Foto Petr Vrabec
Hnutí pro život ČR (HPŽ ČR), organizátor víkendové akce, se dlouhodobě prezentuje jako uskupení, které se snaží pomoci nastávajícím matkám v různě nepříznivých situacích, jako je tlak okolí či tyranizujícího partnera, následky znásilnění a podobně. Tuto aktivitu by, domnívám se, nikdo nerozporoval. Existují však různé názory na to, jakým způsobem k této problematice přistupovat. A přesně to je důvod, proč jsme k sobotní akci svolali protidemonstraci.
Zvrácená pokrokovost
HPŽ ČR totiž řeší pouze a jedině „pomoc“ v nouzové situace. Co se týče prevence a vzdělávání, po celou dobu svojí existence publikuje články, v nichž antikoncepci označuje za podvod a cíleně neplodný sexuální styk je pro něj takřka zločin – skoro stejně velký jako ten nemanželský. A co se týče výuky sexuální výchovy na školách, tvrdě ji odmítá s poukazem na „zdravý vývoj dítěte“. K osvětě a vzdělávání v oblasti sexuality a sexuálního chování přistupuje nezodpovědně, což si, vzpomeneme-li si na proklamovaný cíl, velice protiřečí. Kolega a kolegyně, kteří šli po skončení shromáždění rozdávat do davu prezervativy, se tak dočkali úsměšků a slovních útoků. Hnutí si ovšem protiřečí nepřekvapivě. V zádech má několik desítek převážně církevních organizací a osobností. Že by šlo o církve pokrokové, se říct nedá; jejich kroky vedou směrem opačným.
Hnutí pro život ČR se dokonce podporou xenofobní a ultrakonzervativní platformy dlouhodobě pyšní.
Ruku v ruce s tímto „konzervativním“ uvažováním jde silná homofobie a skálopevná obrana takzvané tradiční rodiny. Naše skupinka protestujících si během pochodu vysloužila označení satani či ďáblové. Zvláště jeden zjevně aktivní člen církve na nás hrozivě mával transparentem s nápisem „Muž + žena = manželství“ (s podivným dovětkem „Stop EU“). Poté co jsem mu odhalil, že nejsem heterosexuál, se rozběsnil ještě více a věřím, že ani moje „nemužské“ oblečení (šaty, punčochy) mu na klidu nepřidalo. Od dalších lidí jsem se dočkal třeba reakce, že mě milují, protože musí, ale „můj hřích“ – tedy mou genderovou identifikaci – budou nenávidět.
Když národ vymírá
Samo hnutí vydalo v roce 2003 publikaci Terapie homosexuality Gerarda J. M. van den Aardwega, v níž je homosexualita líčena jako úchylka na úrovni zoofilie a je považována za léčitelnou. Hnutí dlouhodobě „nehetero“ formy sexuality démonizuje a vytváří iluzi homosexuální lobby, jež si klade za cíl rozložit společnost. Ušetřen není ani feminismus jakožto zvrácené učení o nepřirozené rovnosti pohlaví.
Celá akce měla navíc ke všem svým dílčím problematikám silně nacionalistický charakter. Během průvodu bylo možno napočítat řádově více vlajek, než kolik jich na demonstracích mívá třeba Národní demokracie či Blok proti islámu. František Radkovský, plzeňský biskup, na Václavském náměstí mluvil o vymírání národa a nahrazování schopnějšími jedinci. Pod pódiem mu kromě Mladých křesťanských demokratů a „obyčejných“ rodin s dětmi tleskali i lidé s velkým transparentem akce D.O.S.T.; jejich apel na obnovu národa byl, na rozdíl od Radkovského, přímý – odkazoval na uprchlíky. Hnutí pro život ČR se podporou xenofobní a ultrakonzervativní platformy dokonce dlouhodobě pyšní. Akci samotnou potom ještě podpořil Miloš Zeman a účastnil se jí Pavel Bělobrádek, což jí samosebou dává mnohem větší relevanci, než by si vzhledem k reálnému společenskému dopadu zasloužila.
O co se tedy v sobotu na Klárově a poté cestou na Václavské náměstí a následně i tam jednalo? O program pro děti i dospělé (pohádku, vystoupení folklorní skupiny). O mše za mrtvé a nenarozené. O rozdávání baget, bílých křížů, triček, českých vlajek a modelů dvanáctitýdenních plodů. O pravicové extremisty a homofoby. Bylo to zkrátka takové milé rodinné odpoledne s netolerantním podtextem. Nezodpovězenou otázkou však stále zůstává, kolik přítomných žen či mužů (o dětech nemluvě) vědělo, co vlastně v sobotu podpořilo.
Autor je feminista.