Romea a sedm dalších českých neziskovek poslalo Radě pro rozhlasové a televizní vysílání otevřený dopis kvůli pořadu České televize Třída 8.A, docusoapu ze školní třídy, kterou tvoří téměř výhradně romské děti. Podle neziskovek mohl pořad šířit stereotypy o Romech. Po autorech chtějí omluvu.
Promarněná příležitost
Připojuji se k těm, podle kterých se pořad nepovedl. Jak píše Helena Zikmundová v recenzi na Aktuálně.cz, seriál ukazuje dvě skupiny lidí, které to u nás mají těžké: romské děti a jejich učitele. Hlavními hrdiny jsou v seriálu učitelé, tedy trojice vybraných ambiciózních kantorů, kteří chtějí ve třídě začít učit nově a nadchnout pro své předměty problémové a apatické děti. Většinu času se jim to ale nedaří a seriál opakováním jejich povzdechů, stížností na děti a výpovědí zkušených kantorů ze školy, kteří také „neví jak učit romské děti“, může u části publika posilovat předsudky a přesvědčení o tom, co jsou „ti Romové zač“. Včetně mýtů o pozitivní diskriminaci a zvýšené péči, které se jim údajně od revoluce dostává, jak česká střední třída ráda věří. Podobný účinek může mít absence komentáře týkajícího se rodinného zázemí dětí, například důvodů, proč většina jejich rodičů nepracuje.
Chtít po producentce, aby se za seriál omluvila, znamená nejen ignorovat souvislosti, ale také do budoucna paralyzovat výrobu pořadů o romské integraci.
Ne všechny recenze Třídy 8.A však byly negativní, seriál si našel i své pravidelné a nadšené diváky – a to i mezi těmi, kteří v neschopnosti kantorů viděli obraz českého vzdělávacího systému, jeho nepřipravenosti na jakoukoliv jinakost a potřebu zvláštního přístupu. Pokud ale pořad chápeme jako pokus České televize vzdělávat netolerantní a xenofobní publikum, které dosud s podobnými pořady nemělo zkušenost, a nikoliv zabavit uvědomělou část společnosti nebo snad nabídnout komplexní a zneklidňující obraz integračních snah, jako to dělají festivalové filmy pro náročné diváky, musíme konstatovat, že seriál svoji příležitost promarnil. V době, kdy je velká část české společnosti vůči romské menšině nepokrytě nesnášenlivá, ukazuje příliš mnoho lidí, kteří krčí rameny a tvrdí, že to „s těmito dětmi nejde“.
České televizní i filmové výpovědi o životě na okraji společnosti dokážou kontext srozumitelně popsat jen málokdy, pokud se o to vůbec snaží. Docusoap je pro Českou televizi navíc novým typem pořadu, za jeho předchůdce se snad dají považovat časosběrné Manželské etudy, skutečnou tradici ale v českém prostředí nemá. Několik málo českých docusoap titulů zatím sklidilo kritiku za sklony k bulvárnosti. Česká sociální dramata, kterých v posledních letech vzniklo několik, oscilují mezi poetizací chudoby (filmy Bohdana Slámy) a neschopností či neochotou přesněji popsat dobu a prostředí, ve kterém se postavy pohybují (Poupata Zdeňka Jiráského). Slovo bezčasí se tak v českých filmových recenzích používá podobně často jako spojení chcípácký film. I v Českým lvem oceněném dokumentu Láska v hrobě o bezdomovcích žijících na hřbitově chybí společenský kontext. Samostatnou kategorií jsou dokumenty Heleny Třeštíkové, osobní příběhy vypovídající o čemsi obecnějším jen útržkovitě. Příznačné je, že nejlepší české sociální drama poslední doby, Cesta ven, působí přesně opačným dojmem – jako horlivý výčet obvyklých pastí, do kterých čeští Romové padají.
Selhaly i neziskovky
Projekty kreativní producentky Kamily Zlatuškové, která za seriálem Třída 8.A stojí, z problémů současné české reality vycházejí – Třída 8.A vznikla proto, aby upozornila na nepřímou segregaci ve školách a na dluh vůči Romům, které má české školství i podle zpráv Evropské unie. Zlatušková má na kontě mimo jiné i úspěšná Ptáčata z prostředí třídy o něco mladších dětí z problémové čtvrti, mnohokrát komentovanou Tečku páteční noci o alternativní kultuře nebo famácké Expremiéry. Kromě snahy reagovat prostřednictvím televizních pořadů na aktuální společenské problémy je pro ni typická opakovaná snaha zkoušet nové nebo experimentální formáty. Některé její pořady, včetně Třídy 8.A, si nezaslouží nejlepší hodnocení, těžko ale Zlatuškovou kritizovat za samotný záměr seriál točit.
Nepovedlo se sice vytvořit obraz segregovaného českého školství, dostatečně srozumitelný pro průměrného diváka, selhaly ale i neziskovky, které chtějí omluvu po jedné nejvýraznějších zastánkyní romského tématu v České televizi. Chtít po producentce, aby se za seriál omluvila, znamená nejen ignorovat souvislosti, ale také do budoucna paralyzovat výrobu pořadů o romské integraci. Případnou omluvou se navíc mnoho nezíská, naopak. Titulky v médiích mohou slušné Čechy jen utvrdit v tom, že „seriály o Romech v ČR nechceme“.
Krok českých neziskovek tak ukazuje nejen na to, že sociálně kritické pořady u nás zatím nemají pevnou tradici, díky které by snad jejich poselství mohla být přesněji formulována, ale také na to, že potřebná tradice chybí i práci neziskovek, které z vlastní vůle zablokovávají potřebné cesty. Chtít omluvu za Třídu 8.A neznamená nic menšího než hodit klacek pod nohy několika málo televizním producentům, kteří se netváří, že Romové neexistují.
Autorka je publicistka.