Radikál starostou New Yorku?

Kdy naposledy vyhrál v New Yorku, této baště „liberálů“ a „pokrokářů“, primátorské volby kandidát Demokratické strany? V roce 1989. To se má změnit tento listopad, kdy se proti sobě postaví favorizovaný demokrat Bill de Blasio a republikán Joe Lhota. Touha po změně, kterou stabilně potvrzují průzkumy veřejného mínění, není zapříčiněna pouze únavou z dlouhé vlády […]

Kdy naposledy vyhrál v New Yorku, této baště „liberálů“ a „pokrokářů“, primátorské volby kandidát Demokratické strany? V roce 1989. To se má změnit tento listopad, kdy se proti sobě postaví favorizovaný demokrat Bill de Blasio a republikán Joe Lhota. Touha po změně, kterou stabilně potvrzují průzkumy veřejného mínění, není zapříčiněna pouze únavou z dlouhé vlády republikánských primátorů, ale také neodbytným pocitem většiny Newyorčanů, že ekonomická prosperita města se v jejich životech nijak zásadně neprojevuje. Spíše naopak.

Příběh dvou měst

Ptám se Erin Schellové, obyvatelky Brooklynu a grafičky vlivného časopisu Jacobin, co je podle ní nejpalčivějším problémem současného New Yorku. Její odpověď je jednoznačná: bytová politika. Počet lidí přespávajících v ubytovnách pro bezdomovce dosáhl rekordních padesáti tisíc. Každý čtvrtý z nich má přitom aspoň jedno zaměstnání. Přesto to nestačí na běžný nájem. Jejich výše je totiž v New Yorku závratná a ani krize nevedla k jejich snížení. Město sice nabízí sociální bydlení, ale kapacity zdaleka nedostačují. New York Times tento měsíc referují o dalším rekordu: počet čekatelů s nárokem na sociální byt dosáhl 227 tisíc. V sociálním bytě se platí průměrně něco přes čtyři sta dolarů (asi sedm a půl tisíce korun) měsíčně. Na volném trhu je i v nejchudších oblastech s největší kriminalitou cena skoro trojnásobná – ovšem za jednopokojový byt.

Ve městě již tři volební období po sobě vládne finanční magnát Michael Bloomberg. Poslední období si musel nechat posvětit v referendu, protože pravidla do té doby umožňovala primátorům pouze dvě zvolení. Jeho hlavním argumentem bylo, že si tehdy začínající finanční krize vyžaduje finančního manažera. A skutečně, na první pohled se mu podařilo město finanční krizí úspěšně provést. Ovšem za cenu prudce se rozšiřujících sociálních nůžek –přes čtyřicet procent obyvatel dnes žije na hranici chudoby či pod ní. Tuto dosti hrozivou statistiku neopomene demokratický kandidát de Blasio, dosavadní ombudsman města, nikdy zmínit, a to zásadně hned po té, co charakterizuje ekonomický úspěch Bloombergovy éry jako „příběh dvou měst“, tedy neustále bohatnoucích bohatých převážně z Manhattanu a neustále chudnoucích chudých z takzvaných vnějších obvodů, tedy Bronxu, Brooklynu, Queensu a Staten Islandu.

Zastav a prohledej

De Blasio rozhodně nepatřil k favoritům zářijových demokratických primárek, kterých se zúčastnilo na půl milionu registrovaných voličů strany (oproti padesáti tisícům odevzdaných hlasů v primárkách republikánských). Druhého Billa Thompsona však porazil rozdílem třídy, když získal čtyřicet procent nutných pro přímou nominaci bez druhého kola. Jak vysvětlit nečekaný de Blasiův úspěch? Jako jeho největší výhoda se ukázalo to, co mělo být paradoxně jeho slabinou – totiž rétorický radikalismus, který se mu podařilo prezentovat jako projev zásadovosti, nikoli extremismu.

To lze dobře demonstrovat na následujícím příkladu. Dvanáctého srpna tamní okresní soud prohlásil za protiústavní právo newyorské policie zastavit a prohledat, koho se jí zamane, bez nutnosti udat důvod. Výsledkem zmíněné policejní praxe, zvané „stop and frisk“, neboli „zastav a prohledej“, je šikana především mladých Hispánců a černochů. Policisté čistě na základě statistické pravděpodobnosti, že naleznou drogy a zbraně spíše u příslušníků zmíněných menšin, zastavují a prohledávají jedince často jen na základě barvy jejich kůže. Bloomberg dodnes „stop and frisk“ hájí jako účinnou zbraň proti kriminalitě. Ostatní kandidáti byli ve svých formulacích opatrní, aby se snad nezdálo, že nejsou dostatečně tvrdí v boji proti kriminalitě. Jediným, kdo se od začátku kampaně jasně stavěl proti této politice a slíbil její zrušení bez dalších výmluv, byl právě de Blasio. Notně přitom využíval faktu, že jeho manželka Chirlane McCray, uznávaná bojovnice za práva žen a etnických menšin, je černoška. Rozhodnutí soudu mu pomohlo dostat svou do té doby relativně málo mediálně sledovanou kampaň do popředí a učinit z extrémního postoje postoj legitimní a zásadový.

De Blasio není typickým představitelem Demokratické strany, která je pokroková ve společenských otázkách (podpora homosexuálních svazků, regulace dostupnosti zbraní), ale v ekonomice se plně podílela na budování neoliberálního konsenzu a i nyní, po zjevném fiasku různých „třetích cest“, stále hájí zájmy velkých korporací. De Blasio, dlouhodobý kritik přílišného vlivu velkých peněz na americký politický systém, vsadil ve své kampani na image člověka stojícího na straně pracujících proti zájmům velkého byznysu. Prosazuje tak zvýšení daní pro obyvatele města s příjmem nad půl milionu dolarů ročně o půl procentního bodu. To by stačilo na zaručení bezplatných jeslí a družin pro všechny newyorské děti. Tento krok by přitom neulehčil život jen mnoha pracujícím rodičům, vedl by navíc k prevenci kriminality a ještě by přispěl k dorovnání sociálních hendikepů v přístupu ke vzdělání.

stop and frisk
Výsledkem policejní praxe zvané „stop and frisk“, neboli „zastav a prohledej“, je šikana

Kandidát za mřížemi

Vzhledem k tomu, že de Blasiovy radikálnější návrhy pravděpodobně narazí na odpor parlamentu a guvernéra státu New York, entuziasmus americké levice vyvolaný de Blasiovou úspěšnou kampaní pravděpodobně čeká další vystřízlivění. Přesto není úplně neodůvodněný. De Blasio kandiduje na primátora relativně levicově orientovaného města, takže jeho vítězství bude mít pro zbytek Spojených států jen omezenou relevanci. Navíc jeho slibné vyhlídky ve volbách v osmimilionovém městě s nezvykle otevřenou levicovou agendou mohou být příslibem lepších časů pro zastupitelskou politiku nalevo od současné oficiální linie demokratů.

Vítězství de Blasia v samotných volbách se zdá být podle průzkumů hotovou věcí, ale do listopadu je ještě daleko a protikandidát Lhota může počítat s tučnými dary na svou kampaň. S čím se bude muset de Blasio vypořádat, naznačil v předvečer primárek primátor Bloomberg. Ten přímo charakterizoval jeho kampaň jako rasistickou, protože používá de Blasiovu manželku a děti k získávání podpory černochů. Dále ho obvinil z rozdmychávání třídní nenávisti a varoval před zvyšováním daní bohatým, které je prý vyžene z města.

Bloombergovu argumentaci známe dobře i od nás: jakákoli politizace témat sociální a etnické nerovnosti se prohlásí za postavení mimo hru –  za „rasismus naruby“, „trestání za úspěch“ a podobně. Jenomže tato argumentace v New Yorku zatím selhává na plné čáře. To, co mělo de Blasia odstavit ze soutěže, mu naopak pomohlo. Kategorické odmítání policejní praxe „stop and frisk“ mu snad zajistilo zvýšenou podporu mezi Hispánci a Afroameričany, jenže nejvyšší podporu měl de Blasio i mezi bělochy. Ani požadavek zvýšení daní nejbohatším nevedl k odlivu podpory, protože toto zvýšení de Blasio podložil konkrétním plánem, který bude mít pozitivní dopad na život ve městě jako celku. Je příznačné, že zatímco u nás „idealisté na levici“ demonstrují svou zásadovost na často ideologicky pomýlené obhajobě morální dimenze parlamentní politiky, de Blasio nepokrytě cílí na ekonomické zájmy a potřeby chudnoucích obyvatel New Yorku. Nezůstává přitom jen u slov – když v červenci policie zasahovala proti demonstrantům znemožňujícím uzavření jedné veřejné nemocnice na Long Islandu, na cele předběžného zadržení skončil i de Blasio.

 

Autor působí na katedře estetiky FF UK a na Vědecko-výzkumném pracovišti AVU.

 

Podpořte nás

Budoucnost je teď! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image