Politická krize. Jednání druhé

Politická krize spěje do další fáze. První kolo u nás proběhlo v létě. Odstartoval je milostný skandál konzervativního a křesťansky orientovaného předsedy vlády spolu s aférou tří pravicových poslanců, kteří směnili mandát od voličů za teplá místa v polostátních podnicích. Obě tyto události ukázaly, že pravicová vláda, která byla dokonale imunní vůči mínění občanů vyjadřovanému četnými protesty, demonstracemi […]

Politická krize spěje do další fáze. První kolo u nás proběhlo v létě. Odstartoval je milostný skandál konzervativního a křesťansky orientovaného předsedy vlády spolu s aférou tří pravicových poslanců, kteří směnili mandát od voličů za teplá místa v polostátních podnicích. Obě tyto události ukázaly, že pravicová vláda, která byla dokonale imunní vůči mínění občanů vyjadřovanému četnými protesty, demonstracemi a peticemi, přece jen dokázala najít způsob, jak sebe samu pohřbít. Heslo „Dokázali jsme, že to dokážeme“ asi v těchto volbách pravice příliš používat nebude.

Politické strany by měly být od toho, aby kvalifikovaně a zároveň s určitým ideovým nábojem řešily problémy země. Potíž je v tom, že jedním z nejbolavějších problémů naší země se staly právě politické strany. Ani levice, ani pravice se podle všeho ve volební agitaci otázkami ekonomickými či sociálními příliš zabývat nebudou. Jednotlivé pravicové subjekty svedou mezi sebou bratrovražedný zápas o to, kdo z nich je skutečně aspoň trochu pravicový. Na levici se zase bude bojovat o to, kdo je demokratičtější, a kdo naopak podléhá autoritativním choutkám. O voliče a jeho každodenní starosti přitom pravice ani levice nejspíše příliš nezavadí.

Škody bez viníka

Pravice prochází těžkým útlumem. Občanští demokraté vykazují všechny známky předsmrtné křeče. Strana nemá žádného lídra, počet jejích členů prudce klesá, jednotlivé frakce mají tendenci navzájem se vylučovat, množí se počet dezertérů překotně opouštějících potápějící se loď. Na nějaké pokusy o ideové ukotvení nezbývají čas ani energie a není na ně ani nálada. Strana nastoupila na dráhu, po které dříve prudce sestoupily její pravicové družky, tedy Občanská demokratická aliance a poté Unie svobody. Pokud by snad někdo chtěl, aby tvůrci zpackané privatizace, spoluviníci poklesu české ekonomiky a aktéři korupce v politice skládali ze své činnosti účty, bude mít smůlu. ODS se vypaří právě tak dokonale, jako to předtím předvedla ODA poté, co působila jako hlavní činitel privatizace po česku. Máme prostě smůlu. Škody při troše dobré vůle vyčíslit lze, viník však již dávno neexistuje.

Kalouskova TOP 09 bude v ideální situaci. Po všem, co svým reformním úsilím natropila v oblasti daňové, sociální a zdravotní, se nakonec bude ohánět čistým štítem. Za to přece může ODS, se kterou už nikdo vážně nepočítá. Ještě lehčí pozici bude mít Kalouskova strana v zápase s Klausovými pohrobky soustředěnými kolem Jany Bobošíkové. Karel Schwarzenberg s fialovým čírem bude oproti skvadře bobošíkovců působit jako vrchol vkusu a uměřenosti. Boj o to, kdo je v zrcadle české politiky ten nejpravicovější, je tak rozhodnut ještě dříve, než vůbec začal. Pomůže však vyplnit příští dva měsíce, aby řeč náhodou nepřišla na katastrofální důsledky pravicových  reforem. Ostatně kníže Karel o těch důsledcích (a dost možná ani o samotných reformách) stejně nic neví.

Těžká spolupráce

Ani levice nebude mít příliš času a prostoru, aby se v předvolební kampani zabývala problémy naší země. Kampaň se pro ni stane spíše jen příležitostí k tomu, aby si mezi sebou vyřídily účty jednotlivé frakce soupeřící už několik let v lůně sociální demokracie. Budou se přitom, jak už bylo řečeno, navzájem mlátit po hlavě transparenty o tom, která z nich je  demokratičtější.

Sociální demokracie je tak na nejlepší cestě zahodit už potřetí za sebou šanci na přesvědčivé volební vítězství. Hraje přitom o mnoho. Až dosud se na celostátní úrovni štítivě distancovala od komunistů s poukazem na jejich nedemokratičnost. Nyní jedno její křídlo obviňuje z nedemokratičnosti křídlo druhé. Navíc ti, kteří se cítí zkráceni o možnost kandidovat do parlamentu, obviňují z nedemokratičnosti stranu celou. Jakým právem chce taková strana poučovat o demokracii komunisty? Neměla by si novým Bohumínským usnesením raději zakázat spolupráci sama se sebou?

Předvolební kampaň, ve které se jak na pravici, tak na levici budou především vyřizovat staré účty, nemůže vést k ukončení politické krize. Spíše jen otevře dveře pro její třetí dějství. To se bude konat v případě, že se do sněmovny dostane osm či devět politických stran, jedna nečitelnější než druhá. Řešení vážných problémů země se zase o jedno funkční období odloží.

 

Autor je sociolog.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies