Foto Alarm
„Umělci-pedagogové jsou většinou aktivní v uměleckém provozu a mají moc výrazně ovlivnit kariéry svých studentů. Těžko si ale pak můžete u vedení školy stěžovat na to, že váš vedoucí domluvil vašemu spolužákovi výstavu, a vám ne. Jsou věci, o kterých se nemluví… Potlačit svoje ego je z pozice pedagoga nesmírně obtížné, ale je to naše povinnost,“ říká umělkyně a pedagožka Filmové fakulty Akademie múzických umění Marie Lukáčová. „Provázanost DAMU a divadelního provozu je obrovská. Každý, kdo na škole učí, má zároveň velkou moc v rámci celé branže. Je těžké si představit, že půjdu řešit něco s vedoucím katedry, který je zároveň ředitelem divadla nebo se s ním přátelí. Co když si to mezi sebou řeknou a celý divadelní svět se mi bude smát?“ dodává spoluzakladatelka iniciativy Ne!musíš to vydržet, studentka herectví Marie Luisa Purkrábková.
Iniciativa Ne!musíš to vydržet na konci letošního června zveřejnila zkušenosti studentů a studentek se zneužíváním moci, sexismem, šikanou a sexuálním obtěžování na českých divadelních fakultách. „Místo aby studenti se svými pedagogy otevřeně hovořili o svých problémech, musejí neustále zvažovat, zda si tím neuškodí v dalším profesním životě. Na škole musí učit aktivní divadelníci, je ale potřeba vyřešit asymetrii mezi vlivnými uměleckými osobnostmi – pedagogy – a studenty, kteří ‚neznamenají nic‘,“ dodává Purkrábková.
Iniciativa z DAMU v mnohém navazuje na aktivity Čtvrté vlny. Feministická skupina studentek českých uměleckých škol vznikla v roce 2016 a formou úderných videí publikovaných na sociálních sítích upozornila na problémy s diskriminací v akademické sféře. Jednou ze zakladatelek skupiny byla právě Marie Lukáčová – tehdy studentka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Lukáčová v současnosti učí na Katedře audiovizuálních studií pražské FAMU, kde působí společně s pedagožkou, teoretičkou a kurátorkou Hanou Janečkovou. Janečková je také členkou kurátorského týmu pražské galerie Display. Obě se k tématu etiky a moci vyjadřují ve veřejné diskusi a z pozice vyučujících se snaží změnit systém vzdělávání i v praxi. Přestože dílčí nástroje a řešení již existují (např. nově zaváděné pozice ombudsmanů), opravdu bezpečné prostředí pro studující i pedagogy je nesmírně komplexní a vyžaduje citlivý přístup.
„I když se rozhodnete nějaký problém řešit a na škole jsou mechanismy, jak jej řešit, oběti se někdy rozhodnou raději svůj problém neřešit. Rozkřikne se to a ta pověst se s vámi táhne dál. Kolegové si vás nepamatují na základě vaší práce, ale jako ‚tu co měla konflikt s vyučujícím‘,“ vysvětluje Janečková, která svá vysokoškolská studia absolvovala na britských univerzitách. Připouští, že zdejší diskurs je ve srovnání s tím na Západě opožděný: „Podobné iniciativy existují i na zahraničních školách. V Anglii jsou ale více spojené s tématy finanční dostupnosti vzdělání nebo rasismu. Strukturální problémy školství jsou však podobné. I my bychom se měli ptát, proč nemáme víc romských studentů a studentek umění; proč nemáme žádné profesory a profesorky romské národnosti? To u nás zatím nikdo neřeší, kdežto v Anglii je rasismus téma. Britské školství je napřed, naše aktuální problémy, jako je sexismus, má už do určité míry vyřešené. V řešení rasismu ale tamní instituce naprosto selhávají.“
Podcast Raut je součástí projektu Centrum a periferie: Kulturní pouště ve východní Evropě, na kterém se podílí tranzit.cz / bienále Ve věci umění a který byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska (Fondy EHP) v rámci programu Kultura. Série vzniká za podpory Státního fondu kultury České republiky. Hlavním partnerem tranzit.cz je nadace ERSTE.