Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
„Když jsem na poštu nastoupila, nikdo mě pořádně nezaučil, nikdo mi nevysvětlil, jak se třeba zavírá pošta, jediné, co je zajímalo, bylo, jestli prodáme dost aroma visaček, simkart, nebo losů,“ vypráví bývalá pošťačka. A když jich dost neprodaly, musely si je kupovat samy. Přidávali jim další a další služby a nic neubývalo. Pracovní doba měla být sedm a půl hodiny, což ale nebyla, přesčasy často nedostala zaplacené. Ráno měla chodit na půl sedmou, jenže většinou zbývala práce ze včerejška, a tak radši chodila na šestou. Odpolední směna zas nikdy neměla jasný konec. Ten sice měl být v půl sedmé večer, ale aby mohly poštu zavřít, potřebovaly auto, které, když volaly na dispečink, nebylo k mání a někdy na ně musely čekat do noci.
Z pošty se má stát primární kontaktní místo mezi občany a státní správou, například v oblasti daní, dotací, vydávání dokladů nebo sociálních podpor. Vzhledem k tomu, jaká je situace na poštách nyní, člověka napadá, že to nemůže dopadnout dobře.
„Jednou za čas přijela nádhera z banky, stoupla si za mě a snažila se lidem vnucovat hypotéky,“ vzpomíná pošťačka, jejíž vyprávění se nijak neliší od jiných příběhů, které jsem si za poslední roky vyslechla už tolikrát. Vyprávění o tom, jak se zvětšovaly rajony, kam měli pošťáci doručovat, až se to nedalo stíhat, nízké mzdy, chaos, snižování kvality služeb, schránky vybírané jen ráno, ohromná fluktuace zaměstnanců, povinnost nabízet produkty, které nemají s poštou nic společného, to vše ukazuje, že pošta je v krizi a rozhodně to nevypadá, že by se vydala správným směrem.
Zrušené pobočky a nové úkoly
Nyní pošta přistoupila ke zrušení tří set poboček, čímž mnoha lidem vzala možnost na poštu dojít. Jaké budou dopady na čekání na poštách, zjistíme až po prázdninách, už teď je ale jasné, že mnozí senioři, kteří dokázali sami dojít na poštu vyzvednout si důchod a zaplatit nájem, přijdou o velmi důležitý aspekt svého života, tedy o samostatnost a důstojnost. Na vzdálenější poštu, která může být mnohem dál než tři kilometry, protože jde o vzdálenost vzdušnou čarou, nikoliv vzdálenost docházkovou, je bude muset v mnoha případech někdo odvézt, nebo budou muset někoho žádat, aby jim pomohl vyřizovat si tyto záležitosti elektronicky. A není vůbec pravidlem, že senior nutně někoho takového v okolí má.
Byť jsou senioři v naší společnosti, kde se nenávist mezi různými skupinami šíří ve veřejném prostoru už tolik let, považováni často za přítěž a za lidi, kteří pořád někde někoho zdržují, od pracovníků pošty vím, že tam zas tolik času u přepážky nestráví. Nejvíc času zaberou služby jako hromadná podání, nebo pak ty, kdy se lidé musejí identifikovat, ověřování podpisů a listin apod. Pošta má ale kromě tohoto důležitého aspektu řadu dalších výhod oproti čistě komerčním podnikům. Například povinnost poskytovat služby všude, má návaznost na pošty jiných států, její výhodou je třeba také to, že si zde můžete vyřídit více věcí najednou. Nyní chce ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) poště přidat další agendu, třeba i tu, kterou nezvládají úřady práce. Z pošty se má stát primární kontaktní místo mezi občany a státní správou, například v oblasti daní, dotací, vydávání dokladů nebo sociálních podpor. Vzhledem k tomu, jaká je situace na poštách nyní, člověka napadá, že to nemůže dopadnout dobře.
Úspěšné Balíkovny se zbavíme
Novinka je také to, že úspěšná Balíkovna se k 1. lednu 2025 vyčlení z České pošty. Služba prý funguje a má dobrá hodnocení a kazí jí to jen spojení s Českou poštou. Proč se zbavovat něčeho, co funguje, a poště přidávat naopak agendu, která je nesmírně náročná, zvlášť když v současné době není personálně schopná kvalitně zajišťovat tu stávající, je otázka. Samotná idea komunikace státu s občanem skrz poštovní pobočky by špatná být nemusela. Muselo by ale jít o podnik, který není vystresovaný dlouholetými tlaky na snižování výdajů, spojený s čistě komerční ČSOB a ždímaný i státem, který poště dobře a někdy dokonce vůbec neplatí za služby, které pro něj dělá. V současném nastavení může takový nápad znamenat úplný kolaps, další velkou fluktuaci zaměstnanců a další degradaci služeb. To všechno do chvíle, než si už skoro všichni řekneme, že se raději bez služeb pošty nějak obejdeme. Ostatně mnozí pošťáci, kteří pořád své povolání vnímají jako službu veřejnosti a poštou i jejími problémy žijí, mají takové obavy už dlouho.
Autorka je redaktorka Alarmu.