Evropská unie se snaží Rusko připravit o pořadatelství nadcházejícího mistrovství světa ve fotbale. Tento pokus je však naivní.
V třetím kole sankcí Evropské unie proti Ruské federaci se objevil i návrh zákazu ruské účasti v evropských sportovních soutěžích. Pozastavení ruského členství v mezinárodních sportovních organizacích by znamenalo, že by se tato země například nemohla účastnit soutěží organizovaných fotbalovou organizací UEFA, především pak Ligy mistrů a znamenalo by i zrušení ruského pořadatelství fotbalového šampionátu v roce 2018.
Nepravomocná EU
Sportovní sankce ale v tuto chvíli ani v budoucnu nebudou uplatněny. A to ze zcela prozaického důvodu. EU totiž nemá žádné legislativní prostředky, jak ruské kluby či reprezentaci z těchto organizací vyloučit. Může se spoléhat pouze na vytváření morálního tlaku na UEFA a FIFA, případně na sponzory daných soutěží. Na člověka jen trochu znalého fotbalových poměrů to celé působí přinejmenším zvláštně, pokud mu to rovnou nepřijde k smíchu. O jakém morálním tlaku na UEFA lze hovořit, když si uvědomíme, že hlavním sponzorem Ligy mistrů je ruský Gazprom? O loajalitě UEFA k tomuto plynovému gigantu jsme se mohli přesvědčit už v minulém roce, když se při utkání v Basileji stala ruská společnost terčem symbolického protestu. Výsledkem bylo zatčení aktivistů, vysoká pokuta pro klub, který navíc musel odehrát další zápasy před prázdnými tribunami.
Velké fotbalové organizace jako FIFA fungují jako nadnárodní korporace, které státům diktují své podmínky a samy si rozhodně nenechají nic předepisovat.
V reakci na unijní snahy o zrušení ruského pořadatelství mistrovství světa již předseda FIFA Sepp Blatter vydal prohlášení, v němž Rusko ujišťuje o své nehynoucí podpoře. Světové šampionáty v režii FIFA jsou globálním produktem, jehož úspěšnost je poměřována výší dosaženého zisku. Morální kredit žádnou zpeněžitelnou hodnotu nemá. FIFA v tuto chvíli navíc čelí vyšetřování ohledně korupčního jednání při udělování pořadatelství světového šampionátu Rusku i Kataru.
Politické bojkoty ve sportu
Velké fotbalové organizace jako FIFA fungují jako nadnárodní korporace, které státům diktují své podmínky a samy si rozhodně nenechají nic předepisovat. Evropská unie se svými výzvami k bojkotům vybraných států pokouší vymanit z reality 21. století, ve kterém se na globální moci čím dál více podílejí ničím neomezované nadnárodní subjekty. Unie se téměř sentimentálně snaží oživit rétoriku studené války a ducha bipolárně rozděleného světa, v němž byly národní státy ještě tvůrci dějin. Nejvýraznější politicky motivované bojkoty v historii, které proběhly na olympijských hrách v roce 1980 v Moskvě a o čtyři roky později v Los Angeles, dávají vzpomenout na dobré zlaté časy, v nichž ještě podobný akt mohl něco znamenat. Dnes řídí sport giganti typu Olympijského výboru či FIFA takovým způsobem, že se naopak státy přizpůsobují jejich ekonomickým zájmům.
Mimochodem, kdyby nakonec EU přece jenom dosáhla zrušení ruského pořadatelství, měl by se vzhledem k rozdělovací logice FIFA (pravidelné střídání světových kontinentů) turnaj konat v Evropě. Jedinými náhradníky, kteří by podobnou akci zvládli v náležitém rozsahu uspořádat, jsou členské státy EU. Ve výsledku by se tak naskytla šance pro Anglii, která o hostitelství světového turnaje dlouhodobě usiluje a věří, že zopakuje zisk zatím jediného zlata z roku 1966.
Autor je sociolog a bývalý fotbalový reportér.