Pořad České televize Máte slovo nás týden co týden stahuje až na samé dno televizní „publicistiky“. Je tomu tak především zásluhou neotřelé a odvážné moderátorské strategie Michaely Jílkové, která by se dala shrnout do věty: „Když nenechám nikoho domluvit, bude to náramně dramatický.“ Její čarodějnický freestyle společně s podivnou dramaturgií pořadu vytvářejí u problematických témat, vyžadujících alespoň elementární citlivost, prostor pro nekontrolovatelný průchod celospolečenské frustrace. Vysílání se tak stává kanálem k šíření nenávisti, předsudečnosti a netolerance, a to na úrovni argumentace, která je charakteristická pro internetové diskuse. Hlavně ale pokaždé otevírá otázku, co podobně vedená relace dělá ve veřejnoprávních vodách.
Domina v S/M salónu
Máte slovo volně navazuje na pořad Kotel, který v devadesátých letech Michaelu Jílkovou a její „agresivní a nesmlouvavý“ styl proslavil. Tehdy se ovšem odehrávalo vše ještě v ne tak problematickém prostředí privátní televize Nova. Ve stejném duchu se nesl i diskusní pořad Aréna, který už ve své době budil rozpaky pro svůj bulvární styl. V Máte slovo došlo k mírné úpravě koncepce, a to jak na čistě vizuální bázi – jednoho hosta stojícího uprostřed jakési arény diváků nahradilo hostů šest (vždy dvě trojice stojící názorově proti sobě) a diváci se přesunuli diskutujícím do zad –, tak i v zacílení debaty, kdy se prý už neřeší problémy politiky, ale „témata, která působí starost i občanům a řešíme je přímo s nimi.“
„V rámci honby za pomyslnou vyvážeností dochází k tomu, že je možné prezentovat názory, které jsou v evidentním rozporu nejen se základními principy demokratického státu, ale také s vnitřním kodexem České televize.“
Jakkoliv působí deklarované principy pořadu chvályhodně, ve chvíli, kdy dojde k setkání těchto bohulibých představ se sekernickým přístupem moderátorky hodícím se spíše do S/M salónu, je zle. Připočteme-li k tomu ještě pochybný způsob vybírání hostů, může se v případě tak ožehavých témat, jakými jsou problematika sociálních dávek, hrozba sociálních konfliktů či nárůst extremismu, z veřejné služby stát veřejná deprivace.
Trolling v přímém přenosu
Podíváme-li se do nedávné minulosti pořadu, jen v posledním roce můžeme nalézt hned několik odzbrojujících dílů. Za nejlepší osobně považuju diskusi na téma adopce dětí homosexuály. V něm dosáhli dramaturgové při výběru hostů naprostého mistrovství, když jako fundované odpůrce adopcí pozvali do relace Petra Hájka, Jiřího Čunka a Jeronýma Klimeše, kteří rozjeli dosud nevídaný trolling homosexuálů v přímém přenosu. Protistrana se, naprosto pochopitelně, nezmohla na větší odpor, protože moudrům typu „homosexuálové jsou z podstaty promiskuitní přenašeči pohlavních chorob“ se prostě slušným způsobem čelit nedá. Snížit se před televizními kamerami na úroveň Hájka nebo Čunka je zase úkol nesnadný. To vše se odehrávalo za jarmarečního povzbuzování Jílkové, která rezignovala na jakoukoli snahu o korigování nebo vedení debaty.
Podobná situace nastala také v září loňského roku, kdy se pořad měl zabývat vyhrocenou situací kolem každotýdenních pokusů o pogromy na Romy. Znovu jsme mohli vidět, jak se ve veřejnoprávním médiu uplatňuje jakási zvrácená hra na objektivitu. V rámci honby za pomyslnou vyvážeností dochází k tomu, že je možné prezentovat názory, které jsou v evidentním rozporu nejen se základními principy demokratického státu, ale také s vnitřním kodexem České televize. Ten mimo jiné uvádí, že hlavním úkolem veřejnoprávní televize je „vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví“.
Na díl o protiromských tendencích ve společnosti se opět snesla vlna kritiky a na Radu České televize byl odeslán otevřený dopis, který kritizoval celkové vedení relace a taky fakt, že v něm bylo umožněno šířit rasistické předsudky a lži. Dopis zůstal bez odezvy.
Onewoman show
Ve čtvrtek 9. ledna se pořad opět rozhodl rozčísnout stojaté vody české publicistiky a zaměřil se na problematiku sociálních dávek. Jakým směrem se bude diskuse ubírat bylo jasné už z moderátorčiny úvodní promluvy, pronášené kazatelským tónem: „Nepřizpůsobiví občané mají mít mnohem přísnější podmínky pro získávání sociálních dávek. Skupina senátorů totiž chce, aby ten, kdo pracuje, se měl lépe než ten, kdo pracovat nechce…“ Jak uvedla romská aktivistka Ivana Mariposa Čonková, která byla natáčení přítomna (do panelu ji navzdory náhlé absenci Martina Šimáčka z Agentury pro sociální začleňování nepřijali, ačkoliv její účast v pořadu podporovala celá řada lidskoprávních aktivistů), pořad se stal „jednostrannou onewoman show moderátorky, která takřka nikoho nenechala cokoliv říct“. Čonková se její vystoupení pokusila nabourat alespoň z publika a soudě podle toho, jak to působilo z pozice televizního diváka, může být ráda, že ji Jílková nevynesla v zubech.
V paměti diváků tak pravděpodobně zůstane jen několik rasistických promluv senátora Doubravy. Celkově byl pořad založený na klasických hrátkách se slovem „nepřizpůsobiví“, které se používá coby údajný ústupek tzv. honbě za politickou korektností. Každý stejně ví, o co jde. Vysílání pak dokreslovaly „zprávičky“ všech slušných Čechů, které se zobrazovaly na spodní liště obrazovky. Operovaly s oblíbenými argumenty typu „kdo nepracuje, ať nejí“ anebo „je to děs, za co všechno oni můžou brát dávky a žít si jako milionáři a my na ně ještě platíme“.
Přes opakovanou kritiku se Česká televize nikdy ani v náznaku nepokusila vysvětlit, proč pořad vůbec existuje, jakou funkci má plnit nebo proč je vedený tímto konkrétním způsobem. Ostatně soudím, že vysílání Máte slovo by mělo být ve své současné, nekorigované a bulvární podobě zrušeno.
Autorka je dokumentaristka.