Průvodním jevem horečky bývá určité zmatení. Snad je to zmatené dobro, v jehož jménu se suverénně mluvilo o cenzuře Show Jana Krause na TV Prima. Ta ji odmítla odvysílat ve stanoveném čase. Za normálních okolností by se počkalo třeba na vyjádření druhé strany, ale tady mělo zmatené dobro českého protestu hned jasno: státní cenzura opět (jako před listopadem 1989) zavírá ústa našim umělcům. Ale kdepak, to jen komerční televize hájí svoje zájmy, nejde o žádné umlčování opozice. A aplikovat na soukromou televizi požadavky, které právem máme na masmédia veřejné služby, je omyl.
Děkujeme, odejděte na Hrad jako prezidenti
Tento omyl však má svou logiku. Jedním z pilířů české politiky je historicky vyzkoušené nahrazování politiky kulturou. Národní obrození, odpor proti vládě KSČ, rok 1989 a nověji Impuls 99 (jehož aktéři se opět vynořují), to vše ve dnech od svátku založení republiky do svátku boje studentů za demokracii vstupuje do hry. Přitom poučení z neúspěchu Impulsu 99 by mohlo další prohře, kdy se ve volbách zlato mění v listí, zabránit. Tím spíš, že tentokrát proti sobě stojí ti samí aktéři.
Musí to být pro Zemana opravdový zážitek vidět ty samé lidi dělat ty samé chyby, které jej vynesly do postu prezidenta.
Impuls 99 byl největším protestem proti opoziční smlouvě Miloše Zemana a Václava Klause. Intelektuálům a osobnostem české kultury se podařilo – a to je úctyhodné – zaplnit několik náměstí a přesvědčit účastníky o tom, že politici dělají zlo, místo aby dělali dobro. Naši budoucí dva prezidenti oponovali stejně jako dnes: „Jste samozvaná nikým nevolená elita, která za sebou nemá podporu české populace.“ Zatímco Impuls 99 zanikl, Klause zvolili na Hrad politici, Zemana občané v přímé volbě.
Kroměřížská výzva, humbuk okolo jedné talk show, svěcení republiky v podhradí – to všechno už tu bylo a nic se nezměnilo. Připomíná to geniální film Večírek s Peterem Sellersem. Hlavní hrdina se omylem dostane na párty, kde nemá co pohledávat, a následuje gag za gagem, až hrdina nakonec prohraje i bitvu s toaletním papírem. Podobnost je v tom, že celou dobu víte, že hrdina je kladný a předem víte, že se zase prohraje, a přesto mu držíte palce, aby našel cestu z večírku ven.
Show pro Miloše Zemana a jeho voliče
Za pár hodin začne tedy první den zlaté horečky po česku. Bude se hledat další prezident, tentokrát prý slušný. Možná se bude opět skandovat slavné heslo Impulsu 99: „Děkujeme, odejděte!“ Na chvíli se bude moci stát hrdinou každý – třeba vysoká státní úřednice, která se v dresu politické strany odmítá stát prezidentkou. V Praze bude opět zářit Česko kulturní, které voliče Miloše Zemana opět utvrdí v tom, že volili správně. I oni mají právo zapomínat a promíjet svému favoritovi.
Musí to být pro Zemana opravdový zážitek vidět ty samé lidi dělat ty samé chyby, které jej vynesly do postu prezidenta. Přitom by snad – aspoň v ten dnešní den – stálo za to uvědomit si, že v roce 1918 náš stát založil a vedl politik. Sice vysokého kulturního rozhledu a nadprůměrných morálních kvalit, ale přesto politik. Dnes padesátileté divadlo Járy Cimrmana zdokumentovalo, že Jára Cimrman už jako hoch zjistil, že vyfukováním dýmkového dýmu do umyvadla zlato nezískáme. Cimrman se poučil.
Autor je zastupitel za Stranu zelených na Praze 6.