici narušit a do politické debaty vnést další, třetí pól. Dnes jsou poslankyně a poslanci Razem již čtyři roky v parlamentu jako součást volební koalice Levice, jež v roce 2019 získala více než 12 procent hlasů. Levice, kromě Razem tvořená postkomunistickým Svazem demokratické levice a několika menšími subjekty, jde společně do voleb i tentokrát. Odhlédněme tedy na chvíli od souboje PiS a Občanské platformy a podívejme se, co Levice nabízí. Její program je totiž zajímavý a nebylo by vůbec na škodu, kdyby se jím inspirovaly progresivní strany v Česku.
Národní program bydlení
Levice hraje na zcela konkrétní notu. Jádrem jejího programu je bydlení a práce. Polskem stejně jako mnohými evropskými zeměmi zmítá krize bydlení, zejména pak ve větších městech. Vláda se sice snažila na situaci zareagovat levnými hypotékami, je to ovšem jen částečné řešení. Levice jde do volebního klání s heslem „Bydlení je právo, nikoli zboží“ a nabízí vizi Národního programu bydlení, v jehož rámci má v příštích pěti letech být vybudováno 300 tisíc bytů s regulovaným nájmem. Zároveň hodlá po vzoru Německa vytvořit speciální ministerský rezort věnovaný právě bydlení. Plánuje také zavést konkrétní opatření regulující nájemní trh.
Nejedná se přitom jen o líbivá hesla. Jde o opatření čerpající z konkrétních příkladů ze západoevropských měst. Originálním nápadem v tomto ohledu byla tisková konference lídrů Levice ve Vídni. Právě po vzoru Vídně chce Levice vést bytovou politiku – a není se čemu divit. Vídeň se dlouhodobě umisťuje na předních příčkách žebříčků nejlepších měst k životu i díky tomu, že tři čtvrtiny bytů ve městě mají regulovaný nájem. A více než 200 tisíc bytů z milionu vlastní město. Obyvatelé města tak na bydlení vydávají relativně nízké procento svých příjmů – a obecně v Rakousku pouze deset procent obyvatel vydává na bydlení více než 40 procent svých příjmů. Díky nízkým nákladům na bydlení mají lidé vyšší disponibilní příjem, což celkově zvyšuje jejich životní úroveň.
Jak upozornila během tiskové konference ve Vídni poslankyně Anna Maria Żukowska, Polsko je po Lotyšku a Rumunsku nejvíce přelidněnou oblastí Evropské unie a více než polovina lidí do 35 let zde stále bydlí se svými rodiči. Financovat chce Levice investice do bydlení částečně z evropských fondů. Peníze by se měly distribuovat místním úřadům, které na stavbu nových bytů mohou získat dotaci až sto procent. Podle Adriana Zandberga, lídra strany Razem, hodlá Levice na program vyčlenit až jedno procento HDP. Program přitom má mít jasná pravidla. Například by po vzoru Vídně nebylo možné takto vybudované byty zprivatizovat. Zároveň by – opět po vídeňském vzoru – byly v nově zbudovaných sídlištích byty v různých nájemních kategoriích. Tyto kroky mají zajistit, aby vedle sebe bydleli lidé z různých příjmových skupin, a zabránit tak ghettoizaci sociálně slabších.
Důraz na pracovní podmínky
Levice ovšem zcela určitě nebude stranou, která by určovala program příští polské vlády, ať už volby dopadnou jakkoliv. Pokud by ale opoziční strany získaly dostatečný počet mandátů, aby složily koalici, která „obejde“ PiS, pak dominantní Občanská koalice udělá dobře, pokud Levici v jejích klíčových programových bodech vyslechne. Ačkoliv konzervativci rádi levici vyčítají, že se zbytečně zabývá kulturními tématy, o programu polské Levice se to rozhodně říct nedá.
Kromě bydlení v něm prominentní místo zaujímá práce. V této oblasti se Levice zaměřuje na tři témata: odpovídající odměny pro zaměstnance (zejména ve veřejném sektoru), právo na odpočinek a naplňování práv zaměstnanců na pracovišti. Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale téma práce se neobjevilo v předvolební kampani žádné jiné strany. Bydlení se pak dotkla pouze krajně pravicová Konfederace, která chce krizi bydlení řešit tržním fundamentalismem a zbavit se většiny stavebních regulací. Přitom bydlení a práce – to jsou dvě zcela základní témata, která se dotýkají většiny občanů. Proto by dobrý výsledek Levice mohl být významný pro další směřování polské veřejné debaty, v níž má strana možnost zviditelnit důležitá, a přitom opomíjená témata.
Autorka je historička a spolupracovnice redakce.