Táta rozhoduje, děti poslouchají a všichni jsou šťastní. Vymývání mozků nejmenších ze strany extrémní pravice naráží na elementární překážku: děti to nebaví.
Dospělí teskní po časech, kdy venku běhaly děti, zatímco dnes sedí všechny doma. Zdevastovaný veřejný prostor však dobrovolně nechce obývat vůbec nikdo.
Jsou děti taky lidi, nebo spíš pokojové kytky? A proč by měly děti chodit s dospělými do kaváren a jiných veřejných míst, jejichž užívání u nás tak rádi omezujeme spoustou nařízení?