Hamburský summit G20 se zřejmě zapíše do dějin jako okamžik, kdy to mezinárodní elita prostě už nezvládla. Lídři nejmocnějších zemí se celou řadu let scházeli kvůli spolupráci na řízení světové ekonomiky. Připomeňme si skupiny G6, G7, G8, G20. Jejich heslem byla „stabilita“. Mít všechno pod kontrolou bylo mnohem výhodnější než dopustit, aby došlo ke zpřístupnění zdrojů na mezinárodní úrovni. Vzájemný souhlas měl přednost před spoluprací s malými a chudými národy v rámci Organizace spojených národů. Proto také velmoci vytvořily tento systém globálního politického rozhodování.
Jenže globální elita se dnes rozpadá. V době před hamburským summitem se mluvilo o globálních supermanech, okolo kterých se dnes všechno točí a pro které diplomacie znamená pouze válku na jiný způsob. Moc Trumpa, Putina nebo Erdogana vychází z nacionalismu, který hlásá, že globální pravidla jsou jen pro padavky. Skupina G20 se dostala do centra pozornosti už v roce 2008, po hospodářské krizi, kdy nejbohatší státy – v rámci skupiny G8 – potřebovaly finanční zdroje rozvíjejících se zemí, aby mohly stabilizovat světovou ekonomiku. Země jako Saúdská Arábie a Turecko díky tomu vstoupily do klubu elitních zemí. V Londýně v roce 2009 se pak už navzájem plácali po zádech za dobře odvedenou práci. Jejich reformy však byly příliš slabé a příliš závisely na ideologii volného trhu, která byla pravou příčinou krize. A ta dodnes představuje pro skupinu G20 strašáka, kterého nelze zahnat.
Nefunkční pravidla
Mezinárodní elita je dnes rozdělená. To by nás mělo varovat, jelikož takové dělení může do světa rozšířit násilí a nepořádek. Situace však není beznadějná. Skupina G20 staví proti sobě „supermany“ jako Trump a ty „průměrné“ – Merkelovou, Macrona, Trudeaua. Ti můžou působit příjemněji, umí mluvit a chovají se mile. K Trumpově velké frustraci navíc Merkelová do agendy zařadila klimatickou změnu, migraci a volný obchod.
Mezinárodní toky kapitálu jsou v pořádku, tvrdí G20. Ale pro koho?
Nenechme se ale oklamat. Skupina G20 naprosto selhává ve snaze skoncovat s přežitými pravidly volného trhu, která přinesla našemu světu zkázu. Jinými slovy: právě s těmi pravidly, která spolu se zvětšováním nerovnosti a rozpadem komunit na pouhé jedince hájící vlastní zájmy dala nevědomky příležitost pro vzestup osob, jako je Trump. A to teď zcela přehlížíme „trumpismus“ v evropské politice – barbarskou imigrační politiku na evropských hranicích, kvůli které každoročně zemřou ve Středozemním moři tisíce zoufalých uprchlíků.
Jistě, Merkelová stojí o spolupráci na klimatické změně a domnívá se, že globalizace by měla fungovat pro většinu lidí. Dá se s tím snad nesouhlasit? Ale co to doopravdy znamená? Zoufalý pokus vrátit zpět systém, který zanikl v den, kdy zkrachovali bratři Lehmanové. Program G20 mluví o nutnosti zavést strukturální reformy, které by snížily zadluženost. Nebude to stejné jako hluboce asociální pravidla, která Evropská unie posledních osm let zaváděla v Řecku, což tuto zemi a její obyvatele těžce poškodilo?
Fraška G20
Mezinárodní toky kapitálu jsou v pořádku, tvrdí G20. Ale pro koho? Neregulovaný kapitál potopil ekonomiky od Jakarty po Istanbul, důsledkem čehož miliony lidí přišly o práci a živobytí. Říkají nám, že zemědělské podniky můžou nakrmit svět. Už tak je na naší planetě jídla tolik, že by to uživilo deset miliard lidí. Jak je tedy možné, že 800 milionů lidí jde každý večer spát s prázdným žaludkem? Jak tomu má prospět další vysidlování malých farmářů a uvolnění jejich půdy pro pěstování monokultur?
Merkelová korunuje svou benevolentní agendu takzvanou Spoluprací pro Afriku. Jak ovšem řekl zimbabwský aktivista Fanwell Bokosi na protestu proti G20 tento týden: „Spolupráce obvykle znamená, že obě strany sedí u jednoho stolu a souhlasí.“ Ve skutečnosti se tato spolupráce snaží s využitím západní pomoci a síly zdvořile naznačit africkým zemím, že by bylo dobré, kdyby změnily svou politiku a umožnily západním společnostem do nich „investovat“. To ovšem korporacím umožní vyhnout se placení daní a svůj zisk převést zpět na Západ, až kontinent dostatečně oberou.
Ani na mainstreamové ekonomy a tisk to nedělá velký dojem. Před začátkem konference měl známý ekonom Jeffrey Sachs zoufalý projev, v němž v podstatě řekl, že dvacet lidí nedokáže vyřešit problémy dnešního světa – a zejména ne těchto dvacet lidí. Německý liberální magazín Der Spiegel pod palcovým titulkem Fraška G20 dokonce uvedl, že „toto skupinové setkání je exkluzivní klub, jehož hlavním zájmem je zachování skřípajícího systému finančního kapitalismu poháněného trhem“.
To všechno jsou důvody, proč měly protesty v Německu tolik sympatizantů. Tektonické desky světové moci se pohnuly a jedině nová politika učiní tomuto zmatku přítrž. Chceme-li zachovat otevřenost globalizace, jedinou cestou je regulace kapitálu, velkých firem a obchodu. K tomu, aby se neuvěřitelné bohatství našeho světa mohlo plošně využívat, jiná cesta nevede.
Jaké je řešení?
Jak by měla taková cesta vypadat konkrétně? Skupina G20 se například obává krize ve zdravotnictví, jelikož přestávají účinkovat antibiotika. V takovém případě bychom měli farmaceutickým společnostem omezit právo na duševní vlastnictví a sáhnout do veřejných financí s cílem podpořit lékařský výzkum a přístupnost péče. Klimatická změna? Urgentně snížíme emise oxidu uhličitého a masivně zafinancujeme rozvojové země, aby se mohly rozvíjet bez fosilních paliv. Terorismus? To je to nejjednodušší. Skupina G20 je snad největším podporovatelem terorismu na světě. Zastavme ho a konečně se začněme snažit doopravdy vytvářet světový řád založený na míru a spolupráci v řádně financované a fungující OSN.
Skupina G20 takový program vytvořit nedokáže a ani nechce. Tomu by pomohla jedině obrovská veřejná akce. Summit G20 může vyplodit nicneříkající komuniké. Nebude to však nic víc než pokus slepit izolepou rozpadající se budovu. Něco tím končí. Co přijde potom? O tom se ještě musí rozhodnout – a to závisí na nás.
Autor je ředitel kampaně Global Justice Now.
Z anglického originálu G20 is desperately trying to save a failed world order, publikovaného na webu aljazeera.com, přeložila Linda Fořtová. Redakčně upraveno.