Děti ze škol nalezly do MHD a spolu s nima i první podzimní bezďáci. Lidi nadávají na smrad v metru a v busech a já jim říkám: „A proč se tomuhle způsobu dopravy asi říká socka, co?“ Nechápou nic. Chtějí se cítit výš než páchnoucí bezdomovci na polstrovaných sedačkách, ale kdo nemá na auto, nemá právo si stěžovat.
Co by jako chtěli? Zavedení speciální bezďácké daně, ze které by se platily komanda vyhazující tyhle podsocky ze socky, jak to navrhuje Hudeček? Osprchovat je za veřejný prachy, aby si závistivý chudáci, připadali v tramvaji jak Škárka ve ferrari? Držet je ve speciálním vězení pro extra chudý? A kdo to bude platit? Další trestání úspěšných.
Bezďáci jsou totiž přirozená součást města a přirozená součást společnosti, stejně jako chlápci v poršácích. Jejich smrad nám dává důležitou lekci o lidský civilizaci i o lidský přirozenosti. Poršák ladnýma křivkama ukazuje, kam až dospěla technologie v touze po dokonalosti a houmlesáci zase ukazujou, jak hluboko může člověk klesnout kvůli vlastní neschopnosti.
Chlastat pět litrů vína denně je rychlá cesta do poslední štace. Kdo neobstál, chcípá na ulici, to je fér. Očišťuje se tím rasa, slabí musí chcípat, a ne se rozmnožovat. Silní milují život, jak říkával Baťa, socky ho nenávidí, jak říkávám já. A proto se upíjí k smrti. Každý čuchnutí si k pachu bezdomovce je nasátí cenné reality, schopní cítí, že musí jít nahoru a neschopní by měli cítit vděk, že jim někdo dává práci.
Bezďáci jsou důkaz naší civilizační převahy. Stačí se podívat mezi ty líný Arabáše nebo do Indie, odkud přivandrovali cigoši. Všichni se tam válej, modlí se a kouří vodní dýmku. Těžko pak rozeznat, kdo za něco stojí a kdo se nehodí ani do guláše. U cigošů je to jasný, jsou na odpis všichni, ale my Slovani se o sebe musíme umět postarat.
A postarat se neznamená někoho sprchovat (nejsme Židi), ale kultivovat svůj národ a očistit ho od nejslabších článků. Neříkám, že není dobrý bezďáky shromažďovat, značkovat a kastrovat, ale nějak je drhnout a čistit mi připadá zbytečný. Svoji šanci dostali.
Kdybysme se starali o svou rasu aspoň pár let, zabránili bysme nejvýraznějším excesům, jako třeba, když vůdce pronárodních sil bydlí ve čtyřiceti u matky.
Autor je kreativec a marketingový expert.