Foto Saša Uhlová
Vlastně je to dobrá zpráva: letité spory ekonomů o primát soukromého vlastnictví nad státním byly rozetnuty trestním senátem Obvodního soudu pro Prahu 2. Stejně jako soukromé zdravotnictví činí lidi zdravějšími a spokojenějšími a soukromé penzijní systémy bohatšími, tak i bezcenný státní majetek se stává v blízkosti velkého soukromého kapitálu lepším a hodnotnějším. Podobně jako katolický kněz při transsubstanciaci proměňuje víno v krev, tak nadnárodní kapitál přeměňuje svou midasovskou rukou i lejno ve zlatý prut. V případě OKD to znamená, že byt, který stál čtyřicet tisíc, má po privatizaci hodnotu dvacetinásobnou. Hotel s nulovou hodnotou stojí najednou desítky milionů, byty v Kladně s nulovou hodnotou se zázračně zhodnotily na 200 milionů korun. Depozitní směnky a jiné likvidní cenné papíry nulové hodnoty stojí najednou dvě miliardy. Největší nákladní dopravce po Českých drahách – OKD doprava, dnes Advanced World Transport – měl také nicotnou hodnotu, která se ale po privatizaci zvětšila o miliardu. A tak by se dalo pokračovat.
Za kauzou se zavře voda, stát utře, a stejně tak i nájemníci a horníci.
Alespoň to vyplývá ze včerejšího odůvodnění rozsudku (tak jak bylo prezentováno v médiích) ve věci privatizace OKD, jímž byli osvobozeni dva manažeři Fondu národního majetku a znalec, jenž OKD oceňoval. Soudu vůbec nepřipadlo divné, že oproti znaleckému posudku se skutečná hodnota majetku krátce po privatizaci zmnohonásobila. Podle předsedkyně senátu měl znalecký posudek určité nedostatky, ale jinak byl vlastně v pořádku. Znalec podle soudu postupoval v dané situaci správně a podle zadání státu. A navíc, znalecký posudek v rozhodování o ceně prý podle soudkyně vůbec nehrál roli. Stát mohl podle soudu prakticky prodávat za libovolnou cenu. Nemá smysl na tomto místě popisovat všechny myšlenkové postupy soudu a konfrontovat je s realitou a právními předpisy, protože není k dispozici písemné odůvodnění a bude to beztak učiněno na jiných místech. Spíše je na místě poukázat na jiné pozoruhodné skutečnosti.
Nulová empatie
První zajímavou a neobvyklou skutečností, kterou nešlo přehlédnout, byla neskrývaná averze předsedkyně senátu vůči státnímu zástupci. Je otázkou, nakolik její vztah k sice trochu autisticky, ale jinak kompetentně působícímu státnímu zástupci, nakonec ovlivnila verdikt. Další zajímavostí je příslušnost soudu – jedná se o majetkově největší trestní kauzu v historii Česka, a přesto je souzena v prvním stupni senátem, jehož většinu tvoří laici. V tomto ohledu však lze namítnout, že se v podstatě jedná o banální případ (minimálně co se znalce týká), který by dokázal posoudit člověk pouze na základě selského rozumu – stačí si odpovědět, jestli je 40 000 Kč za byt normální). Kdo by očekával od laických soudců trochu lidské empatie vůči privatizačním obětem z kraje, odkud bylo nadnárodním kapitálem vysáto sto miliard korun, ten se nedočkal. Soud přistoupil na argumentaci obhajoby a znalce, kteří se snažili z jednoduché věci učinit složitou a individuální trestně právní odpovědnost znalce a manažerů Fondu národního majetku (FNM) rozpustit v kolektivní politické odpovědnosti vlády. Názor největších kapacit na oceňování podniků, například profesora Miloše Maříka, který označil posudek v podstatě za paskvil, soud zcela ignoroval.
Určitě se dočkáme pochvalných komentářů, že spravedlivý soud odmítl odsoudit pár nýmandů za každou cenu, jen aby byla lůza spokojena a praví viníci stále unikali (jsou-li vůbec jací!?). Takto ale na věc pohlížet nelze – prodej státního majetku se řídí mnoha pravidly, přičemž požadavky na pravdivý znalecký posudek činí malý, ale důležitý výsek. Manipulace s prodejem státního majetku tak vyžaduje součinnost více lidí, nejen politiků, ale také právě znalců či úředníků FNM. Jinak řečeno, pokud by byl znalecký posudek zpracován řádně, stát by nikdy tak nevýhodně majetek OKD neprodal. A navíc, vyvození trestně právní odpovědnosti nižších šarží nevylučuje, že dojde také na velké ryby. Tím spíš, pokud se ty malé pod vidinou hrozícího trestu rozhodnou spolupracovat s policií a státním zastupitelstvím.
V ulicích Ostravy bude prázdno
V mnoha pražských advokátních kancelářích, které měly co do činění s investicemi a tunelováním Zdeňka Bakaly (a že jich je), se jistě rozléhá cinkání šampaňským, protože i nepravomocný odsuzující rozsudek by znamenal pro mnoho hráčů komplikace. Rozsudek sice směřoval proti znalci a úředníkům, ale i nepravomocné rozhodnutí by fakticky mohlo pohnout k vyšší aktivitě například i Evropskou komisi, což by bylo pro ekonomické zájmy privatizátorů hrozivé. Důležitější je ale možná časový odklad, který poskytuje osvobozující rozsudek. Celá řada navazujících řízení, která by mohla být zahájena v návaznosti na odsuzující rozsudek, bude pravděpodobně v dohledné době promlčena, i přes to, že se v budoucnu dočkáme zrušení osvobozujícího verdiktu a odsouzení obžalovaných. Majetek už bude definitivně převeden do rukou třetích osob, které se budou těšit ústavou zaručenou ochranou vlastnického práva. Za kauzou se zavře voda, stát utře, a stejně tak i nájemníci a horníci.
Je třeba si uvědomit ještě jednu věc. Soudy na rozdíl od moci výkonné v zásadě nedisponují prostředky, jak si vynucovat poslušnost obyvatel. Jejich nezávislost v moderním státě vychází nejen z ústavy, ale především z přirozené autority a respektu, které jsou založeny na spravedlivém a kompetentním rozhodování. Jak ale každý advokát ví, v Česku se dávno nechodí k soudu pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Soud se znalci a úředníky FNM tento stav jen podtrhuje. Jak se ukazuje na případu Polska a Maďarska, možná se blíží doba, kdy vláda bude ohrožovat pravomoc a nezávislost soudů a soudní moc bude potřebovat, aby se za ni občané postavili nejen na sociálních sítích, ale také v ulicích a na náměstích. Po pondělním rozsudku je jasné, že v Karviné, Ostravě či Orlové bude na ulicích prázdno.
Autor je právník.