Černo-zelené vlajky hornických odborů kropí déšť, napíná je a zase smršťuje studený vítr. Počasí hraje do karet představenstvu Ostravsko-karvinských dolů (OKD), které zřejmě ve strachu z konfrontace odjelo na neodkladná jednání do Amsterdamu. Příval srážek však emoce horníků rozhodně nezchladil. Na úterý 17. září naplánovali první masivní demonstraci s názvem Za zachování pracovních míst a slušnou mzdu (videoreportáž zde). Protestují proti postupu OKD a jejímu vlastníkovi, firmě New World Resources (NWR), která ze dvou třetin patří jednomu z nejbohatších Čechů, miliardáři Zdeňku Bakalovi. Na Prokešově náměstí se před více než čtyřtisícovým davem tyčí improvizované pódium a čelem k němu stojí šest horníků držících maketu rakve, na níž je nápis „NWR, hrob OKD“. Okolo postávají očividně rozlícení horníci i zaměstnanci Mostecké uhelné společnosti, kteří přijeli vyjádřit podporu svým slezským kolegům. Šéf odborového svazu KOVO Josef Středula bez uzardění deklamuje repliku z Dumasových Tří mušketýrů: „Všichni za jednoho, jeden za všechny!“ a dav opětuje souhlasným křikem.
Ceny uhlí jdou dolů
Celé protestní akci předcházelo intenzivní vyjednávání odborů s vedením společnosti. Přestože horníci přistoupili na plošné snížení platů o 7 % a rezignovali na celou řadu zaměstnaneckých výhod, představenstvu tento ústupek nestačil. Navrhlo zrušení veškerých benefitů a snížení mezd o 20 %, což bylo pro odbory nepřijatelné. V průběhu dne se však ukázalo, že ani neúnosné snížení mezd nemusí být to nejhorší, co region s největší mírou nezaměstnanosti čeká. Ve vzduchu totiž visí utlumení a postupné zakonzervování dolu Paskov. Horníci, odboráři a aktivisté se však domnívají, že po Paskovu přijdou na řadu i další tři místní doly, a v ohrožení jsou také továrny, provozovny a další pracovní místa, jejichž existence je na důlním průmyslu závislá.
Z odstupu zní nářky vedení OKD a NWR logicky. Kontroverzní těžba břidlicového plynu ve Spojených státech a snížení poptávky po černém uhlí v Číně dovedly prodejní cenu černého uhlí na tak nízké hodnoty, že se společnost dostala do neřešitelné situace. Management OKD navíc argumentuje tím, že nejvíce ohrožený důl Paskov provozuje kvůli složitým geologickým podmínkám (v Paskově se těží v hloubce jednoho kilometru) nejdražší těžbu na světě. Náklady na vytěžení jedné tuny koksovatelného uhlí jsou o dvacet euro vyšší než je její tržní cena. Suma sumárum, hrozí nám zde sociální katastrofa, kdy může jen v Paskově přijít o práci dva a půl tisíce horníků. Tuto spoušť prý nezpůsobilo nezodpovědné chování vlastníků firmy, ale nepříznivé podmínky na průmyslových trzích. Je tomu však skutečně tak?
Režisér Josh Fox v roce 2010 natočil dokumentární film Gasland, který demonstruje dopady těžby břidlicového plynu na životní prostředí a životy obyčejných obyvatel USA.
Privatizovat zisky
Vše začalo roku 2004. Tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka prodal státní podíl v OKD (46 % akcií) za 4,1 miliardy společnosti Karbon Invest, kterou o něco později koupil právě Zdeněk Bakala. O tento prodej se v současnosti zajímá i Protikorupční policie. Ta tvrdí, že jím vznikla státu škoda v hodnotě šesti miliard korun. Poté, co majoritní vlastník OKD, společnost NWR, vstoupil v roce 2008 na burzu, spustil štědré emise akcií. Na kontě jejich vlastníků se v první emisní vlně ocitlo přibližně třicet miliard korun. Smělé ambice nových majitelů ovládnout středoevropský uhelný trh se projevily také na nesmyslně velkorysých investicích, které se mezi lety 2008 až 2012 vyšplhaly na 27 miliard. Ještě v roce 2010 v rámci programu POP (Program optimalizace produktivity) investovala OKD 11 miliard do modernizace razících technologií. Zároveň svým zaměstnancům konstantně tvrdila, že o svou práci se příštích dvacet let nemusí bát. Kdo by měl také strach, když firma suverénně investuje neuvěřitelné sumy do nejnovějších technologií a obdobně přemrštěné částky vyplácí na dividendách svým akcionářům. Bakalova NWR vyinkasovala po převzetí OKD desítky miliard z rekapitalizace úvěrů, dalších 35 miliard vydělala na prodeji akcií. Nutno podotknout, že čistý zisk společnosti OKD v posledních osmi letech činil 38 miliard korun.
Socializovat ztráty
Zatímco vedení pláče nad nízkou prodejní cenou černého uhlí, horníci z nastalé situace viní především společnost NWR a představenstvo OKD. Tvrdí, že zadlužily firmu svými smělými plány na rozšíření výroby v Polsku, ale také investicemi do nových technologií, které považují pro místní těžbu za nevyhovující. S novými stroji se dle nich také zvýšily náklady na ražení chodeb. Tam, kde se dříve razil jeden metr za patnáct tisíc, se dnes razí za dvojnásobek. Generální ředitel OKD Ján Fabián si naopak nové stroje pochvaloval, protože díky nim dnes může razit nebo těžit uhlí méně lidí.
Dnes, když už neexistuje možnost, jak doly dále zhodnotit, NWR přemýšlí o tom, že by se nejraději svého podílu zbavila a ponechala tak Ostravsko svému osudu. Zcela příznačné pro dnešní fungování byznysu je pak to, že příjmy, které NWR generovala z finančních spekulací na burze, rozdělila mezi akcionáře, aniž by považovala alespoň za slušné část výdělku vrátit do OKD. Vyjevuje se tak zcela zásadní problém burzovních spekulací, které ač zcela závislé na výrobě, nepovažují za nutné dále tuto výrobu finančně podporovat.
Z horníka IT specialistou
Přestože je v Moravskoslezském kraji téměř 73 tisíc lidí bez práce, mají tamější firmy potíže s nalezením kvalifikovaných zaměstnanců. V tomto světle jsou směšné všechny návrhy, které místo zachování dolů v provozu doporučují horníky rekvalifikovat a učinit z nich svěží IT specialisty. Spíš ovšem začne většina horníků pobírat podporu v nezaměstnanosti. Jejich situaci ještě ztěžuje kličkování OKD při uzavírání nové kolektivní smlouvy se zaměstnanci. Ta původní totiž horníkům garantovala dvanáctiměsíční odstupné v případě, že by byli propuštěni. Koncem tohoto roku ovšem pozbývá platnosti. Představenstvo společnosti odborům nabídlo návrh nové smlouvy, v níž toto ujednání již nenajdete. Jedná se o další z nekalých manévrů představitelů OKD vůči zaměstnancům.
Velká část zaměstnanců zároveň bydlí v bytech, které jsou ve vlastnictví společnosti RPG Byty, jejímž majoritním vlastníkem je opět Zdeněk Bakala. Horníci se tak ocitají ve zcela paradoxní situaci, kdy velkou část ze svého platu nepřímo vrátí svému šéfovi. Ceny pronájmů bytů jsou navíc na ostravské poměry velmi nadhodnocené – za byt 2+1 zde nájemník zaplatí asi jedenáct tisíc korun měsíčně. Byty, které byly původně v majetku OKD opět privatizoval tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka, a to v průměrné ceně 40 tisíc korun za byt. Předkupní právo, které tehdy Sobotka nájemníkům garantoval, se rozplynulo jako pára nad hrncem. Dnes jsou tyto byty poměrně pohodlným zdrojem výdělků pro jejich vlastníka, a to právě proto, že ten zcela rezignoval na jejich sociální funkci.
Povolání horníka je jedním z nejrizikovějších zaměstnání vůbec. Jenom v dolech Ostravsko-karvinské pánve každý rok zemře v průměru pět mužů. O dopadech na zdraví zaměstnanců snad netřeba mluvit. Přesto je v této souvislosti zajímavé zmínit praktiky Karvinské hornické nemocnice, která slouží coby podnikový špitál. Horníci se často svěřují se svými zkušenostmi z této soukromé instituce, která, jak se zdá, záměrně falšuje skutečný zdravotní stav zaměstnanců, aby se zaměstnavatel vyhnul placení kompenzací.
Okupovat, vzdorovat, vyrábět!
V Ostravě je tak nyní zaděláno na velikou sociální katastrofu. Jak je možné se jí vyhnout? Odborářské řešení je velmi prozaické. NWR podle nich vděčí regionu a těžařskému průmyslu za nebývalé zisky, a proto by měla nyní část z těchto zisků investovat zpět do OKD a pomoci svým zaměstnancům. Takhle to ovšem ve vodách velkého byznysu nechodí. Generální ředitel OKD Ján Fabián naopak mluví o tzv. sociální těžbě, což zřejmě znamená, že OKD nezavře důl Paskov, ani jiný ze slezských dolů, pokud stát poskytne OKD finanční injekci ve výši šesti miliard korun. Jeho cílem je zřejmě přesvědčit vládnoucí garnituru, že soukromá firma bude odteď provozovatelem sociální služby, nebo ještě lépe, otevře si chráněnou dílnu pro postižené horníky. Přestože se tato varianta zdá být zcela absurdní, existují zde tlaky České spořitelny a UniCredit Bank, které vlastní dluhopisy společnosti NWR a nyní se strachují, že jejich investice se nikdy nezhodnotí.
Dokumentární snímek The Take (Převzetí, 2004) Avi Lewise a Naomi Klein o argentinském hnutí radikálních pracujících.
Zajímavé na současné situaci je také to, že část odborářů se už přiklání k mnohem radikálnějším řešením a bere si za vzor španělskou družstevní korporaci Mondragón, která funguje na principu zaměstnaneckého spoluvlastnictví. Další inspirací může být ještě revolučnější postup argentinských pracujících. Ti v období, kterému v roce 2001 předcházel státní bankrot, zformovali hnutí radikálních pracujících a rozhodli se vzít osud do vlastních rukou. Továrny, které jejich majitelé poslali pod tíhou „nepříznivých ekonomických okolností“ k ledu, začali okupovat a znovu zde obnovili provoz. Pod heslem „Okupovat, vzdorovat, vyrábět!“ obsazují chátrající tovární haly a znovu jim vdechují život i smysl. Takový vývoj by mohl být adekvátní ostravskou odpovědí na jednání některých velkoobchodníků a finančních spekulantů, kteří si v touze po rozšiřování svého majetku zahrávají s osudy a životy desetitisíců lidí.
Autor je publicista a redaktor A2.