Foto Jordan Sancho, Instagram
Rasistické nepokoje ve Spojených státech vyvolaly reakci i ve zdánlivě apolitickém světě sportu. „Je to neuvěřitelné. Kdyby měl Trump mozek, tak by vystoupil a řekl něco, čím by sjednotil lidi. I kdyby to mělo být z 99 procent pokrytecké. On ale nemá zájem lidi spojovat. Ani teď ne. To jen ukazuje, jak moc je vyšinutý,“ prohlásil na adresu amerického prezidenta Gregg Popovich. „Je jasné, co je potřeba. Potřebujeme prezidenta, který prostě řekne, že na životech černých záleží (black lives matter),“ řekl legendární kouč basketbalové NBA, když komentoval situaci v zemi po policejní vraždě George Floyda. Právě ze severoamerické basketbalové soutěže, v níž Gregg Popovich dokázal jako trenér pětkrát vyhrát, přišla první a největší podpora sportovců současným protestům. Nejužitečnější hráč minulé sezony Giannis Antetokounmpo přiznal, že nenachází slov, a volal po změně. Jedna z největších hvězd ligy LeBron James se na sociálních sítích přímo ptal, proč Amerika „nemiluje také Afroameričany“. James se proti rasistické policejní brutalitě staví dlouhodobě a v roce 2014 trénoval v trikotu s větou „I can’t breathe“. Stejná slova jako letos usmrcený Floyd totiž tehdy pronesl Afroameričan Eric Garner, kterého příslušníci policie při zásahu rovněž udusili.
Mistr světa v těžké váze Anthony Joshua vystoupil s projevem, v němž označil rasismus za virus, který bere životy.
Závažnost situace přinutila vystoupit ze své obvyklé apolitičnosti i slavného Michaela Jordana. Fenomenální basketbalista vydal prohlášení, v němž vyjádřil podporu všem, kteří odsuzují hluboce zakořeněný rasismus a násilí vůči barevným lidem v Americe. Stejně jako Popovich ovšem i Jordan odsoudil násilnou formu protestů. Kromě toho slíbil, že prostřednictvím své značky Jordan Brand v následujících letech věnuje sto milionů dolarů organizacím usilujícím o rasovou rovnost, sociální spravedlnost a lepší vzdělávání. Výrazně tak navýšil původní sumu čtyřicet milionů nabízenou společností Nike, pod níž Jordanova filiálka patří. Převzetím projektu na podporu černošské komunity pod svá křídla se Jordanovi alespoň částečně podařilo smýt z iniciativy dojem, že se jedná jen o chytrý marketingový tah. Pro Nike totiž představují Afroameričané významný zákaznický segment, a tedy i jasnou cílovou skupinu. Z jiného pohledu lze Jordanovo angažmá chápat i jako gesto, kterým basketbalista žádá odpuštění za předchozí roky ticha.
Extremismus české publicistiky
Boj proti rasismu ale není v Americe jen záležitostí nejvyšší basketbalové soutěže, kde se to vzhledem ke skutečnosti, že její hráči jsou v drtivé většině Afroameričané, dalo očekávat. Otázka společenského rasismu zasáhla i kanadsko-americkou NHL. A to nikoli pouze tím, že protestující v Pittsburghu napsali na sochu místní hokejové legendy Maria Lemieux slogan „I can’t breathe“. Sedm hráčů NHL včetně hvězdného hráče klubu San Jose Sharks Evandera Kanea vytvořilo hnutí „Hockey Diversity Alliance“ a připojili se k současným protestům. Jako zástupci etnických minorit v profesionálním hokeji žádají vymýcení rasismu a za cíl si vytyčili propagaci různorodosti na všech úrovních hokeje.
Že se v jejich případě nejedná o zbytečné gesto, dokazuje osobní případ jednoho z nich. Akim Aliu sice v nejslavnější hokejové lize světa odehrál pouhých sedm zápasů, přesto však na sebe během loňského podzimu výrazně upozornil, když obvinil trenéra Calgary Billa Peterse z několik let staré šikany, konkrétně z toho, že ho oslovoval „negr“. Kauza nakonec skončila Petersovým propuštěním z klubu.
Jak moc je rasismus rozšířený, ostatně ukázala i praxe českých žurnalistů. Server iDnes.cz v článku referujícím o současné protirasistické aktivitě hráčů z NHL nejenže neodolal nemístně bulvarizujícímu titulku označujícímu NHL jako „bílou ligu“, ale text končí pokusem o moralistní lynč prostřednictvím citace bývalého trenéra Litvínova Vladimíra Kýhose o Aliuově neúspěšném angažmá v minulé sezoně. Aby bylo jasné, že se jedná o člověka s problémovou povahou, už o dva dny dříve vyšel na toto téma i samostatný článek, v němž autenticitu jeho boje proti rasismu shazují Kýhosovy poznámky o hokejistově údajně sebestředném chování. Český server tak opakuje stejnou logiku, jako když se výčtem trestných činů zavražděného Floyda naznačuje, že spíše než obětí policejní zlovůle byl zavrženíhodným jedincem. Že se v české sportovní žurnalistice jedná o širší problém, mimochodem ukazuje zcela totožná struktura článku o aktivitě hráčů NHL na serveru Aktuálně.cz.
Anglie proti bílým privilegiím
K protestům proti strukturálnímu rasismu se přihlásili také sportovci mimo americký kontinent. Šestinásobný šampion Formule 1 Lewis Hamilton neváhal v této souvislosti zkritizovat své soupeře za mlčení ohledně tragické události. „Ani zmínka od nikoho z mého oboru – což je sport, jemuž dominují bílí. Jsem tam jediný barevný a stojím tam sám,“ napsal Hamilton. Svou kritikou ovšem vyvolal následnou vlnu solidarity a podpory boji proti rasismu i u ostatních závodníků. Další britský sportovec, mistr světa v těžké váze Anthony Joshua se dokonce osobně zúčastnil protestního pochodu proti rasismu a diskriminaci v jeho rodném Watfordu, a to navzdory tomu, že ho kvůli zranění z tréninku musel absolvovat o berlích. V triku s nápisem „Black lives matter“ vystoupil s projevem, v němž označil rasismus za virus, který bere životy.
Podporu protestujícím vyjádřil i fotbalista Borussie Dortmund Jordan Sancho, který měl na triku pod dresem nápis „Spravedlnost pro George“. Německý reprezentant dokonce po zápase, v němž oslavil svůj premiérový hattrick v kariéře, své pocity označil za hořkosladké vzhledem k závažné situaci, kdy je nutné se prát za spravedlnost. Solidaritu s protesty vyjádřil pokleknutím hráč Mönchengladbachu Marcus Thuram a také několik dalších hráčů Bundesligy. Vedení soutěže už se ale nechalo slyšet, že jejich aktivity považuje za porušení pravidla o zákazu politických vzkazů a že bude zahájeno vyšetřování s případným potrestáním. Už na hřišti dostal Sancho od rozhodčího napomenutí v podobě žluté karty. Světová fotbalová federace FIFA nicméně vyzvala fotbalové asociace, aby se v případě reakcí na jakékoli souvislosti se současnými protesty řídily především zdravým rozumem a hráče proti sobě zbytečně nepoštvávaly.
V Anglii se do vyjádření solidarity zapojily celé kluby. Hráči Liverpoolu, Chelsea či Leicesteru vyjádřili podporu protestům společným pokleknutím, čímž připomněli gesto hráče amerického fotbalu Colina Kaepernicka, který se tímto způsobem při hraní americké hymny vymezoval proti rasismu ve společnosti, což ho nakonec stálo místo hráče v NFL. Hráč Manchesteru City Raheem Sterling kritizoval celý anglický fotbalový systém za strukturální rasismus. Vadí mu, že bývalí hráči bílé pleti jako Steven Gerrard či Frank Lampard dosáhli krátce po konci kariéry na trenérské pozice v prominentních klubech, zatímco jejich někdejší spoluhráči Sol Campbell či Ashley Cole se k podobně lukrativním postům stále ještě nedopracovali. Že se nejedná o pouhý hysterický výlev jednoho hráče, nakonec potvrdil i trenér anglické reprezentace Gareth Southgate. Nejenže svého svěřence podpořil s tím, že ve vedení anglické kopané skutečně panuje rasově a genderově nevyrovnané prostředí, ale sám označil jakékoli omezování trenérů tmavé pleti za „největší zločin“ a vyzval k ukončení privilegovanosti bílých ve fotbale.
Na závěr je nutné vyzdvihnout, že zcela stranou protestů nezůstalo ani české prostředí. Kromě fotbalistů tmavé pleti, jako je například Guélor Kanga z pražské Sparty, se zapojil i celý klub: softbalisté z klubu Loco Břeclav, který loni hrál ve finále, na výraz solidarity poklekli na začátku zápasu na jedno koleno.
Autor je spolupracovník redakce.