Foto Planet Labs, Wikimedia Commons (CC BY SA 4.0)
V sobotu 14. září byla v Saúdské Arábii napadena dvě ropná zařízení, což omezilo produkci největšího světového exportéra této suroviny téměř na polovinu. K útokům, který byl údajně vykonán bezpilotním dronem, se přihlásili húthíjští povstalci v Jemenu, proti nimž Saúdská Arábie brutálně bojuje již několik let. Húthíjové navíc varují, že jejich útoky proti bohatému sousedovi budou nabírat na intenzitě. Spojené státy, nebližší spojenec Rijádu, ihned prohlásily ústy ministra zahraničí Mikea Pompea, že za útoky stojí Írán. Americký viceprezident Mike Pence se nechal slyšet, že Spojené státy učiní rázné kroky k ochraně svých zájmů i spojenců v regionu. Pompeo také v úterý do Saúdské Arábie odcestoval. Teherán však jakákoli nařčení odmítá a varuje, že Washington se bude tímto incidentem snažit obhájit vojenský zásah. V celé mozaice navíc chybí důležitý díl: souvislost s válkou v Jemenu, kde Západ podporuje saúdskoarabská vojenská zvěrstva.
Nechte Saúdy bombardovat města…
Íránskou stopu v útoku nelze vyloučit. Podobně ale není možné podceňovat húthíjské rebely, kteří už nějakou dobu potvrzují, že jsou schopni ohrožovat Saúdskou Arábii jak raketovými útoky, tak drony. Míra jistoty, s jakou Saúdská Arábie a USA viní Teherán, ovšem není překvapivá. A překvapivé není ani to, že Washington a Rijád považují za agresora v celém sporu buď Írán, anebo húthíjské rebely, kteří však pouze odpovídají na to, jak jejich zemi vojensky drtí Saúdská Arábie s plnou materiální i morální podporou Spojených států a Velké Británie. Pohoršení nad útokem na saúdská ropná pole, který navíc nezpůsobil žádné ztráty na životech, tak vyznívá až absurdně v porovnání s tím, co Spojené státy podporují v Jemenu.
Pohoršení nad útokem na saúdská ropná pole, který navíc nezpůsobil žádné ztráty na životech, vyznívá až absurdně v porovnání s tím, co Spojené státy podporují v Jemenu.
Desítky tisíc mrtvých Jemenců po saúdském bombardování a přes sto tisíc mrtvých v důsledku humanitární katastrofy vyvolané právě touto válkou a blokádou země – to jsou čísla, která by měla Západ šokovat, nikoli útok na ropná zařízení jednoho z nejbrutálnějších režimů na světě. Británie, jejíž konzervativní vláda dlouhodobě podporuje Saúdskou Arábii, nicméně vydala prohlášení, které znělo následovně: „Húthíjští rebelové musí zastavit podrývání saúdské bezpečnosti tím, že ohrožují civilní a komerční oblasti.“ Vláda, která přijala v Londýně se vší pompézností saúdského korunního prince a architekta celé invaze do Jemenu, tak jinými slovy říká húthíjským povstalcům, aby nechali svého souseda nerušeně bombardovat své nemocnice a školy. Největším problémem regionu je podle představitelů vlád Spojených států a Británie odpověď na tyto válečné hrůzy.
Zajímavé je, že trumpovsko-saúdskou rétoriku ohledně Íránu u nás přebírá například Tomáš Pojar, bývalý ředitel Člověka v tísni a nynější bezpečnostní analytik z CEVRO institutu. Pojar, který byl v letech 2010 až 2014 českým velvyslancem v Izraeli, prohlásil na ČRo Plus, že stopa určitě vede do Íránu. Húthíjští rebelové v Jemenu, stejně jako Hizballáh v Libanonu, jsou podle jeho slov prodlouženou rukou íránského režimu. Tyto dvě šíitské entity jsou skutečně spojencem Íránu, nicméně situace je mnohem složitější. O milicích Hizballáhu to asi platí ještě více než o húthíjských povstalcích v Jemenu, kteří jsou navíc šíité odlišné větve nežli oficiální vládní doktrína v Íránu. Zatímco v Íránu se režim hlásí k takzvané „ší’e dvanácti imámů“, jemenští šíité jsou zajdité, což je „ší’a pěti imámů“. Teologie zajditů je přitom obecně považována za nejbližší sunnitům. Většina expertů se navíc shoduje na tom, že přímý vliv Teheránu na húthíjské rebely v Jemenu je z hlediska jejich geografické polohy minimální. O morální podpoře zřejmě nemůže být sporu. Jenže zužovat hnutí húthíjských rebelů na jakousi prodlouženou ruku Íránu je příliš velké zjednodušení složitého jemenského problému.
Nekritická podpora Trumpovy jestřábí rétoriky
Pojar i někteří další čeští komentátoři nyní plně přebírají protiíránskou jestřábí linii Spojených států, Saúdské Arábie a Izraele. Naopak podle Břetislava Turečka, novináře a experta na Blízký východ, nedávný útok posloužil právě Saúdské Arábii. Ta totiž okamžitě rapidně zvýšila ceny ropy a také se snaží obrátit mezinárodní společenství proti svému nenáviděnému rivalovi – Íránu. Těsně po útocích tak mluvil Rijád ihned o užití íránských zbraní. Saúdové rovněž vyzvali mezinárodní společenství, aby útoky odsoudilo a podniklo blíže nespecifikované kroky vůči viníkům.
Tureček se ve svém příspěvku na Českém rozhlase snažil upozornit na to, že Húthíjové nejsou žádní „hlupáci z hor“. Novinář a vedoucí analytik Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity dokazoval kompetentnost šíitských rebelů tím, že jsou schopni již několik let držet a neztrácet své vydobyté pozice, i když proti nim stojí tak mocný soupeř, jako je Saúdská Arábie, kterou navíc podporuje největší velmoc na světě.
Írán poslední dobou volí spíše konfrontační přístup, když oznamuje, že pomalu navyšuje rychlost obohacování uranu a že má kapacity pro takové navýšení, které může vést až k výrobě jaderné zbraně. Na druhé straně to lze zatím brát spíše jako výhružky, jejichž cílem je, aby se Evropská unie snažila zachránit jadernou dohodu. Naposledy jí dal Írán počátkem září ultimátum šedesáti dnů. Také německá kancléřka Angela Merkelová se nedávno vyjádřila, že je třeba jadernou dohodu s Íránem zachovat. Pokud vycházíme z předpokladu, že íránské straně na dohodě záleží, vychází nám spíše to, že Teherán nemá velký zájem na eskalaci napětí, a tedy ani na samotných útocích proti saúdským cílům.
Autor je publicista.