Foto Facebook hnutí Trikolóra
Tragédie, která se stala v pondělí ve Frankfurtu nad Mohanem – čtyřicetiletý muž bez jakéhokoli zjevného důvodu strčil pod vlak matku s dítětem a osmiletý kluk zemřel –, šokovala snad víc než bombový teroristický útok. Tato vražda je v rámci běžného uvažování zcela nepochopitelná. Podle zatím zveřejněných informací byl pachatel Habte A. aktivní křesťan, který žil ve Švýcarsku, kam emigroval před více než deseti lety z Eritreje, a až do nedávné doby neměl žádné potíže se zákonem. Otec tří dětí měl od začátku roku psychické problémy, léčil se na psychiatrii a kvůli jeho nedávnému útoku na sousedku na něj byl ve Švýcarsku vydán zatykač. Ženu a dítě, které shodil v Německu pod vlak, podle všeho vůbec neznal.
Součástí nenávistné politické propagandy je vytváření hrůzného obrazu nepřítele zbaveného lidskosti. Všechno se hodí do zjednodušeného obrazu „my versus oni“.
Těžko ještě může někoho překvapit, že obrovskou tragédii okamžitě zneužili někteří čeští politici ke svým účelům. Tomia Okamuru ani nemá cenu citovat. Opět na Facebooku brojil proti islámu, třebaže Habte A. byl křesťan. Ale to je Okamurovi jedno, spojující linkou se vším multikulturním zlem je africký původ pachatele. Václav Klaus ml. pojmenoval útok na ženu jako konflikt mezi „nově přicházejícími“ a „starousedlíky“. Nenaznačuje tím nic menšího, než že každý Afričan v Evropě je potenciální vrah. Motivem vražedného útoku podle něho byla „nenávist k naší kultuře“. A rovnou ke svému statusu přidal politické prohlášení o tom, jak bude jeho nedávno založené politické hnutí Trikolóra neoblomné vůči migraci.
Označit jakýkoli přečin libovolného Afričana, který se odehraje v Evropě, za důsledek „multikulti politiky“, jako to dělá Klaus, je vychytralá politická taktika. Obhájce humánnějšího zacházení s uprchlíky je pak postaven do role obhájce vraha. Vraha pochopitelně nikdo nehájí, ale o to nejde. Klaus mladší se takto stává bojovníkem nejen za normální (bílý) svět, ale i za naši holou existenci, kterou je na rozdíl od jiných ochotný bránit i za cenu, jak píše, že by tento svět „zchudnul o polovinu“. Přestože jsou tato slova nadsázkou odkazující k vystoupení z Evropské unie, to si Václav Klaus neumí představit, k jaké míře násilí by zchudnutí o polovinu vedlo?
Uměle vytvářená nenávist
Po každém útoku džihádistů vyhlašovali vrcholní představitelé evropských zemí znovu a znovu „válku proti terorismu“. Ultrapravice je obviňovala z nedostatečné aktivity v této oblasti a verbálně rozšiřovala válku proti džihádismu a tzv. Islámskému státu na válku proti celému islámu, případně přistěhovalectví či jakékoli pomoci uprchlíkům. Takto vytvářela dojem, že džihádismus rovná se islám a všichni uprchlíci z Afriky a arabských zemí.
V případě vraždy osmiletého německého kluka by prohlášení o válce proti islámskému státu nebo džihádismu nedávalo smysl. Jenže hnutí jako Klausova Trikolóra nebo Okamurova SPD násilí ke své politické propagandě zkrátka potřebují. Proto využívají i útoky, které s velkým civilizačním konfliktem mezi Evropou a islámským světem nemají nic společného, a označují je za „kulturní válku“. Z České republiky to dobře známe z antiromské rétoriky, na níž koneckonců Okamura začínal. Jakýkoli střet mezi majoritou a Romy, například hospodská bitka s nejasnými motivy, bývá okamžitě označen za válku nesmiřitelných kultur a ze všech Romů se dělá parta líných násilníků. Kdyby podobnou vraždu, jako byla ta v Německu, spáchal bílý Čech s psychickými problémy, na pranýři ultrapravicových publicistů by se s velkou pravděpodobností ocitli lidé s duševními problémy a – ano, opět – falešný evropský humanismus.
Strach o život dává politické moci legitimitu k omezování občanských i lidských práv, vyhlašování výjimečných stavů a použití násilí ze strany státu. Součástí každé takové politické propagandy je vytváření hrůzného obrazu nepřítele zbaveného lidskosti. Všechno se hodí do zjednodušeného obrazu „my versus oni“. Že při tvorbě tohoto obrazu zneužívají smrt malého kluka, si už pak nikdo ani nevšimne. Jak nakonec správně v jednom svém komentáři píše sám Klaus mladší, „prudce rostoucí nenávist v poslední době u nás není ztělesněna dvěma (nebo třemi) agresivními darebáky na ulici či v hotelu. Ta se dlouhodobě vyrábí vlivnými skupinami, politickými kruhy a médii“.
Autor je redaktor Alarmu.