Exekuce: černé svědomí Česka

Skoro každý desátý Čech dnes čelí exekuci. Půl milionu lidí uvízlo v pasti vícečetných dluhů, z nichž se nemají možnost dostat ven. Počet lidí v exekuci narostl ve srovnání s rokem 2016 o 3,4 procenta na 863 tisíc. To jsou ta nejzákladnější, obecně známá fakta o exekučním byznysu v České republice.

Mezi nejčastější příčiny toho, že se lidé a firmy v ocitají v exekuci, patří neplacení výživného, nájemného, dlužné mzdy, dluhů spojených s podnikáním, pokut od policie, pojištění, úvěrů a telefonních služeb. Důchodci se zároveň v nedávných letech často upisovali (a podle dostupných informací se stále upisují, i když v menší míře) podvodným prodejcům, z čehož pro ně také vyplynuly budoucí finanční závazky, mnohdy končící právě exekucí. Tento výčet pak naznačuje, jak se domácnosti mohou ocitnout v začarovaném kruhu (od nevyplacené mzdy nebo výživného k neschopnosti platit nájem), ze kterého mnohdy vede cesta k bezdomovectví. Dluhové pasti se pak stále více dotýkají nejen seniorů, ale – jak upozorňují organizace pomáhající bezdomovcům – také mladých lidí.

Za stávajících podmínek nemá naději na návrat do normálního života z milionu exekvovaných polovina, přesně 492 523 osob. Více než 340 tisíc lidí se potýká se třemi až devíti exekucemi, téměř 150 tisíc pak s deseti až dvaceti devíti exekucemi. A 6 586 lidí pak je v pasti více než třiceti exekucí.

Za co vůbec dlužíme?

V unikátním výzkumu Daniela Prokopa a agentury Median pro Alarm jsme na vzorku více než osmi set lidí zkoumali různé dopady exekucí na postižené dlužníky: jejich vztah k demokracii, vnímání spravedlnosti, chápání institucí nebo rodinný život. Předmětem výzkumu byla také struktura dluhů. Kladli jsme si otázku, za co vůbec Češi a Češky upadají do exekucí a jak celý systém vymáhání dluhů u nás ovlivňuje jejich volební preference nebo stres uvnitř rodiny. Výzkum se realizoval mezi lidmi, jejichž rodinný příjem je pod hladinou příjmu mediánového – tedy mezi chudší polovinou obyvatel ve věku 18–65 let. Aby bylo možné porovnat rozdíly, odehrál se sběr dat i mezi lidmi, kteří v posledních pěti letech exekuci neměli. Vzdělanostní struktura výzkumu zahrnuje lidi se všemi typy vzdělání – od základního po vysokoškolské.

V debatách kolem exekucí se často opakuje, že si dlužníci mohou za svou situaci bezvýhradně sami, protože si půjčují z rozmaru a konzumerismu, a že mají nést za své jednání výhradní odpovědnost. Je tomu ale opravdu tak? Když se podíváme, za co se Češi nejčastěji dostanou do problémů s exekucemi, jsou to překvapivě naprosto základní věci.
Respondenti měli často exekucí více a z různých důvodů. Více než polovina z nich (57 procent) se ale dostala do exekuce za nesplacené spotřební úvěry a další krátkodobé půjčky. Dalším častým důvodem je opožděné hrazení nájmu a poplatků spojených s bydlením (27 procent). Důležité zjištění je, že domácnosti, které mají zkušenost s exekucí, si často spotřební půjčky braly na splacení jiných závazků, jako jsou nájem, energie nebo poplatky za telefon, případně na splacení předchozí spotřební půjčky. Obojí uvádí zhruba 45 procent domácností se zkušeností s exekucemi. A právě tyto typy půjček je nejčastěji dostaly do exekuce.

Veronika, samoživitelka z Prahy, nezvládala po těžkém úraze platit všechny složenky. „Vždycky jsem vzala složenky a to, co bylo nejakutnější, jsem zaplatila. Nájem byl potřeba, věci do školy byly potřeba, jídlo bylo potřeba. Byla jsem sama se dvěma dospívajícími dětmi, neměla jsem stálou práci. A občas mi prostě uniklo zaplacení telefonu, energií a exekuce mám i za jízdu na černo,“ popisuje Veronika v našem reportážním seriálu o lidech, kteří se s exekucí potýkají.

Oproti tomu jen jedenáct procent se dostalo do exekuce přímo za půjčku na velké domácí spotřebiče a jen přibližně pět procent za půjčku na dárky.

Důvěra v instituce pod tíhou exekučního byznysu

Fakt, že je u nás téměř milion lidí v exekuci a velká část z nich jich má dokonce několik, se podepisuje na vztahu těchto lidí k institucím i na vnímání práva a jeho dostupnosti. Lidé se zkušeností s exekucí výrazně méně důvěřují demokratickým institucím, ať už jde o soudy, vládu či třeba Evropskou unii.

Můžeme říct, že 41 procent respondentů se zkušeností s exekucemi trpí nízkou institucionální důvěrou, zatímco mezi zbytkem chudší poloviny Čechů to je pouze 21 procent.

„Já fakt nejsem žádný hipík, nebo křehká květinka. Původní profesí jsem voják, rotmistr, dělal jsem velitele čety. Když jsem přísahal, tak jsem měl skoro slzy v očích – já debil tomu tehdy věřil. A teď tam jdeš a na téhle instituci vidíš ten státní znak!“ vypráví o své první návštěvě exekutorského úřadu David, zdravotní bratr, který dlužil sto dvacet tisíc dopravnímu podniku. Od chvíle, kdy se začal potýkat s exekucemi, přestal dokonce i sledovat olympiádu. Tak moc se mu český stát zprotivil.

Z dat lze usuzovat, že nedůvěra v demokracii u lidí se zkušeností s exekucemi narůstá mimo jiné i kvůli omezení důvěry ve vymahatelnost práva. Exekuce totiž výrazněji souvisí v důvěrou v soudy než v politické instituce (vláda, EU). Zároveň jen osmnáct procent lidí se zkušeností s exekucemi říká, že v Česku se dá domoct práva v případě podvodů a majetkové trestné činnosti. To do vysoké míry ovlivňuje i jejich vztah k soudům – obecně jim lidé v exekuci důvěřují výrazně méně než lidé bez exekuce.

Lidé, kteří byli součástí rozhovorů pro seriál Exekuce: černé svědomí Česka, pravidelně uváděli, že v důsledku exekučních řízení a vysoké míry nesrozumitelnosti exekucí u nás postupně ztratili víru ve spravedlnost. Tento pocit potvrzuje i Kateřina Funferová, právnička z Porady pro občanská a lidská práva v Praze: „S dlužníky se zachází hůř než s pachateli závažné trestné činnosti. Exekutorům se mnohdy nedá dovolat, k dlužníkům se chovají agresivně a systém exekucí je extrémně složitý i pro vzdělané lidi.“ Podle právničky je spolu s nedostupností řady exekutorů největší problém především absence teritoriality, která dlužníkům komplikuje možnost nahlédnout do vlastního spisu a zjistit mnohdy tak banální věc jako například to, za co dluží.

Jan, který univerzitní knihovně nevrátil včas dvě knihy, měl na každou knihu jednoho exekutora: z Brna a Olomouce. On sám je přitom Ostravák. Od té doby, co se mu exekuce za pozdě vrácené knihy vyšplhaly na dvacet tisíc, se jeho nedůvěra ve fungování právního státu ještě prohloubila. „To pak byla taková hořkost toho, že nějaká soudní úřednice vydá nějaký papír, kterým přijdu o tolik peněz, a ani se nemám ke komu odvolat. Říct: Hej, to se mi nelíbí. Dokonce ani u těch soudních exekucí nebyl prostor. Nikdo se v tom řízení o mě nezajímal. Prostě automatika – člověk, občan, který platí daně a studuje na veřejné škole, nemá vůbec žádnou šanci proti byrokracii,“ komentuje Jan svou zkušenost.

Zkušenost s exekucemi souvisí s také s mezilidskou důvěrou. Jen 25 procent lidí se zkušeností s exekucemi si myslí, že lidem lze obvykle důvěřovat – mezi zbytkem chudší poloviny Čechů to je přitom čtyřicet procent.

Má ta demokracie vůbec smysl?

I mezi chudší polovinou Čechů do 65 let převládá postoj, že změny společenského systému po roce 1989 v Česku měly smysl (53 procent souhlasí, 32 procent odpovídá záporně, zbytek neví). Postoj ale výrazně souvisí se zasažením exekucemi. Mezi lidmi, kteří s nimi mají zkušenost, totiž smyslu společenských změn po roce 1989 důvěřuje menšina (41 procent) a převládá negativní postoj (46 procent). Exekuce jsou tedy důležitým faktorem důvěry v polistopadový režim.

Zkušenost s exekucemi také výrazně souvisí s tím, jak lidé vnímají demokracii. Mezi chudší polovinou Čechů bez exekucí je nejsilněji zastoupen názor, že demokracie je nejlepším způsobem vlády (43 procent) a méně často podpora autoritářství (28 procent) či nerozlišující postoj (29 procent). Mezi respondenty, kteří mají zkušenost s exekucí, ale demokracii za nejlepší způsob vlády označuje už jen 27 procent.

Exekuce tedy nejsou ani tak spojeny s nárůstem podpory autoritářství jako spíš s politickou apatií a poklesem pozitivního vztahu k demokracii. Postoj k demokracii opět souvisí se samotnou úrovní příjmů a vzdělání. Chudší polovina Čechů v našem výzkumu má důvěru v demokracii jako v nejlepší možný systém vlády méně často (39 procent) než obecná populace v měřeních CVVM (56 procent). Zkušenost s exekucemi ale hraje roli mezi jinak stejně vzdělanými i příjmovými respondenty a souvisí se snížením podpory demokracie v těchto skupinách o zhruba 11–14 procentních bodů.

Volí chudí Zemana?

Jak lidé v exekuci volí? Nejčastěji nijak. V říjnu 2017 se voleb do Poslanecké sněmovny zúčastnila necelá polovina exekucemi zasažených lidí (49 procent), zatímco ve zbytku  chudší poloviny Čechů byla účast o dvacet procentních bodů vyšší.

Celkový index pak ukazuje, že přijatelnost extremistických stran je určena primárně příjmovým statusem a vzděláním. U nízkopříjmových a méně vzdělaných respondentů zkušenost s exekucemi souvisí s nárůstem vysoké přijatelnosti extremistických stran z třinácti na zhruba dvacet procent, což je ale opět na hranici významnosti.

Zkušenost s exekucemi tak celkově výrazněji vede k politické apatii, která je důsledkem nedůvěry ve smysluplnost politické participace (viz výše), než k radikalizaci. Ta více souvisí s chudobou samotnou a stavem regionu.

Lidé se zkušeností s exekucemi častěji volili v roce 2013 Miloše Zemana (67 procent) než zbytek chudší poloviny Čechů do 65 let (57 procent). Tento vztah do jisté míry ovlivňuje vzdělání a samotná chudoba. Může se jednat o důsledek nedůvěry vůči institucím a možnost participace, jež obecně vede respondenty k volbě kandidátů, kteří vytvářejí distanci mezi „běžným lidem“ a kulturními a intelektuálními elitami.

Čím víc si člověk vydělá, tím má nižší příjem

Je-li člověk v exekuci, nezabavitelná částka se mu při růstu příjmů z dvanácti na dvacet jedna tisíc korun navyšuje jen velmi mírně, při příjmech nad dvacet jedna tisíc je pak zabaveno vše. Pracující však navíc ztrácí s vyššími příjmy nárok na některé sociální dávky, vypočítávané dle příjmů před exekucemi. Takže reálně se snižuje částka, která mu zůstane. Lidé jsou tlačeni k tomu mít nižší příjmy, nebo pracovat na černo. To ukazuje i náš výzkum.

Zkušenost s exekucemi tak jednoznačně souvisí s odchody z práce, což vede k poklesu odváděných daní a sociálního pojištění. Naopak se nepotvrzuje hypotéza, že by exekuce a velké zadlužení vedly k tomu, že by si část populace v důsledku neřešitelnosti existujících dluhů nedělala hlavu z dalších pokut. Obdržet za přestupek pokutu 500 Kč by vadilo naprosté většině chudší poloviny obyvatel ČR (88 procentům), nevadilo by to jen osmi procentům. Společně se zkušeností s exekucí a nižším příjmem se spíše zvyšuje podíl respondentů, kterým by obdržet takovou pokutu „velmi vadilo“.

Životní styl

I u trávení volného času sportem je patrná souvislost se zkušeností s exekucemi. Alespoň jednou měsíčně sportuje jen 39 procent chudší poloviny obyvatel do 65 let s exekucemi, zatímco u zbytku chudších poloviny Čechů je to 60 procent. Alespoň jednou ročně jde do kina, divadla či na koncert 44 procent respondentů se zkušeností s exekucí a 67 procent bez této zkušenosti.

Aktivní trávení volného času souvisí se vzděláním a příjmovým statusem domácnosti. V rámci všech příjmových a vzdělanostních skupin jsou však méně životně aktivní právě lidé s exekucemi. Může se jednat o důsledek zadlužení (větší část příjmů jde na umořování dluhů) či důsledek vytlačení respondentů z aktivního pracovního života (viz výše). Menší volnočasová aktivita však může být i příčinou omezenějšího sociálního kapitálu, což může zvyšovat riziko úpadku do finančních problémů a exekucí.

Sociální kapitál

V těžkých finančních situacích může o dalším směřování domácnosti rozhodnout sociální kapitál. Tedy například fakt, jestli postižení exekucemi mají přátele a známé, na které se mohou obrátit s prosbou o jakoukoli pomoc – finanční, právní nebo pomoc při hledání práce. Všechny tyto tři složky sociálního kapitálu jsou přitom nižší mezi lidmi, kteří mají zkušeností s exekucí.

Absence sociálního kapitálu může být jedním z důvodů předlužení a úpadku do exekucí, může ale být i jejich důsledkem: exekuce respondenty vytlačují z trhu práce, zvyšují jejich nedůvěru k ostatním lidem (viz výše) a snižují jejich volnočasovou aktivitu. To může vést k dalšímu omezování sociálních kontaktů, které člověku mohou z problémů pomoci. Nepotvrzuje se naopak, že by respondenti se zkušeností s exekucemi trpěli častěji digitálním vyloučením.

Stres a dopad na děti

Jedním z největších, ale zároveň nejvíc zanedbávaných problémů spojených s exekucemi je otázka stresu a jeho dopadů na rodinný život. Alespoň jednou týdně se pohádají členové 41 procenta domácností chudší poloviny obyvatel ČR. Významně častěji se přitom hádají v domácnosti respondenti se zkušeností s exekucemi (51 procent minimálně týdně) než zbytek chudší populace Čechů (38 procent).

Lidé v exekucích bývají pod vlivem obřího stresu, může za to nejen nutnost splácet často neskutečné částky, ale i špatná komunikace s exekutory nebo to, že nemohou vystoupit z bludného kruhu exekucí. Jako subjektivně vysokou ohodnotilo míru stresu, kterou v poslední době cítí, 62 procent chudší poloviny obyvatel ČR. V případě domácností, které mají zkušenost s exekucí, byl tento podíl vyšší (70 oproti 59 procentům v domácnostech bez zkušenosti s exekucí). Subjektivní míra stresu souvisí také s výší příjmu.

V domácnostech a rodinách zatížených exekucemi mnohdy vyrůstají děti a stres dopadá i na ně. Může se projevit třeba i na jejich školním prospěchu. Všech respondentů, jejichž děti byly v červnu 2018 klasifikovány z českého jazyka a matematiky na základní nebo střední škole, jsme se zeptali na závěrečnou známku jejich nejmladšího dítěte klasifikovaného z těchto předmětů. Známky z obou předmětů souvisí do velké míry se vzděláním rodičů a do jisté míry s příjmem.

Ukázalo se také, že jde vysledovat souvislost exekucí s nižším prospěchem dětí v postižených rodinách. Děti z rodin zasažených exekucemi mají v matematice častěji známky 4 až 5 (21 procent) než děti ze zbytku chudší poloviny českých domácností (sedm procent). Průměrná známka z matematiky je nižší o 0,3 bodu a u českého jazyka o 0,2 bodu. V případě češtiny i matematiky hraje zasažení exekucemi významnou roli pouze mezi nízkopříjmovými a méně vzdělanými rodinami.

Bez vyřešení problému exekucí se nepohneme

Výzkum potvrdil, že exekuce jednoduše zasahují skoro do všech oblastí života. Ovlivňují vnímání demokracie, představu o možnostech vlastní participace, chápání právního státu nebo pohled na instituce, způsobují postiženým neúměrnou míru stresu, která se pak přenáší do domácností a podílí se na jejich rozkladu. Zároveň je také podstatné si uvědomit, že lidé se do spirály dluhů dostávají i kvůli nemožnosti důstojně žít. Lidé v exekuci navíc odcházejí do šedé nebo černé ekonomiky, čímž tratí i stát. Běžná práce se totiž při současném nastavení splácení exekuce nemůže vyplatit. Pokud se tedy chceme vypořádat s obecnou ztrátou důvěry v demokracii i odlivem lidí do šedé ekonomiky a umenšit dopady stresových situací na statisíce domácností, měly by exekuce být prvním tématem, které do důsledků vyřešíme.

Autorky jsou redaktorky Alarmu.

Grafy zpracovala datová žurnalistka Kateřina Mahdalová.

Výzkum o exekucích vznikl za podpory Rosa Luxemburg Stiftung.