Nedávno proběhle pouliční akce Zažít město jinak. Zatímco město zve občany, aby svůj volný čas trávili v ulicích, málokdo postřehl, že jim chce zároveň zakázat pít na veřejnosti alkohol. Přestože nová vyhláška začne platit už za týden, nikdo neprotestuje.
Minulý týden pražští radní jednomyslně schválili novou vyhlášku, která rozšiřuje území Prahy, kde se nesmí pít alkohol. Zákaz pití alkoholu se bude od 3. října týkat tolika lokalit, že by možná stálo za to zveřejnit spíše seznam míst, kde pití zůstane ještě povoleno. Je s podivem, že toto rozhodnutí dosud mezi Pražany nerozdmýchalo větší vášně. Některé z nich už tradičně magistrátní politika radši nezajímá. Jiní se to ještě nestačili ani dozvědět – také proto, že určitá kontroverzní témata česká média prostě nezajímají. Jistá část občanů možná zaplesala nad představou bezpečnějších ulic, vyčištěných od „nežádoucích“ občanů popíjejících krabicové víno. Jde nicméně o podstatný zásah do lidských svobod, vůči kterému by Pražané neměli zůstat laxní. Rozšíření zákazu pití alkoholu na značnou část pražského veřejného prostoru se negativně dotkne nás všech. Jedná se totiž především o zásah do toho, jak smíme či spíše nesmíme trávit svůj čas ve městě. Je přitom úplně jedno, zda jde o pití alkoholu či něco zcela jiného.
Měšťácká pravidla
Pro dnešní dobu je symptomatické, že veřejné prostory stále více slouží privátním zájmům na úkor veřejného blaha. Otázka je, co to znamená. V chápání našich politiků je veřejným blahem pravděpodobně to, že na ulici nebudeme potkávat popíjející mládež nebo lidi bez domova. Co má ale s veřejným blahem společného to, že alkohol smíme pít jen na k tomu určených místech a budeme napomínáni, pokud si třeba dáme pivo někde na lavičce? Jsou snad oním veřejným zájmem peněženky majitelů zahrádek, které v některých částech Prahy představují de facto jediné místo na čerstvém vzduchu, kde lze alkohol konzumovat? Jakou hodnotu pak má naše svobodná volba sednout si s přáteli do parku a svobodně a beztrestně popíjet alkohol, který jsme si sami donesli?
Podle logiky nové vyhlášky je naprosto v pořádku ve jménu veřejného blaha vytipovat „nežádoucí“ osoby, kterým je třeba omezit lidské svobody. Co takhle třeba nařídit také plošný zákaz automobilové dopravy ve městě z důvodu vysokého počtu autonehod a znečišťování ovzduší? Bláhové! Nic takového se nikdy nestane. Proč? Stát přeci nechce omezovat občany, kteří jsou silní, mocní, movití, a tedy „žádoucí“. Bič je potřeba především na nemajetné. Ty mocnější může ostatně obtěžovat už jen samotný pohled na chudobu a mizérii. A v podobném duchu dělají volení zástupci z veřejného prostoru nástroj sloužící k disciplinaci, buzerování a kastování občanů. Za pomoci různých omezení je společnost rozdělována na ty „žádoucí“ a „nežádoucí“. Jedni mají dostatečně reprezentativní vzhled a peníze na konzumaci alkoholu v podnicích k tomu určených, ti druzí porušují měšťácká „pravidla morálky“ a tím pádem se jejich aktivity ve veřejném prostoru stávají nepřijatelnými a prostřednictvím nové vyhlášky dokonce nelegálními. Tím zároveň dochází k vyčištění „veřejného“ prostoru pro „žádoucí“ občany, kteří ho mohou nerušeně využívat. Klidně i se skleničkou alkoholu v ruce.
Zažít město jinak?
Na to, aby nás nová vyhláška pořádně štvala, ale nemusíme být úplně chudí, bez domova, nebo odpudiví pro ostatní měšťany. Lidí, kteří mají stále hlouběji do kapsy, je pořád víc i mezi příslušníky takzvané střední třídy. Konzumace alkoholu ve veřejném prostoru by tedy i pro ně měla být dobrou alternativou vůči neustále se zdražujícím hospodám a barům. Zároveň se tak dá žít společensky a neuzavírat se do svých domovů. Často obdivujeme jižanské národy a jejich živé uličky, v nichž lidé posedávají před svými domy, pijí a povídají si se sousedy. V Praze kouzlo takového popíjení na ulici zpřítomňuje třeba akce Zažít město jinak, kdy lidé mohou v některých ulicích posedět třeba na gauči a popíjet alkohol z místního konzumu. Ulice díky tomu ožívají příjemným společenským ruchem, potkávají se na nich přátelé, sousedé, známí, spolužáci i kolegové.
Nová vyhláška sice u akcí povolených úřady konzumaci alkoholu povoluje, ale kolik takových akcí se do roka koná? Vždyť jenom vyřízení povolení ke konání samotné akce je v pražských podmínkách neúnosně zbyrokratizované a komplikované. Nově připravovaný strategický plán Prahy sice počítá s živějším a pro občany přívětivějším městem, nynější rozhodnutí pražské rady je ale v přímém rozporu s takovými vizemi.
Oběti šikany
Také je ovšem dost možné, že ani nyní značná část Pražanů novou vyhlášku nezaregistruje. Vždyť pití alkoholu bylo na čtyři sta padesáti devíti místech Prahy zakázáno už za vedení primátora Pavla Béma. Podle staré i aktualizované vyhlášky je přitom teoreticky nelegální i pouhá plechovka radleru vypitá v tramvaji nebo na procházce se psem. Zákon č. 379/2005 Sb., § 2 odst. hovoří jasně: alkoholickým nápojem jsou lihoviny, destiláty, víno, pivo, ale i jiné nápoje, které obsahují více než 0,5 objemového procenta alkoholu. Nicméně protesty nenastaly, plechovku piva si do tramvaje občas vezme leckdo z nás a pikniky v trávě nám policisté také příliš často nezakazují.
Závěr je jediný: pro všechny neplatí stejný metr. Podobně jako za bývalého režimu jsou obětí dozoru a disciplinace především ti, kteří se policistům z nějakého důvodu, třeba i značně subjektivního, jednoduše nelíbí. Dřív stačilo mít dlouhé vlasy nebo nemít v občance razítko zaměstnavatele. Současný režim k buzeraci nepohodlných lidí používá jako záminku alkohol. A ten na ulici často pijí ti nejzranitelnější z nás. Lidé, kteří nemají domov, práci ani nikoho, na koho by se mohli obrátit. Lidé, pro které je alkohol to poslední, co jim ještě zbylo. Právě oni budou ještě častějšími oběťmi šikany, ponížení a vyloučení. Svou vyhláškou tak pražští radní v podstatě projevili svou neschopnost. Jednoduše potřebují zahladit bídu, kterou jejich systém produkuje a kterou nedokážou řešit.
Autoři jsou sociální geografové.