Foto Karolina Grabowska, Pexels
Je hrozné horko, ale ve stínu stromů na zahradě komunitního centra pro ženy bez domova na pražské Palmovce, které provozuje organizace Jako doma, se sedí příjemně. Když se hovor stočí na menstruaci, vyjeví se takřka idylický obrázek, který v českém kontextu rozhodně není obvyklý. Ukazuje se, že ženy tu vložky nebo tampóny najdou nachystané na záchodě. Pracovnice komunitního centra Nikola Mašková je pravidelně doplňuje ze skladu, který se plní díky firemním i soukromým dárcům a dárkyním i pomoci z potravinové banky, a vysvětluje, že žádat o ně může být pro leckoho nepříjemné: „Jednak to musí třeba říct před ostatními, jednak člověk často zjistí, že menstruuje, právě když je na záchodě. A tak nám přijde logické, aby tam vložky byly.“
Muži občas nemají pochopení
Pro Janu Přesličkovou představují měsíční výdaje na tampóny asi sto korun – za nejlevnější značku z Albertu: „Komunitní centrum Jako doma je jedno z mála míst, kde dostanu tampóny, když je potřebuju. Je fajn, že se tu dá také umýt.“ Balení s sebou ženy dostávají na požádání. Mladší chtějí častěji tampóny, kterých ale bývá nedostatek, starší zase vložky. O kalíšky mají zájem bydlící ženy, které je mohou vyvařovat. S menstruačními kalhotkami zkušenost chybí – komunitnímu centru je zatím nikdo nenabídl. „Prát se tu dá, tak by o ně ženy zájem asi měly,“ přemýšlí Mašková.
V současnosti menstruace bohužel znamená větší zranitelnost – a nejen na pracovišti.
Co ale chybí bolestně, jsou inkontinenční vložky. „Je jich žalostný nedostatek,“ říká Mašková a doplňuje, že žádost o ně provází velký stud, a tak je pracovnice, pokud se objeví v dodávce z potravinové banky nebo od dárců, ženám nabízejí samy od sebe. „Je to ostuda,“ přikyvuje Helena Kracíková, která nově bydlí v sociálním bytě a do komunitka přišla pomáhat se zahradou. Podle ní menstruujícím ženám na ulici chybí veřejné sprchy: „Stávaly padesát korun na Hlaváku, ale už nejsou. V létě se člověk ošplouchne třeba v potoce, ale co v zimě? Je to hodně těžký, když má ženská ty svoje dny, a nemá se kde umýt.“
V Praze fungují dvě komunitní centra pro ženy bez domova, ale co když menstruace začne v noci, kdy mají zavřeno? „Zbývá dát si tam jenom hadr, tričko roztrhat nebo toaletní papír smotat, a to je takový nelidský,“ říká Kracíková. Rad Bandit, sociální pracovník v Jako doma a autor knihy rozhovorů Naděje je na druhém břehu. Životy pražských žen bez domova, doplňuje, že zažil, jak hospodský požadoval přesně z tohoto důvodu po ženách poplatek za použití toalety, zatímco muži neplatili nic. Byl prý svědkem situací, kdy se žena svěřila svému partnerovi, že má menstruaci a potřebuje vložky. „Následovala reakce: jak to, že je nemáš? Je to tvůj problém, vyřeš si to sama,“ popisuje Rad Bandit s tím, že muži pro menstruující často nemají pochopení. „Proč muže tak dráždí návrh, aby ženy měly menstruační potřeby zdarma? Protože by se mohly mít o trochu líp než teď? To, že to někoho dráždí, zase dráždí mě,“ prohlašuje Bandit.
Konec bmw chudobě. Každý muž má nárok na bmw zdarma.
— Martin Straka (@libtardzeu) August 16, 2022
Rad Bandit také vysvětluje, že z rozhovorů s ženami bez domova vyplývá, že je pro ně důležité – a zároveň složitější než pro muže – zůstat na ulici čisté: „I u lidí bez domova existuje dvojí metr. To, co veřejnost toleruje u mužů, ženám neodpouští. I to je jeden z rozdílů mezi mužským a ženským bezdomovectvím.“ Osobně by Bandit uvítal nižší sazbu DPH u menstruačních potřeb: „Snížení DPH vypovídá něco o tom, co jako společnost považujeme za důležité. Sazby by to měly odrážet.“
O co usilovat v českém kontextu?
Proč nelze menstruační pomůcky přeřadit do nižší sazby DPH, mi vrtá hlavou od roku 2017. Tehdy jsem při letmém pohledu do příloh zákona o DPH zjistila, že na vložky a tampóny se vztahuje nejvyšší sazba daně z přidané hodnoty, zatímco třeba lyžařské vleky byly v sazbě snížené. Oficiální argument ministerstva financí, proč snížení DPH v případě hygienických potřeb pro ženy není možné, tehdy byl, že je důležité zachovat v sazbách DPH přehlednost. Nicméně už tehdy existovaly země, které menstruační potřeby do nižších sazeb DPH přeřazovaly. Jak to bylo možné? Od roku 2007 to umožňuje evropská legislativa. Členské státy mohou snížit daň na dámské hygienické potřeby na minimální hranici pět procent. Pro placení DPH u těchto produktů se používá termín „tampónová daň“. My, osoby s dělohou a vaječníky, totiž nejen menstruujeme, ale ještě za to platíme. Normou je totiž stále mužské tělo – tělo bez vaječníku a bez dělohy. Tento pohled bohužel pořád ještě převažuje. Ať už jde o konstrukci bezpečnostních pásů v autech, o standardní rozměry respirátorů nebo třeba o nastavení osmihodinové pracovní doby.
Existuje nicméně řada zemí, které tampónovou daň zrušily – nejsou to jen Velká Británie nebo Kanada, ale také třeba Keňa, která byla v roce 2004 úplně první, Nigerie, Tanzanie, Indie, Libanon, Malajsie a řada dalších. V EU se na odstranění současného minimálního limitu DPH pracuje od roku 2018. Irsko, kde se DPH z vložek a tampónů neplatí vůbec, vlastně není v souladu se současnou evropskou legislativou, má však výjimku, protože toto opatření tam zavedli dříve, než EU stanovila minimální hranici. Ale novější menstruační pomůcky jako kalíšky nebo kalhotky podléhají třiadvacetiprocentní dani.
Tahle země není pro krvácející
Co se týká Česka, jsme na tom s tampónovou daní podobně jako polovina států EU – menstruační pomůcky spadají do nejvyšší možné sazby DPH. O snížení se neúspěšně pokusila v roce 2020 ministryně Alena Schillerová (ANO) v reakci na krok Skotska, které oznámilo, že bude menstruujícím poskytovat potřebné pomůcky zdarma. České ministerstvo financí tehdy odhadlo, že by snížení daně z přidané hodnoty na 10 procent připravilo státní kasu o 300 milionů korun. Na trhu existuje poměrně velká konkurence produktů a značek, a tak by se snížení DPH zřejmě skutečně projevilo i na konečných cenách menstruačních pomůcek, ale opatření se nepodařilo prosadit. Na rozdíl od točeného piva, které je v desetiprocentní sazbě od roku 2019.
Česko nemá ohledně menstruační chudoby žádná data, nevíme, jak se nedostupnost hygienických pomůcek odráží na docházce do školy, a nedokážeme tedy ani fundovaně odhadnout, jak na menstruující doléhá stále vyšší inflace. Měsíční náklady se uvádějí v rozsahu 100 až 350 korun na osobu, výdaje matky s dvěma dospívajícími dcerami se tedy pohybují mezi 3 600 až 12 600 korunami ročně.
Jako pokrok by se dal označit krok Správy státních hmotných rezerv, která v reakci na vládní výzvu oznámila, že do konce roku 2023 pořídí do strategických zásob státu deset milionů kusů dámských menstruačních vložek. Dva miliony z nich dostaly loni i letos darem potravinové banky. Zkušenosti žen bez domova ovšem ukazují, že ve ztížených podmínkách jsou vhodnější tampóny. Na udržení základní hygieny intimních partií je pak totiž potřeba méně vody.
Krvácet za mřížemi
Své o tom vědí ženy menstruující ve vazbě či výkonu trestu. V pankrácké věznici se mohou „díky“ menstruaci každý den osprchovat, což jinak možné není. Ruzyňská věznice poskytuje dle tamního mluvčího Tomáše Měrky kromě půlročního nárokového balíku o váze až pět kilogramů, ve kterém mohou být i menstruační potřeby, také erární vložky, které na požádání distribuuje dozor. „Většina vězňů a vězeňkyň (97 procent) je zaměstnaná, a tak si může jednou týdně běžně dostupné věci s výjimkou alkoholu nakoupit v kantýně. To, že lidé upřednostní třeba nákup tabáku před pracím práškem nebo právě menstruačním potřebami, je jejich volbou,“ dodává Měrka. Spíše to ale ukazuje na jiný fenomén – chudoba se přenáší zvenku do vězení, a kdo měl málo peněz na svobodě, má jich málo i za mřížemi.
Z dostupných informací nicméně vyplývá, že je v českých věznicích situace pořád o poznání lepší než v těch v USA. Scéna ze seriálu Orange Is the New Black, kde si čerstvá vězeňkyně udělá z vložek žabky do sprchy, běžné realitě neodpovídá – jsou zdokumentované případy, kdy dozorkyně hodily mezi ženy tampóny a bavily se následnou rvačkou nebo ponižovaly menstruující vězeňkyně bez hygienických potřeb.
Menstruace je součástí reprodukční práce
Téma menstruační chudoby se nově objevuje ve vyjádřeních několika politických stran – u Pirátů nejde o žádnou novinku, Olga Richterová podporovala už snahu Schillerové o snížení DPH. Teď se Piráti na svém twitteru ptali, zda by lidé chtěli následovat Skotsko a zavést menstruační potřeby zdarma na úřadech, ve veřejných institucích a ve školách tak, jako je tam dostupný toaletní papír. Má jít mj. o prevenci absencí dívek z nízkopříjmových rodin ve škole. Ale především o důstojnost. V Praze by totéž chtěla zavést koalice Solidarita, složená ze Zelených, sociální demokracie, Budoucnosti a Idealistů. Zatím to ale vypadá, že důstojná menstruace žádný velký předvolební tahák není.
https://twitter.com/solidarita2022/status/1559557577213706243?s=20&t=kuowZktw6_UKerdGGE_INA
Při přemýšlení o menstruační chudobě je dobré neztratit ze zřetele fakt, že menstruace je součástí reprodukční práce, jak to velmi přesně vysvětluje text Elišky Koldové na webu Druhé směny. V současnosti menstruace bohužel znamená větší zranitelnost – a nejen na pracovišti. Pojďme hledat cesty, jak to změnit. Jak zařídit, aby menstruační chudoba zmizela, aby to s dostupností menstruačních pomůcek bylo běžně tak jako v komunitním centru Jako doma. Slovy Nikoly Maškové: „Abychom měly dostatek vložek i tampónů a mohly ženám poskytnout to, co potřebují.“
Autorka je publicistka.