Historie Činoherního studia v Ústí nad Labem sahá do sedmdesátých let minulého století a její součástí jsou významní herci, výrazná představení a mnohá ocenění. Tato divadelní scéna navíc plnila a plní nezastupitelnou kulturní úlohu v regionu, jenž v této oblasti často nemá co jiného nabídnout. 31. ledna divadlo vydalo prohlášení, v kterém vzhledem k nedostatku finančních prostředků oznámilo pozastavení repríz i zkoušení nových inscenací. Jaké jsou příčiny této situace?
Neshody na denním pořádku
Při ohlédnutí do historie není současná situace kolem Činoherního studia žádným překvapením. Již od roku 2006, kdy jsem se v Ústí nad Labem coby student ocitl, pozoruji neshody mezi vedením města a divadlem. Role jsou rozvrženy jednoduše: zástupci města se snaží ovlivnit dění v divadle, zatímco divadlo se snaží uhájit si nezávislé tvůrčí prostředí, přestože je finančně závislé na městě. Třecí plochy vznikají bezpodmínečně.
Snaha na chod divadla dohlížet je z hlediska zástupců města svým způsobem pochopitelná. Soubor ještě pod vedením Jaroslava Achaba Haidlera byl nejen umělecky progresivní, ale i kritický. A to i nad rámec divadelnických standardů. Důkazem budiž Haidlerova ostrá kritika poměrů na severu Čech (viz jeho blog) a zájem o tamější dění, který vyústil v jeho vstup do politiky (v roce 2010 neúspěšně kandidoval v regionálních volbách za Českou pirátskou stranu a v roce 2012 byl zvolen do krajského zastupitelstva za hnutí PRO kraj!). I kvůli tomu Haidler z pozice ředitele činohry v roce 2011 po dohodě se souborem odešel. Město odchod odůvodnilo tajnosnubným odůvodněním, že byl odvolán pro „překvapivou změnu v komunikaci mezi zástupci města a zástupci divadla, ke které došlo na sklonku roku 2010“. Na jeho místo byl dosazen dramaturg a později umělecký šéf Vladimír Čepek, spolupracující s Činoherním studiem od roku 2004. Nastolený kurz se však s jeho vedením nezměnil.
K nejviditelnějším rozkolům posledních let došlo nejspíš v roce 2008, kdy rada města odsouhlasila slučování Činoherního studia se Severočeským divadlem opery a baletu, bez ohledu na neslučitelnost těchto souborů. Městským zastupitelům je třeba přičíst body za originalitu a neotřelost, protože s tímto návrhem přišla dávno před sloučením Národního divadla se Státní operou. K plánované fúzi nakonec nedošlo také proto, že se argumentace opírající se o předpokládané úspory, které měly sloučením souborů vzniknout, se nezakládala na faktech. Stále se opakujícím průvodním jevem jednání města s Činoherním studiem je úmyslně špatná komunikace, která se projevuje kupříkladu tak, že informace o chystaných změnách v chodu divadla se objevují na poslední chvíli a navržené „inovace“ jsou obhajovány dodatečně.
Nová sezóna sporů
Tak tomu bylo i loňské září, kdy byla prakticky ze dne na den odvolána kompletní správní rada divadla. Na první pohled nic mimořádného, město má přece složení rady ve své pravomoci. K odvolání ovšem došlo v podstatě neodůvodněně. Důvody k tomuto nečekanému kroku se začaly objevovat až ve chvíli, kdy se po nich pídilo nejen město, ale i celá řada novinářů a občanů. Nynější krize v podstatě opakuje stejný scénář.
Co se vlastně stalo? Pravidla hry nejsou právě originální a stejné prvky vystopujete v předcházejících případech. Divadlo, dle svých vyjádření, počítalo s dotací na chod, která byla radou města schválena. Jen s několika „kosmetickými“ změnami. Celková dotace (dvanáct milionů korun) byla rozdělena na dvě části: osm milionů, které by měly jít na provoz souboru v budově Činoherního studia, a čtyři miliony, které poputují na akce toho samého souboru v prostorách Severočeského divadla opery a baletu. Již zmíněná nekompatibilita souborů a fakt, že žadatel využívá dva zcela odlišné divadelní prostory, evidentně v očích rady města nepůsobí žádné obtíže. Druhou drobností je fakt, že dotace vlastně není dotací, ale grantem. O jeho poskytnutí může požádat libovolný divadelní soubor, Činohernímu studiu tedy nenáleží automaticky – je třeba jej získat v soutěži, a to ve chvíli, kdy sezóna 2014 už běží a grant má pokrývat její financování. Zní to absurdně? Tak určitě, ale vede to „k otevřenému a transparentnímu přidělování veřejných prostředků na činoherní umění ve městě Ústí nad Labem,“ jak se dočteme v oficiálním vyjádření magistrátu. Nastavovat pravidla financování ve chvíli, kdy má být divadlo již dávno v provozu, je jistě velmi transparentní a otevřené. Ostatně celé vyjádření působí jak z nějakého absurdního kusu, můžete posoudit sami zde.
Aby nebylo absurdit málo, v pátek 31. 1. se ještě mimořádně sešla nová, svěží, vyměněná správní rada Činoherního studia, která konstatovala, že existenci divadla nejvíce ohrožuje „nepochopitelná nečinnost ředitele Činoherního divadla při získávání prostředků pro tuto obecně prospěšnou společnost a jeho dnešní neuvážené kroky“. Vladimír Čepek by podle ní měl „zajistit provoz divadla bez jakýchkoliv přerušení, dementovat nepravdivé informace šířené v médiích, zahájit neprodleně práce na žádostech o městské granty tak, aby Činoherní divadlo, o.p.s. uspělo v dotačním řízení a získalo dvanáct milionů korun vyčleněných v rozpočtu města“. Vše je tedy v nejlepším pořádku. Problémy nehledejte a hrajte dál.
Autor je redaktor Literárně-kulturního časopisu H_aluze.