Práce není nikdy na hovno

To se zas levičáci jednou odkopali. Stačí zpochybnit smysl práce, nadepsat to „Práce na hovno“ a o lajky i přízeň publika je postaráno. „Svět, ve kterém se nepracuje“ – to je celá podstata moderního levičáctví. Za Stalina se aspoň makat muselo, ale tady ty novodobý flákačský teze, to je horší než Sovětskej svaz. Pojďme si […]

To se zas levičáci jednou odkopali. Stačí zpochybnit smysl práce, nadepsat to „Práce na hovno“ a o lajky i přízeň publika je postaráno. „Svět, ve kterém se nepracuje“ – to je celá podstata moderního levičáctví. Za Stalina se aspoň makat muselo, ale tady ty novodobý flákačský teze, to je horší než Sovětskej svaz.

Pojďme si pořádně, hezky upřímně a doopravdy pravicově projít, co nám to pan „antropolog“ ve svém článku vlastně říká.

„Místo toho, abychom masivně zkrátili pracovní dobu a dali světové populaci volnost věnovat se vlastním projektům, zálibám, vizím a představám, sledujeme rozsáhlou hypertrofii ani ne tak ‚služeb‘, jako spíš administrativního sektoru, který vytváří řadu nových odvětví, jako jsou finanční služby nebo telemarketing.“ – Šťourat se v nose na katedře to jo, ale obvolat pár kontaktů a zajistit tak větší odbyt svý firmě, to už se pánovi nelíbí. Co by začali po zkrácení pracovní doby dělat všichni levičáci a jiný socky? Kurzy multi-kulti výchovy, alternativní divadlo a semináře, kde by se rozebírala nesmrtelnost brouka. Všichni ožralí z krabičáků by přemýšleli, jestli černá je fakt černá, fetovali by a na veřejnosti by kojily svý děti. Pěkně děkuju.

„Působením nějaké podivné alchymie, kterou nikdo nedovede úplně vysvětlit, se počet placených posunovačů papíru viditelně stále rozrůstá a čím dál víc zaměstnanců zjišťuje, že oficiálně sice pracují čtyřicet nebo padesát hodin týdně, ale jejich skutečné pracovní vytížení se blíží oněm patnácti hodinám…“ – Té alchymii se říká volný trh, vážený „akademiku“, a stojí na něm celá západní civilizace. A „papír“? Ten znamená pořádek, který vy levičáci tak nenávidíte a západní civilizace je na něm založená zrovna tak jako na volném trhu. Ale co čekat od lidí, pro který je pořádkumilovnost velkých a úspěšných korporací „papírováním“? Od lidí, kteří nechápou význam Pinocheta, a především nechápou význam placené práce? Vše odhaluje tato nenápadná větička: „Zbytek času jim zabere organizování motivačních seminářů či účast na nich, aktualizování facebookových profilů nebo stahování filmů.“ Motivační seminář lenivýmu pánovi samozřejmě nevoní, protože by mohl někoho motivovat k práci.

Jak bychom bez práce poznali, kdo na to má a kdo ne? Žít bez práce je možnost, která se dává jenom za zásluhy. Kdo zbohatnul, tak si může dovolit nepracovat, protože si to už odpracoval. To stejný platí v případě, že už dost vydělal jeho otec nebo vzdálenější předek někdy ve středověku – prostě už je osvědčenej a patří nahoru. Zbytek ale pracovat musí, a to pořádně.

Práce nám nedává jenom možnost někam pravidelně chodit a trávit tam čas, který bychom jinak strávili neproduktivně. Práce nás také učí brzo vstávat, učí nás spravedlivě nesnášet ty, kdo nepracují (samozřejmě kromě těch, kteří si nepracovat po zásluze zaslouží), a učí nás překonávat sebe samotné. Právě to nepříjemné, je na práci to dobré.

Práce znamená kariéru, na které já budu vždy pracovat. Potřebuju práci, díky ní jsem lepší než cigáni a arabáši. Budoucí směřování nelevicové společnosti by mělo mířit ke zrušení dovolených, a ne k jejich rozšíření na celý rok. Kdo chce žít bez ředitelů, pojišťovacích agentů a právníků, ať si zajede na čumendu do Somálska. Tam uvidí anarchii v praxi.

 

Autor je kreativec a marketingový expert.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies