Sledovat z dálky guvernéra brazilského státu Maranhão Flávia Dina z brazilské komunistické strany (PCdoB) je radost. Je to totiž naprostý protiklad prezidenta Brazílie Jaira Bolsonara. Již krátce po zvolení vyzval kolegy-guvernéry k ochraně domorodého obyvatelstva i pralesů, které jsou nyní v ohrožení. Ve státě rozjíždí sociální a vzdělávací programy. V Maranhão například začali výrazně přispívat na bydlení těhotným ženám v sociální tísni. Zatímco Bolsonaro prosazuje větší dostupnost zbraní a jeho politika směřuje k nesvobodnému školství bez kritického myšlení, Flávio Dino zastává jiný přístup – od dětství knihy dětem. Knihy místo zbraní.
Dnešní prezident Brazílie je pokračovatel fašistického étosu. Je extrémně pravicově militantní a již v prvních měsících vlády nasekal nespočet chyb.
Zaujala mě vaše iniciativa, ve které jste vyzval další brazilské guvernéry, aby bojkotovali politická rozhodnutí prezidenta Bolsonara, protože státy mohou přijímat i vlastní zákony. Kolik guvernérů se k vaší iniciativě připojilo?
V Brazílii prožíváme náročnou a konfliktní dobu. Musíme mít odvahu realizovat naše myšlenky a spojovat se. Snažíme se získat podporu pro růst země, spravedlivé rozdělení příjmů a snížení sociálních nerovností. Na severovýchodě Brazílie mají tento cíl guvernéři devíti států. Je nutné usilovat o vymezení naší identity, aby bylo jasné, že nesouhlasíme s privatizací, důchodovou reformou, která postihuje ty nejchudší, a škrty v sociální oblasti. Poprvé v historii země máme ve federální vládě tajemníka pro privatizace a prodeje, což naprosto odmítáme.
Co mohou jednotlivé státy proti rozhodnutí federální vlády dělat?
Předně je nutné ohradit se proti Bolsonarovi a bránit demokracii. Vláda zakázala svobodnou diskusi ve školách. Říká, že tam probíhá „indoktrinace levicovou ideologií“. Takové strašení má sloužit k zakrytí autoritářských záměrů neslučitelných s naší ústavou a právem na důstojné vzdělání. V Maranhão jsem vydal necenzurovaný školský dekret, který zaručuje svobodu myšlení ve školním prostředí podle podmínek článku 206 federální ústavy. K tomu guvernéři pravomoc mají a měli by ji využít, protože svoboda myšlení nesmí být narušena. V politice není nutné být agresivní, je třeba mít odvahu vymezit se a iniciovat náležité kroky.
Co nebezpečného může Bolsonaro prosadit?
Snaží se zničit brazilskou suverenitu. Nová federální vláda třeba přerušila tradici a v OSN hlasovala proti odsouzení izraelské represe vůči Palestincům. Tato pozice není ve shodě s brazilskou zahraniční politikou v posledních desetiletích, ale je ideologicky sladěná se Spojenými státy. Problém je třeba i dohoda na využívání základny Alcântara v Maranhão pro americký kosmický program. V ekonomické oblasti odmítáme záměr federální vlády na sociální „reformu“, která – pokud se uskuteční v navrhované podobě – vyvolá, troufám si říci, genocidu nejzranitelnější populace v zemi. Guvernéři na severovýchodě země varovali před mylnou představou, že druhý důchodový pilíř, který počítá s tím, že si i chudý Brazilec bude muset platit penzi u soukromého fondu, lidem pomůže. Nesouhlasíme ani s navrhovaným zvýšením minimálního věku pro odchod do důchodu na sedmdesát let. Takový krok by vytvořil generaci, která nikdy nebude schopna do důchodu odejít.
To je dost šílené, když si člověk uvědomí, jak tvrdě někteří Brazilci musí pracovat…
Je to skandální nerespektování starších, chudých nebo venkovských pracovníků či lidí se zdravotním postižením. Prohloubilo by to sociální nerovnost a v budoucnu vytvořilo vážné sociální problémy, které by byly ještě naléhavější než ty, se kterými se potýkáme dnes. Současná vláda se nezaměřuje na provádění redistribuční politiky ani na řešení sociální krize. My prosazujeme progresivní daňovou reformu, včetně zdanění velkého bohatství a kapitálových zisků. To by byl mnohem účinnější způsob, jak se poprat s krizí.
Mluvil jste o tom, že je třeba bránit demokracii. V čem je v Brazílii demokracie ohrožena?
Dnešní prezident Brazílie je pokračovatel fašistického étosu, který upřednostňuje konflikt, vytváří deformace mezi demokracií a autoritářstvím, chudými a bohatými, zájmy Brazilců a zahraniční nadvládou. Je extrémně pravicově militantní a již v prvních měsících vlády nasekal nespočet chyb. Vidím to tak, že demokratický právní stav je objektivně ohrožen, i když není známo, k jakému typu institucionálního rozvržení může dnešní politická porucha vést. Funkci viceprezidenta zastává generál ozbrojených sil, což je znepokojivé. Máme tragickou historickou zkušenost a nemůžeme riziko ohrožení demokracie přehlížet.
Za demokracii v Brazílii se postavily ekologické či lidskoprávní organizace z různých zemí. V čem je pro vás důležitá mezinárodní solidarita?
Několik mezinárodních subjektů vyjádřilo znepokojení nad tím, kam se Brazílie v posledních měsících vydala. Není to rozhodně v souladu s tím, kam se země posunula a co ukázala světu za posledních asi patnáct let. Mezinárodní solidarita je důležitá hlavně pro občany. Čelíme neúspěchům v oblasti lidských práv, environmentální politiky, zahraničních a obchodních vztahů, proto nám mezinárodní solidarita pomáhá.
Autoritáři typu Bolsonara nenávidí svobodomyslné lidi s kritickým myšlením. Jsou v Brazílii ohroženy akademické svobody?
Bohužel ano. Vzdělání a věda musí být za jakýchkoli okolností nadřazeny politickému hašteření. V posledních týdnech jsme však viděli demontáž brazilské vědy: ve všech akademických oblastech došlo ke škrtům ve výši dvou miliard dolarů, a to pouze ve fiskálním roce 2019. Kromě toho je ochromeno ministerstvo školství. Nyní na severovýchodě usilujeme o to, aby nedošlo k zákazu výuky filosofie a sociologie na univerzitách. Federální vláda totiž právě v těchto sektorech společnosti spatřuje své „nepřátele“. Demokratický právní stát zaručuje celou škálu názorů; je to zakotveno v zákonech i v brazilské ústavě. Jakýkoli krok, který by s tím byl v rozporu, je nedemokratický.
Jak vidíte budoucnost Brazílie?
Přese všechno, co jsem uvedl, vidím naději. Brazílie potřebuje bránit lidi, klást důraz na vzdělávání, na zlepšení kvality života, obnovení rozvojové agendy země a vytváření pracovních míst. Právě na tomto základě řídíme vládu v Maranhão, abychom vytvořili program proti nerovnostem ve společnosti a usilovali o sociální spravedlnost pro všechny. Brazilská agenda musí být hluboce spjata s tím, co bylo provedeno v posledním období naší historie – s hospodářským růstem a spravedlivým rozdělením příjmů.