Foto Juno Mac, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0
Sexuální práce, tedy poskytování sexuálních služeb za materiální i nemateriální zisk, může zaujímat mnoho podob od eskortu a striptýzu přes sexuální asistenci po OnlyFans. V českých médiích je i přesto rámována především jako pouliční prostituce, která s sebou nese morální i kriminální stigma, čímž nás odtrhává od toho podstatného – od pracovních podmínek a práv. Výzkum dělaný Aaronem Giardinou na Maltě poukazuje jak na kulturní a geografická specifika tohoto ostrovního státu, tak i na obecnější aspekty výkonu sexuální práce a nahlížení na ni. Komunity sexuálně pracujících mohou inspirovat feministický i abolicionistický aktivismus a navrátit se ke společným kořenům s queer hnutím.
Právě ve feministických kruzích plní téma sexuální práce důležitou úlohu, poukazuje totiž na jeho mnohovrstevnatost a rozlišné ideologické proudy. Různé feministické organizace a kolektivy pak podle toho preferují i různé legislativní modely, jak se sexuální prací naložit. Aaron dopředu zdůrazňuje, že jeho výzkum se zaměřuje na dobrovolnou sexuální práci právě proto, aby ji odlišil například od obchodu s lidmi a vyhradil se proti radikálnímu feminismu, který chápe sexuální práci jako patriarchální násilí vůči ženám.
Rozhovor jsem vedla s Aaronem Giardinou, který je v současné době výzkumným manažerem oddělení pro lidská práva na ministerstvu vnitra, bezpečnosti, reforem a rovnosti na Maltě. Je zároveň aktivistou a členem organizace Young Progessive Beings, která se věnuje reproduktivní spravedlnosti a právům menšin.
Na Maltě, stejně jako v České republice, je sexuální práce více méně legalizovaná a neregulovaná. Vy jste dělal v rámci svého výzkumu rozhovory s lidmi, kteří v sexbyznysu působí a všichni se shodli na tom, že dekriminalizace sexuální práce jakožto jeden z legislativních modelů je pro ně nejvhodnější. V čem jsou její výhody a jak se případně liší od legalizace?
Dekriminalizace zdůrazňuje rozdíl mezi obchodováním s lidmi a dobrovolnou sexuální prací. Tím, že se sexuální práce mezi dvěma nebo více dospělými osobami, které s tím souhlasí, považuje za transakci se službami, uznává, že dospělé osoby mají možnost se do této činnosti dobrovolně zapojit.
Obě strany transakce se mohou cítit bezpečně při vyjednávání svých podmínek s vědomím, že ani jedna z nich nemůže v důsledku provozování neregulérního chování získat moc nad druhou stranou. Jedná se taktéž o uznání autonomie jednotlivců, rozhodování o svém těle a živobytí. Dekriminalizace je tak v souladu se zásadou sebeurčení a osobní volby. Uznává, že ne všechny sexuální pracovnice a pracovníci touží po záchraně, ale vnímá je jako agentní bytosti (tedy jako osoby se schopností individuální volby, pozn. red.), které si určují podmínky.
Tím, že severský model vytlačuje tento průmysl do podzemí, se zvyšují i rizika pro sexuálně pracující a výkon služby se tak stává méně transparentním a nebezpečnějším.
I klienti se cítí při kontaktu se sexuálně pracujícími lépe, když je činnost dekriminalizovaná. Bez rizika záznamu v trestním rejstříku jsou klienti ochotnější komunikovat otevřeně a upřímně, což přispívá k bezpečnějším a uctivějším interakcím. Klienti při transakci nijak zvlášť nespěchají, nemají obavy z ohrožení svého společenského statusu nebo z toho, že by se pohybovali v nežádoucích právních vodách.
Sexuálně pracujícím naopak dekriminalizace dává možnost zavést lepší bezpečnostní mechanismy. Opatření, jako je vyžadování záloh – jedna z účastnic výzkumu uvedla, že před schůzkou s klientem požadovala zálohu prostřednictvím internetového bankovnictví, schůzky na veřejných místech nebo videohovory pro úvodní seznámení, se stávají proveditelnými možnostmi, které jsou prospěšné pro všechny.
V dekriminalizovaném systému existuje i zákonné právo nahlásit případy sexuálního napadení nebo znásilnění. To zajišťuje ochranu sexuálně pracujících a snižuje zranitelnost spojenou s úplnou kriminalizací. Kriminalizace kupujících totiž neodrazuje ani neohrožuje ty, kteří mají sklon k násilí, ale spíše ty, kteří mají čistý trestní rejstřík.
Výbor Evropského parlamentu pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM) nedávno předložil návrh zprávy, kde se mluví o tzv. equality modelu, jenž má fungovat jako doporučení členským státům EU, jak zakotvit legislativu ohledně sexuální práce. Některé organizace ho ale kritizují, protože se podle nich jedná o klasický severský model kriminalizace klientů a třetích stran. V čem ta kritika spočívá?
Trochu jsem to nastínil v předchozí odpovědi. Kriminalizací klientů je omezována možnost sexuálně pracujících si mezi nimi vybírat a svobodně vyjednávat o podmínkách. Rovněž se zde posiluje myšlenka, že sexuálně pracující vyžadují záchranu před odvětvím, do něhož možná dobrovolně vstoupily*i. To ovšem neomezuje a nemělo by omezovat snahy o skutečnou záchranu obětí, které jsou v tomto průmyslu uvězněny nedobrovolně, aniž by však byly poškozeny zájmy dobrovolně zapojených sexuálních pracovnic a pracovníků.
Zároveň zde vzniká určitý právní nesoulad. Model umožňuje, aby prodej sexuálních služeb zůstal legální, zatímco nákup těchto služeb je trestný. Tento paradox vytváří právní zmatek a narušuje logickou soudržnost právních předpisů. Jak lze legálně prodávat službu, jejíž koupě je pak nezákonná? Severský model se zaměřuje na postih klientů a často ignoruje potenciálně nebezpečné osoby a kriminální živly v tomto odvětví. Toto selektivní zaměření neřeší skutečné obavy o bezpečnost. Policie jej navíc obvykle zneužívá a snaží se najít nějaké právní mezery, aby usvědčila sexuálně pracující.
Tím, že severský model vytlačuje tento průmysl do podzemí, se zvyšují i rizika pro sexuálně pracující a výkon služby se tak stává méně transparentním a nebezpečnějším. Kriminalizace klientů ovšem může snížit poptávku po sexuálních službách, nabídka služeb zůstává ale nezměněna, alespoň v počátečním období, než se trh nějak přizpůsobí. To vede k tomu, že sexuálně pracující jsou ochotnější dělat kompromisy v oblasti bezpečnosti a pracovních podmínek, aby si udržely*i svůj příjem.
Vzhledem k tomu, že diskuse výboru FEMM pokračují, zaslouží si tyto otázky pečlivé zvážení při vytváření politik, které skutečně podporují well-being a práva osob zapojených do sexuální práce.
Co pro vás pojem „sexuální práce“ znamená? V českém prostředí totiž stále převažuje používání termínu „prostituce“, i když v novějších pracích se už objevuje pojem „sexuální práce“. Některé feministky a feministé ale stále trvají na termínu „prostituce“. Co za tím stojí?
Pojem „sexuální práce“ představuje určitou změnu ve vývoji jazyka, který přesahuje pouhou sémantiku. V současném kontextu odráží přechod od „prostituce“ k „sexuální práci“ uvědomění si ideologických a politických rámců spojených s těmito termíny. Za zavedení pojmu „sexuální práce“ na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let částečně vděčíme umělkyni a aktivistce Carol Leigh. Cílem tohoto termínu bylo oddělit sexuálně pracující od stigmatu a negativního statusu spojeného s pojmem „prostitut*ka“. Používáním neutrálnějšího a popisnějšího termínu se důraz přesouvá na chápání profese jako legitimního způsobu obživy. Snažil se zlidštit a posílit postavení osob v tomto odvětví tím, že uznal jejich svobodnou volbu a autonomii a zároveň vyjadřoval rozmanitost činností v tomto odvětví.
A proč někdo trvá na termínu „prostituce“? Možná to lze připsat perspektivě radikálních feministek vylučujících sexuální pracovnice (Sex Worker Exclusionary Radical Feminist, zkr. SWERF). Tyto skupiny často používají termín „prostituce“, aby se tam udržely konotace chudoby, zneužívání, nátlaku a viktimizace, čímž posilují svůj negativní postoj vůči sexuální práci a patriarchátu.
Proč je podle vás důležité mluvit o sexuální práci jako o práci?
Pohled na sexuální práci jako na práci jasně vymezuje hranici mezi sexuální aktivitou za peníze a snahou o nějaké osobní potěšení. Toto rozlišení je zásadní v diskusích o souhlasu a zachování etických hranic.
Obhajoba tělesné autonomie a osobní volby musí přesahovat jednu konkrétní událost, jako je například interrupce. Uznání autonomie a volby znamená uznat i rozhodnutí zapojit se do sexuální práce. A je to samozřejmě důležité vidět v nějakém kontextu, proto je zpochybňování oné agentnosti s přihlédnutím k ekonomické situaci, chudobě a zranitelnosti naprosto oprávněné, ale je také třeba uznat, že sexbyznys může pro někoho představovat jedinou schůdnou možnost obživy.
V průběhu času se také sexuální práce změnila z určité neformální výměny na více byznysově orientovanou praxi. Sexuálně pracující tak využívají marketingové strategie, lákají nové klientstvo a mají svůj time management jako ostatní druhy práce. I tento vývoj pak podporuje tezi, že sexuální práce si zaslouží stejný respekt a pracovní práva jako jakákoli jiná profese.
Asi se shodneme na tom, že sexuální práce je ve feministickém hnutí jedno z velmi ožehavých témat, které zároveň ukazuje, že feminismus není jeden, ale že feminismů je mnoho, ať už to je ten liberální, marxistický, radikální, intersekcionální apod. Někdy se na obranu sexuální práce z různých feministických pozic tvrdí, že je to práce jako každá jiná. Vnímáte to také tak?
Ano, rozhodně věřím, že sexuální práce by měla být chápána jako každá jiná práce. Stejně jako si lidé vybírají různá povolání na základě svých schopností, preferencí a okolností, tak i osoby v sexuálním průmyslu se vědomě rozhodují poskytovat služby, po kterých je poptávka.
Přijetí perspektivy, že sexuální práce je práce jako mnoho jiných, nakonec podporuje určitou inkluzi a uznání různých cest, které si lidé volí, aby uživili sebe nebo své rodiny. Kromě materiální stránky také zdůrazňuje hodnotu osobní volby a obecně i snahu o spravedlivou společnost, která respektuje všechny formy legální práce.
Pouliční sexuální práce je v evropských zemích na ústupu. Znamená to, že se toto povolání vytrácí, nebo se spíše přesouvá jinam?
Pouliční sexuální práce v evropských zemích klesá, ale nemusí to nutně znamenat zánik tohoto odvětví, spíše to často signalizuje změnu jeho podoby. Úpadek pouliční sexuální práce se často připisuje různým faktorům včetně zvýšené státní regulace, měnících se společenských postojů a rozvoje technologií. Mnoho lidí, kteří dříve pracovali*y venku, přechází na online platformy, jako jsou třeba webové stránky zaměřené na sexuální práci nebo i seznamovací aplikace, což jim často zajišťuje bezpečnější a diskrétnější prostředí pro navazování kontaktů. S tím, jak se situace vyvíjí, je ale také nezbytné vést diskuse a vytvářet politiky, které reflektují dynamiku sexuální práce ve věku digitálních platforem a online médií.
Ve své práci píšete, že s přechodem sexuální práce do online prostoru se zlepšily podmínky pro vyjednávání podmínek s klientelou nebo pro inzerci služeb. Některé aspekty se ale zhoršily. Jaké a co to pro sexuálně pracující znamená?
Co jsem zaznamenal, tak je to třeba určitá ztráta pocitu komunity, která pro pouliční sexuální práci byla dost důležitá. Fyzická vzdálenost online interakcí může sexuálně pracující izolovat i od podpůrných sítí, které dřív existovaly.
Online prostředí také může být roztříštěnější a decentralizované, což sexuálním pracovnicím a pracovníkům ztěžuje kolektivní organizování. Tento nedostatek soudržnosti a vzájemné solidarity může pak ovlivnit i to, jak účinně řešit společné problémy.
Roli zde samozřejmě hraje také trh. Online platformy sice poskytují prostor pro reklamní služby, ale za inzerci si také účtují poplatky a bez varování mohou některé profily odstranit, což pro pracovnice*íky znamená reálné ohrožení příjmů a z toho vycházejících komplikací. Plus jako každá jiná online aktivita, jsou i tyto snadno monitorovatelné a případné odhalení a ztráta soukromí může mít na sexuálně pracující devastující vliv.
Jeden z vašich respondentů řekl, že maltské klienty nepřijímá. Proč a jaká jsou specifika výkonu sexuální práce na Maltě?
Relativně malý počet obyvatelstva a omezený geografický prostor vedou k tomu, že sexuální pracovnice*íci žijí a pracují na stejném místě, což může mít vliv na jejich soukromí a diskrétnost. Tato situace je vystavuje větší míře stigmatizace a případného odsuzování. Zároveň i zde převládá názor, že sexuálně pracující, zejména ženy, jsou k této profesi často nuceny.
Vliv samozřejmě hraje také turismus, který je na Maltě stále velmi silný, a proto si někteří pracující v sexbyznysu mohou svoji klientelu vybírat. Zároveň i mezi sexuálně pracujícími je hodně cizinců a cizinek, což z povahy věci trochu znesnadňuje jejich práci, když to není země, kde se narodili. Migrační politika dané země hraje také důležitou roli a jak jsme nedávno viděli, tak zavření hranic v průběhu pandemie covidu-19 mělo na toto odvětví extrémní dopad.
Sexuální práce je stále velmi stigmatizovaným způsobem výdělku. Ve svém textu navíc ještě používáte termín „whorearchy“, o co se jedná? Má to nějaký vliv i na výši zisku a co všechno se do toho promítá?
Ano, stigma se drží jak ve společnosti, tak i mezi sexuálně pracujícími, na což reaguje právě termín „whorearchy“, který vychází ze slov hierarchie a „whore“, tedy děvka. Zdůrazňuje pozici různých rolí a typů sexuální práce na základě společenského vnímání. Některé jsou vnímány jako legitimnější a „čistější“ než jiné. Například pouliční sexuální práce je více stigmatizována než eskortní služby nebo výdělky na online platformách, což se odráží na výši jejich příjmů a toho, co si jsou ochotné*í za svoji práci říci.
S ekonomickým kapitálem souvisí i přístup ke zdrojům včetně podpůrných služeb, ochrany a právního zastoupení, ale i vnímání vlastní tělesné autonomie. Osoby považované za výše postavené v této hierarchii se mohou cítit oprávněnější k vyjednávání o podmínkách, stanovení hranic a výběru klientů. Níže postavené sexuální pracovnice*íci mohou mít méně možností a menší kontrolu nad svými pracovními podmínkami.
Vaše respondentstvo si často stěžovalo na setkání s policií, která není tím, kdo by jim pomáhal a chránil je, ale naopak práci ztěžuje či je slovně i fyzicky napadá, výjimkou nejsou ani znásilnění. Policie nebo jiné státní orgány pro ně tedy nejsou oporou. Jaké strategie si tedy sexuálně pracující vymysleli nebo co jsou další důvody, proč se nahlašování trestných činů vyhýbají?
Vnímám tam několik faktorů, ale jejich společným jmenovatelem je jednoznačně nedostatek důvěry, ať už za to může nedostatečné školení policistů a absence snah povzbudit sexuální pracovnice k oznamování trestných činů, stereotypní vidění všech osob v sexbyznysu jako obětí nebo přetrvávající stigmatizace, to je frustrující. A proto se vymyslely nějaké strategie, jak tomu předcházet. Zde je účinná právě ta online komunikace mezi oběma stranami obchodu, ale také v komunitě sexuálně pracujících. Vždy je dobré napsat někomu, komu věříte, a sdílet jméno klienta, printscreeny konverzace a místo schůzky. Stejně tak vyžadovat třeba platbu předem na účet a nechat si objednat taxi přímo od klienta, protože pak máte přístup k jeho osobním údajům, kdyby se vám něco stalo. Běžnou praktikou jsou už schůzky na veřejných místech a ne třeba v soukromých rezidencích.
Malta je v rámci hodnocení ILGA-Europe na prvním místě mezi zeměmi EU v oblasti legislativy týkající se práv LGBTIQA+ osob, ale je také na posledním místě v přístupu k interrupcím. Jak si tuto disproporci vysvětlujete a jaký vliv mají obě tyto legislativy na sexuálně pracující?
Malta má hluboce zakořeněnou katolickou tradici, která může ovlivňovat společenské postoje a politická rozhodnutí. Ačkoli bylo dosaženo pokroku v prosazování práv LGBTIQA+ lidí, otázky týkající se reprodukčního zdraví a interrupcí jsou stále hluboce spjaty s kulturními a náboženskými hodnotami.
Svou roli hraje také politická dynamika. LGBTIQA+ práva mohla získat širší podporu díky vývoji společenských postojů a mezinárodnímu tlaku, což vedlo k legislativním změnám. Otázky související s interrupcemi mohly naopak čelit většímu odporu kvůli rozdílným názorům v politických kruzích.
Legislativa ohledně LGBTIQA+ práv, která podporují inkluzi, nediskriminaci a obecné přijetí, může nepřímo prospět i pracujícím v sexbyznysu. Přispívá ke snížení stigmatizace a diskriminace, kterým často čelí marginalizované komunity, včetně sexuálně pracujících.
Přísné potratové zákony mají o to větší dopad na osoby v sexbyznysu. Kriminalizace nebo omezení potratů omezuje jejich reprodukční autonomii a kontrolu nad jejich tělem. Sexuální pracovnice by stejně jako ostatní skupiny měly mít přístup ke komplexní reprodukční zdravotní péči, včetně bezpečné a legální interrupce. Pokud je přístup omezen, sexuální pracovnice se mohou uchýlit k nebezpečným metodám, čímž riskují své zdraví i příjem.
Práva LGBTIQA+ osob a sexuálně pracujících mají společnou historii. Jsou práva sexuálně pracujících vokalizována i queer organizacemi? Plánujete něco dělat na EuroPride, který se tento rok na Maltě koná?
Většina místních queer organizací si uvědomuje vzájemné vazby mezi různými marginalizovanými komunitami, včetně sexuálně pracujících, a zasazuje se o jejich práva. Chápou, že boj za přijetí, nediskriminaci a tělesnou autonomii přesahuje oblast sexuální orientace a genderové identity. Tyto organizace mohou aktivně podporovat iniciativy vedené sexuálně pracujícími, zapojovat se do prosazování dekriminalizace a pracovat na odstraňování stigmatizace, která postihuje obě komunity. Musím přiznat, že právě nevládní queer organizace jsou pravděpodobně největšími spojenci komunity sexuálně pracujících.
U EuroPridu je běžné, že tam jsou zahrnuty různorodé workshopy, diskuse a představení, které se dotýkají různých aspektů zkušeností marginalizovaných komunit. Tento rok se právě budu účastnit panelové diskuse o sexuální práci, kterou pořádá maltské Hnutí za práva LGBTIQA+ lidí (MGRM).
Co dalšího můžeme pro lepší pracovní podmínky sexuálně pracujících dělat mimo nastavení legislativy?
Ano, samotná legislativa nestačí. Zlepšení pracovních podmínek přesahuje rámec legislativních změn a vyžaduje komplexní přístup, který se zabývá sociálními, ekonomickými a jinými strukturálními faktory. Kromě zavedení komplexních antidiskriminačních politik, které chrání sexuálně pracující před diskriminací v různých odvětvích, včetně zdravotní péče a bydlení, to je i vyčlenění finančních prostředků pro organizace a iniciativy vedené samotnými osobami v sexbyznysu. Na té oficiální úrovni to jsou případná školení pro lidi v rozhodovacích pozicích o sexuální práci jako takové, podobně je to třeba i ve zdravotnictví. Destigmatizaci by určitě pomohly různé citlivě dělané kampaně nebo veřejná vystoupení známých lidí. Tohle vše se ale neobejde bez toho, aniž by byl slyšen hlas sexuálně pracujících, které mají mít zásadní vliv na tom, jakým směrem se debata a případné změny budou vyvíjet. Bez jejich přispění tyto snahy nemají žádnou cenu.