Když se mluví o globální výrobě a pracovní migraci, představíme si pravděpodobně pohyb osob mezi chudými a bohatými částmi světa. Globální pracovní síla se ale může mobilizovat a zaměstnávat i jinak – sice bez pohybu osob, ale s neméně drsnými dopady na životy lidí než při často pololegálním využívání zahraničních pracovníků a pracovnic v nízko kvalifikovaných zaměstnáních. Americký sociolog A. Aneesh studoval fungování indických call center. Ta nabízejí své služby nadnárodním korporacím, pro něž zajišťují především telemarketing a vymáhání dluhů od zákazníků v bohatém anglofonním světě. V rámci svého etnografického výzkumu byl Aneesh v jednom z call center ve městě Gurgaon poblíž Nového Dillí několik měsíců sám zaměstnán.
Vyškoleni k použitelnosti
Titul Aneeshovy knihy Neutral Accent (Neutrální přízvuk, 2015) – s podtitulem Jak se jazyk, práce a život globalizují – odkazuje k jazykovému tréninku, kterým kandidáti na práci v call centru procházejí. Většina z nich (často absolventů vyšších či vysokých škol) mluví bez problémů anglicky, musí se ale odnaučit svůj indický přízvuk a osvojit si přízvuk „neutrální“. Jazykovědec může protestovat (stejně jako protestoval sociolog Aneesh při svém prvním, neúspěšném pracovním pohovoru), že neutrální přízvuk neexistuje. Indická call centra ale neutrální přízvuk sama vynalézají, protože potřebují pracovníky univerzálně použitelné pro americké, britské i australské zákazníky. Vyškolit je v jedné z verzí angličtiny by omezovalo jejich použitelnost. Navíc si pracovníci musí osvojovat i zeměpisné reálie a kulturní odkazy, aby byli zdatnými komunikačními partnery pro zahraniční zákazníky na druhém konci linky. Neutralizace a imitace jsou v tomto případě dva zásadní předpoklady komunikace.
Ekonomické, sociální a biologické životy se rozštěpily natolik, že neexistuje žádný zastřešující pojem „dobrého života“.
Mohlo by se zdát, že to není nijak zoufale těžká práce. Dodejme však, že indičtí pracující musí fungovat v časových pásmech zákazníků na druhém konci kabelu. To znamená, že v noci pracují a před den spí. K osmihodinovým nočním šichtám je navíc kvůli nedostatku veřejné dopravy potřeba připočítat ještě několikahodinové cesty do práce, většinou organizované samotným call centrem, kdy najímaní taxikáři svážejí a rozvážejí zaměstnance. Dochází tak k dramatickému rozpojení jejich bdělého času a času jejich rodiny a přátel. Kontakty mezi lidmi jsou navíc velmi omezené i v rámci pracovního kolektivu. Kromě prvních týdnů jazykového a kulturního tréninku, při kterém se podle Aneeshova líčení skupina kandidátů spřátelila, je pracovní náplní stresující série stovek telefonátů za směnu, při které pracovníci navazují jeden hovor za druhým se zákazníky, kteří se s nimi často vůbec nechtějí bavit. Veškeré sociální vztahy na pracovišti se tak smrskávají na společný půlnoční oběd v kantýně.
Aneesh měl mezi svými spolupracovníky i takové, kterým v jejich životní situaci toto vytržení z rodiny a okolní společnosti poměrně vyhovovalo. Mnohem častěji vnímali ale svoji práci jako násilné roztržení ekonomického, sociálního a biologického rozměru své existence. Takový život shrnul jeden autorových spolupracovníků následovně: „Vrátí se domů, nemá žádný sociální život. De facto je to mrtvý muž.“ Svůj vlastní stav během terénního výzkumu v roli pracovníka v call centru popisuje autor jako permanentní pocit jet lagu, směs spánkové deprivace a ztráty vztahu k okolnímu světu. Aneesh nabízí přesvědčivou rešerši literatury zabývající se vztahem zdraví a lidské chronobiologie. Ty celkem jasně ukazují, že není jedno, kdy spíme a kdy bdíme. Dlouhodobé noční bdění na denní život uzpůsobená lidská těla poškozuje – zvyšuje se např. riziko rakoviny, obezity i dalších zdravotních potíží. Agency for Research on Cancer (IARC) klasifikuje dnes noční práci jako karcinogen.
Architektura algorytmů
Autor v této souvislosti připomíná historické boje za osmihodinovou pracovní dobu a ptá se, proč dnes neexistuje podobná mobilizace proletářů proti noční práci. Ekonomické, sociální a biologické životy se rozštěpily natolik, že neexistuje žádný zastřešující pojem „dobrého života“, žádný univerzální bod, v jehož jménu by dnes bylo možné takový boj rozpoutat. Regulace noční práce se naopak v posledních třiceti letech celosvětově rozvolňují. Noční práce a spánkové problémy spojené s pracovním stresem se dnes netýkají zdaleka jen lidí ve třetím světě. Čtyřiadvacetihodinová globální ekonomika zasahuje do biologických rytmů napříč planetou. Negativní efekty se neřeší úpravou pracovních podmínek, ale farmakologicky – prášky na spaní (ve Spojených státech bylo v roce 2005 předepsáno 43 milionů receptů na tato léčiva) a vyvíjením postupů, jak učinit noční práci efektivnější (např. skrze podávání pravidelných dávek kofeinu nebo užitím silného přímého světla). Kritické poznatky chronobiologie jsou většinou využity ve prospěch kapitalismu, nikoli k odporu vůči němu.
Aneesh se ovšem nezabývá pouze pracovníky call center, ale i adresáty na druhé straně telefonní linky. Klíčovou roli v telemarketingu hrají algoritmy, které vytáčejí „vhodná“ telefonní čísla, vytipovaná na základě dostupných dat. Autor se v celé jedné kapitole věnuje výkladu „algokracie“ či „algoritmické moci“, která podle něj stále zásadnějším způsobem ovládá naše životy. Na rozdíl od byrokracie, která kontroluje jednání skrze socializaci, vštěpování norem a trestání jejich překročení, algokracie formuje prostředí, kde se podle vepsaných norem chováme a ani je nemusíme znát. A především je nemůžeme překročit. Jsou naprogramovány přímo do architektury našeho světa nebo, jinak řešeno, svět je naprogramován do nich. Můžeme se sice pokoušet o své facebookové, kreditní a jiné identity, permanentně přepočítávané algoritmy, pečovat, a udržet si tak budoucnost v systému nul a jedniček, jak ale varuje John Naughton, algoritmy představují pro většinu z nás blackboxy, černé skříňky, kterým nerozumíme. A často za ně není ani nikdo odpovědný.
Aneeshova útlá kniha plynule propojuje příběhy konkrétních lidí, včetně etnografa samého, s odbornou sociálněvědní i přírodovědnou literaturou. Z půlnoční kantýny indického call centra nabízí pozoruhodný vhled do rychle se globalizujícího světa. Nabízí kritickou analýzu neutrality jako lhostejnosti k rozdílům mezi časovými pásmy, dnem a nocí, specifiky jazyků a způsoby života. Ohledně platformy pro společné akce odporu proti diktátu korporátní noci je však hluboce skeptická.
Autorka je socioložka.