Po přečtení rozhovoru Oldřicha Dandy s Karlem Schwarzenbergem, kterým se TOP 09 pyšní na svém webu, mám už konečně jasno, proč mládež tak lne k panu knížeti. Mají totiž hodně společného. Například to, že si prd pamatují. Mladí z toho důvodu, že ještě nic nezažili a/nebo politiku nesledují, a jsou tedy ideální cílovou skupinou volební kampaně TOP 09. Kníže si zase důležité věci buď už není schopen pamatovat, anebo si je pamatovat nechce. Proč si však nic nepamatuje také valná část pražských umělců a řečených intelektuálů, je snad už tématem pro psychologickou analýzu. Vzhledem k tomu, že si dokážou vzpomenout na tak dávné věci, jako jsou komunismus nebo opoziční smlouva, dalo by se usuzovat, že jde spíš o poruchy paměti krátkodobé. Anebo na ně v politice škrtů minulé vlády jenom nestihla přijít řada.
Schwarzenberg je, jak vyplývá z rozhovoru, buď naprosto hloupý, anebo senilní, případně cynický. Nebo všechno dohromady. Podle něj se v nedávné minulosti sice nadělalo pár chyb – ty se už určitě nezopakují –, hlavně se ale podařilo i mnoho dobrého. Církevní restituce jsou fajn, protože co bylo ukradeno, musí být vráceno. Druhý pilíř penzijní reformy je taky fajn, ale měl být povinný. Vládě se podařilo osvobodit soudy a prokuraturu, což se nakonec obrátilo proti ní samotné. Vládní koalice pak opozici ve sněmovně válcovala i za pomocí stavu legislativní nouze jen kvůli tomu, že s ní prostě nebyla kloudná řeč. Je přece naprosto jasné, že ten, kdo odmítá tupě a ochotně přikyvovat, není hoden ušlechtilého knížecího dialogu. Inu, ideální kandidát pro mladé voliče a především pravá opora demokracie, onoho monumentu vystavěného na diskusi a vůli po dohodě.
S kým stojí za to diskutovat?
James Bond, respektive agent 009, za něhož se nám Karel v kampani nově převlékl, vlastně také diskutuje jen málokdy – snad jen v případě, kdy se snaží zakrýt skutečnost, že spoludebatéra za chvíli odrovná. Anebo rád diskutuje s krásnými ženami, což Karel prokázal v oduševnělém dialogu s blondýnou Nicky. Snad by si z toho měla vzít opozice ponaučení a do dialogu s Karlem už nasazovat jen nějaké ty poslankyně „krev a mlíko“, s nimiž by státník ochoten diskutovat byl, protože by se jim u toho mohl dívat do výstřihu. Vlastně pardon: které by byly ochotny diskutovat s Karlem. Ideální by bylo, kdyby ještě měly nějaké šlechtické předky. A nemuselo by se ani jednat o nějak zvlášť vysokou šlechtu. Protože, jak ukázal Jiří Stránský, s Karlem mohou klidně ruku v ruce jít i potomci šlechty drobné.
Co se týče církevních restitucí a krádeže církevního majetku, je samozřejmě otázka, kde a kdy ta krádež vlastně začala. Protože komunisté určitě nebyli v dějinách první, kdo církvím okleštil rozbujelý majetek. Ale soukromé vlastnictví je v Karlově ideologii posvátné. Obzvlášť od určitých přelomových dat, před nimiž měla tvář světa stabilní a definitivně neměnný ráz a po nichž začal zjevný chaos a rozvrat „přirozeného“ řádu. Pěkně to ilustruje jeden vtip o kapitalismu, v němž si zloděj nejdřív nakrade, co může, a pak nad nakradený majetek umístí ceduli „soukromé vlastnictví“ a prohlásí ho za nedotknutelné. V Karlově světě je totiž pouze ono schopné generovat dobro. Jaksi samo od sebe. Že tomu tak ve skutečnosti v předlouhé řadě případů vůbec není, přece nevadí. Inu, neoliberalismus. Karlova mládež bude asi dost nemile překvapena, až v pokročilé dospělosti konečně otevře oči a zjistí, že se „zničehonic“ ocitla v brutálně kořistnickém a ještě ke všemu klerikálním státě. A dosti rigidním, soudě podle názorů kardinála Duky.
Pozoruhodné jsou také Karlovy zasvěcené názory na vývoj české ekonomiky. Škrty podle něj sice nebyly příliš dobré, ale musíme mít na paměti, že krize byla v celém světě a že u nás se konjunktura pohybuje v závěsu za Německem, a to prý tak půlročním. Že všechny okolní země, včetně Německa, zažívají alespoň částečné ekonomické oživení už zhruba třetím rokem, se ke knížecímu uchu nejspíš ještě nedoneslo. A zřejmě ani to, že jsme v regionu jedinou zemí s ekonomických propadem. Čím by to, pane kníže, mohlo asi tak být?
Není také jasné, co si Karel představuje pod souslovím „stabilizovat rozpočet“, protože přesně to označuje za úspěch minulé vlády. Ale možná knížeti někdo předhazuje zfalšované statistiky, podobně jako to kdysi Stalin dělal Leninovi. Prý pro něho tehdy nechal tisknout i speciální noviny, v nichž se neustále psalo o zdárném vývoji mladého sovětského státu. Jiný důvod, jak si vysvětlit, proč Schwarzenberg neví nic o tom, že jeho vláda po sobě zanechala jeden z největších schodků v dějinách země, mě nenapadá. Přitom ani nic kupónově neprivatizovala. Mělo by být ovšem jasné, že za to dobré, co se podařilo – a marně pátrám, co by to tak mohlo být –, může TOP 09 a za vše špatné ODS.
Pankáč u holiče: Na Karla!
Není tedy překvapivé, že TOP 09 vsadila ve své kampani na osvědčené odtržení Karla od reálné politiky strany. Po pankáčovi z něho reklamní agentury udělaly pro změnu agenta 009, zasahujícího na obranu republiky. Hlavně proti Zemanovi, samozřejmě. Na motorce si to v klipu sviští dějinami, povalí železnou oponu, prožene se kolem rozpadajícího se Československa a opoziční smlouvy, zhoupne se na houpačce krize, aby zaparkoval na mítinku TOP 09. Anebo v jiném klipu, který nejspíš názorně ilustruje, podle čeho by se mladí voliči měli v politice rozhodovat, vstupuje Karel s fialovým čírem do kadeřnictví, prsty dá pokyn k ostříhání a odchází odtamtud už jako agent 009. Na ulici potká jednoho ze svých příznivců, který zjistí, že punk už teď nefrčí, a proto také hned spěchá k holiči a významně poručí: „Na Karla!“
Kdosi objevil, že se agent 009 v jedné bondovce skutečně vyskytl. V klaunském převleku utíká od jakéhosi cirkusu pronásledován dvěma ruskými vrhači nožů. V obřích botách se mu špatně běží, balónky upevněné na těle mu za úprku nočním lesem praskají, takže prozrazují jeho polohu, a nakonec ten naprostý diletant skončí s kudlou v zádech.
Nu což. Jak v rozhovoru Karel říká: „Já se neberu příliš vážně. To je legrace.“ Kdo si přeje, aby si ze sebe i z nás všech tento žertéř další čtyři roky utahoval a přivedl tuto zemi, ačkoli tomu podle jeho minulých vládních angažmá nic nenasvědčuje, konečně k prosperitě, měl by mu dát svůj hlas. Pokud máte o kolečko víc, anebo v hlavě nic (či jste čirou náhodou miliardář?), je to jasná volba. On totiž dokonce už před půl rokem přišel na to, že bylo v rámci plošných drastických škrtů chybou nezohlednit některé sociálně slabé skupiny, jako jsou důchodci, zdravotně postižení apod. Tedy na to, nač ho odpůrci této politiky upozorňovali minimálně o dva roky dřív. To je panečku rychlost!
Autor je dramatik a novinář.